Výstaviště Brno 2. část, Výstava soudobé kultury 1928

Rok 1928 se nesl ve znamení oslav desátého výročí vzniku Československé republiky. V rámci nich bylo rozhodnuto, že bude uspořádána výstava, prezentující úspěchy, kterých ČSR za prvních deset let existence dosáhla. Jako místo pořádání výstavy bylo vybráno Brno, které se nacházelo geograficky téměř uprostřed státu. 

Poprvé se o výstavě v Brně začalo mluvit již v roce 1924 ústy náměstka brněnského primátora Jana Máši. A pochopitelně se začalo řešit místo, kde by výstava měla být uspořádána. Pavilon na Kounicově ulici (tento pavilon, kde mimo jiné došlo ke světové premiéře Janáčkovy Glagolské mše, je dodnes součástí stadionu Sokola Brno I. a jedná se o dnešní společenský sál), kde se do té doby pořádaly Vzorkové veletrhy svými rozměry nebyl dostatečný a proto bylo vybráno místo v Pisárkách v prostoru tzv. Bauerovy rampy. O okolnostech za jakých město Brno získalo pozemky k vybudování výstaviště od rodiny Bauerovy jsem psal již minule. Definitivní rozhodnutí o pořádání výstavy padlo 14. května 1926. To znamená, že areál výstaviště byl vybudován téměř přesně za dva roky. 

Výstava byla rozdělena do sedmi částí: 1. školství, 2. Věda, 3. Umění, 4. Umělecký průmysl, 5. Samospráva, 6. Zemědělství a zahradnictví, 7. Radio a kino. Byly na ní také prezentovány nejen výsledky českých a slovenských firem, ale vznikly zde pavilony postavené národnostními menšinami žijícími v rámci Československa, hlavně Němci. 

Na celý areál byla vyhlášena architektonická soutěž, ve které zvítězil pražský architekt Josef Kalous, jehož návrh byl následně upraven brněnským architektem Emilem Králíkem. Celý areál byl navržen v tehdy velice moderním funkcionalistickém stylu a stavbou pavilonů byli pověřeni přední architekti té doby, jako Bohuslav Fuchs, Emil Králík, Josef Gočár, nebo Pavel Janák. Pavilonů bylo postaveno celkem sedmdesát z nichž se do současnosti dochoval jen zlomek a v článku se budu věnovat pouze těm existujícím. 

Výstava byla zahájena 26. května 1928 a trvala do září téhož roku, Celkem ji navštívilo 2,7 milionů návštěvníků, kteří do Brna přijížděli nejen z celé republiky, ale také z ostatních států Evropy. Nad výstavou převzal protektorát prezident T. G. Masaryk, který ji také osobně navštívil. 

Výstaviště bylo navrženo kolem dvou os, ve tvaru rozevírajícího se písmene "V" na jehož vrcholu stojí Obchodně průmyslový palác s rotundou (dnešní pavilon A) a hlavní osa areálu vede podél ulice Hlinky a vrcholí Obchodně živnostenským pavilonem s rozhlednou (pavilon G). Druhá osa vedla okolo pavilonů města Brna, Země Moravy a hlavního města Prahy. 

Od Starého Brna byl areál výstaviště oddělen stavbou ve tvaru oblouku (tzv. rohlík) v jejíž prohnuté části byly umístěny východy. Hlavní vchod byl umístěn směrem k tramvajové zastávce. 

A jak se vlastně návštěvníci na výstavu dostali? Do Brna většinou přijížděli vlakem, Některé společnosti dokonce nabízely zvýhodněné jízdné. Po vystoupení na hlavním nádraží, mohli využít služeb Informační a ubytovací kanceláře sídlící v budově od Oskara Pořízky (dnes budova Čedok), zde se dozvěděli, že mají sednout na tramvaj číslo 1 a vyrazit na výstaviště. Zastávku pouliční dráhy u výstaviště navrhl architekt Bohuslav Fuchs, a zachovala se dodnes téměř v původní podobě. Je umístěna na přírodní vyvýšené terase a po vystoupení z tramvaje (v roce 1928 se jezdilo vlevo, takže návštěvníci vystupovali tam, kde dnes nastupují) sestoupili po širokém schodišti, které bylo ukončeno dvěma informačními stánky ve tvaru lodních přídí a snadno se dostali ke vstupní bráně, u které byly umístěny pokladny. Při odchodu z výstaviště se na odjezdové nástupiště dostali podchodem. Součástí zastávky je i zachovalí dispečerský "hříbek".

Obchodně průmyslový pavilon