Zmizelé Brno V. - zaniklé vesnice v obvodu Brna

Dnešní statutární město Brno obsahuje na svém území velké množství dříve samostatných obcí. K historickému centrálnímu městu byly připojovány postupně ale k největšímu skokovému zvětšení města došlo v roce 1919 na základě zákona č. 213/1919 Sb. o sloučení sousedních obcí s Brnem. Tímto aktem vzniklo tak zvané Velké Brno, kdy k původnímu městu bylo připojeno 21 předměstských vesnic a dvě města. Těmito městy bylo Královo Pole a Husovice. Z vesnic se najednou staly městské čtvrti a jejich jména jsou dodnes zachovány v  jejich názvech. Vznik Velkého Brna byl veden jednak z administrativních důvodů a usnadnění rozvoje města, ale také z národnostních důvodů. Historické město bylo totiž z velké části osídleno německým obyvatelstvem, zatím co předměstí měla převahu obyvatelstva českého. Tímto spojením se tedy vyrovnal národnostní poměr ve městě, což bylo důležité hlavně do prvních obecních voleb v nové republice, po kterých také nastoupil do funkce v roce 1921 první český starosta města Brna Karel Vaněk. 

K rozšíření města ale došlo již jednou před rokem 1919 a to v roce 1850, kdy k vnitřnímu městu byla připojena nejbližší předměstí. A právě tato předměstí bývala už od středověku samostatnými vesnicemi, jejichž existenci dnes připomínají pouze názvy ulic. A některé z těchto názvů zní dnes docela tajemně a málo kdo ví, z čeho vznikly. Takže na začátek si připomeneme tyto vesnice, ze kterých fyzicky nic nezůstalo. 

Dornych

Dornych je jedno z nejstarších pomístních pojmenování v Brně. Tento název nesla původně osada s mlýnem na říčce Ponávce. Název je odvozen pravděpodobně od německého slova připomínající místo porostlé trnitými keři - Dornreich, Dornrössel - šípková růže. Překladem tohoto názvu do češtiny vzniklo jméno i přilehlé čtvrti Trnitá. Zajímavé je, že mlýn byl skutečně archeologicky doložen v těchto místech při výzkumu prostoru bývalé Vlněny na Dornychu. K Brnu byla oblast Dornychu připojena v roce 1850. 

Křenová

Název ulice pochází z názvu obce, která je v těchto místech připomínána již ve 14. století. Její původní název zněl Kröna, ale v různých zápisech se objevuje i Crenow, Crenowa, nebo Crena. Jednalo se zřejmě o ulicovku ležící před hradbami města. Ještě ve 30. letech 20. století existovala jedna fyzická památka na tuto vesnici. Jednalo se o barokní sousoší Nejsvětější Trojice, které původně stálo uprostřed travnatého ostrůvku na křižovatce Křenové a Koliště. Když tato socha začala zavazet vzrůstající dopravě, byla někdy na začátku 20. století přemístěna na terasu před kapucínským kostelem. Vzhledem k její zchátralosti, ale byla ve třicátých letech odstraněna a nahrazena sochou svatého Vavřince z Brindisi od Čeňka Vosmíka. 

Radlas

Název této ulice pochází ze jména obce Radlany, která vznikla ve 13. století při Radlínově mlýně, ležícím v těchto místech na Svitavském náhonu. A přepisem do Němčiny Radlany - Radlas vznikl dnešní název ulice. 

Cejl

Tato výrazná ulice, spojující dnes centrum města se Zábrdovicemi a Husovicemi, byla také původně zemědělskou osadou připomínanou ve 14. století. Její název pochází z německého die Zeile, což znamená řádek. Domy totiž stály okolo centrální ulice v řádku. Proto se někdy ve středověku setkáváme také s latinskou variantou tohoto pojmenování - Linea. V polovině 19. století se Cejl rozdělil na dvě části, respektive začala vznikat zástavba okolo dnešních ulic, Bratislavská a Francouzská, která byla pojmenována Horní Cejl a pro samotnou ulici se vžilo pojmenování Dolní Cejl. K Brnu byl Cejl připojen v roce 1850. 

No a teď jsou na řadě bývalé vesnice, které sice v obvodu Brna zanikly, ale přece jen na ně zůstali některé drobné památky. 

Křídlovice

Tato vesnice ležela už někdy od 13. století na konci Nových Sadů na břehu řeky Svratky. V roce 1850 byla připojena k Brnu a její vesnická zástavba začala být postupně nahrazována městskými domy. Poslední zbytky zmizely po druhé světové při výstavbě bytových domů naproti haly Rondo. Co tedy z Křídlovic zbylo? Jednak název ulice Křídlovická. No a potom plácek na konci této ulice směrem k Novým Sadům u Ronda. Toto prostranství v podstatě kopíruje tvar původní návsi Křídlovic. A uprostřed této návsi stojí malá zvonice, která je jedinou připomínkou zaniklé obce. Jedná se o klasicistní stavbu z konce 19. století, která vznikla obestavěním starších pozdně barokních božích muk, které jsou vidět v jejím středu. A samontné Nové Sady, nebo také Novosady byly původně vesnicí ležící před hradbami města. 

Kamenný mlýn

Další zaniknou osadou na území Brna je vesnice Kamenny mlýn, německy Steinmühl. Ta stála až do 70. let 20. století na břehu Svratky mezi Pisárkami a Žabovřeskami. První zmínka o mlýně v této lokalitě je z poloviny 14 století. Mlýn stál při svrateckém náhonu a postupně okolo něj vznikla osada. Ta byla osídlení převážně německým obyvatelstvem. Součástí osady byla i barokní kaple, zrušena ale císařem Josefem II. a následně zbořena. V roce 1884 byla postavena nová kaple podle projektu Aloise Franze v neogotickém stylu z režných cihel. Kaple je čtvercového půdorysu, s jehlancovou střechou, ze které vyrůstá zvonice, ve které je zavěšen zvon. Fasáda je vyzděna z červených cihel ve kterých tvoří ornament cihly černé. Osada Kamenný mlýn definitivně zanikla v 70. letech 20. století při budování levobřežní komunikace do Komína a Žabovřesk. Jediné co po ní zůstalo je kaple svatého Antonína Paduánského pod pisáreckou skálou. Od konce druhé světové války kaple chátrala až se dostala téměř na samý konec existence. V roce 2022 byla ale při výstavbě tramvajového tunelu opravena a vede k ní pěšina. Při té příležitosti bylo její zasvěcení rozšířeno o svatou Barboru z Nikomédie jako patronku prací v podzemí. Při stavbě VMO byl také proveden archeologický výzkum, při kterém byly nalezeny pozůstatky jak osady, tak samotného mlýna. 

Vinohrádky

Některé z obcí a osad na území Brna, nezanikly řekněme fyzicky, ale prostě byly v průběhu času asimilovány do větších územních celků. To je i případ osady Vinohrádky. Že jste o ní nikdy neslyšeli? A přitom jejím středem možná každý den projíždíte. Vinohrádky vznikly v roce 1782 na rozparcelovaných polnostech vrchnostenského dvora, patřícího zrušenému klášteru v Králově Poli. Jednalo se o ulicovku, jejíž domy byly postaveny podél dnešních ulic Minská a Horova. Náves ležela v místě dnešního Burianova náměstí. Obyvatelé do Vinohrádek přišli jako kolonisté z oblasti Poličky. Na návsi nejprve postavili dřevěnou zvonici a následně kapli svatého Václava. Ta se ale na konci 19. století zhroutila a v roce 1906 byla nahrazena novou zděnou kaplí v neorenesančním stylu, která zde stojí dodnes. Nad vchodem do kaple je pamětní deska, připomínající, že kaple byla postavena právě obyvateli Vinohrádek. V letech 2008 a 2009 byla kaple opravena a dostala nové vybavení interiéru. Vznikl zde nový oltář, jehož součástí je původní obraz svatého Václava a krucifix. V té době byly také doplněny sochy svatého Jana Bosca a Panny Marie od Jiřího Netíka. Obec Vinohrádky byla později v roce 1930 sloučena s Žabovřeskami a její katastrální území zaniklo. Zemědělské usedlosti byly postupně nahrazeny městskou zástavbou. V dnešní době tedy tuto obec připomíná pouze kaple a pamětní kříž, který stojí vedle ní. Na území dnešních Žabovřesk ležela ještě obec Manice, nebo Maničky, připomínaná ve 14. století. Dnes po ní opět zůstal jen název ulice.  

Švábka

Další ze zaniklých předměstských vesnic je Švábka. Její historie sahá až do poloviny 14. století, kdy kolonisté ze Švábska, založili na úpatí Špilberku osadu latinsky zvanou platea Svevorum ( Švábská ulice). Tato osada se nacházela podél dnešní ulice Údolní od Komenského náměstí až k Obilnímu trhu. V polovině 19. století měla vesnice 33 domů a 1000 obyvatel. K vesnici náležela také kaple svatého Františka Xaverského, která stála blízko křižovatky s ulicí Úvoz za Obilním trhem. Tato osmiboká barokní kaple byla ale za reforem císaře Josefa II. zrušena a později přeměněna na mýtnici a v roce 1888 byla zbořena. Náves Švábky se nacházela v místech mezi Marešovou, Údolní a Fakultou sociálních studií. Tento trojúhelníkový prostor je patrný dodnes. Zde také stojí jediná památka na tuto zaniklou vesnici. Kamenný kříž z roku 1792. Katastrální území této obce zaniklo v roce 1990. 

Ugartov

Tato vesnice ležela na území  dnešního Králova Pole, okolo Palackého třídy zhruba od Metodějovy po Tylovu. Ale dnes ji již nic nepřipomíná. Vesnice vznikla po zrušení Královopolského kláštera v roce 1783 a po rozdělení jeho pozemků. Jednalo se o ulicovku podél nové císařské silnice z Brna do Svitav. Jméno dostala podle Moravského zemského hejtmana Aloise hraběte Ugarteho. Skládala se ze zemědělských usedlostí které ale přímo nenavazovaly na sebe. Od poloviny 19. století byly jednotlivé statky přestavovány na předměstské vily, které jsou dnes jediným pozůstatkem této vesnice. Od počátku 19. století byl součástí Ugartova hostinec U zlatého slunce, později přejmenovaný na Semilasso. V Ugartově také byla konečná nejprve konězpřežné, později parní a od roku 1900 elektrické tramvaje. Na začátku století zde byla také postavena tramvajová vozovna, která dodnes stojí ve vnitrobloku na Kosmově ulici. V roce 1910 byl Ugartov připojen ke Královu Poli. Ale až do roku 1942 se Palackého v těchto místech jmenovala Ugartova. Od začátku 60. let bylo ale území této vesnice zastavováno obytnými domy a v 70. letech panelovým sídlištěm.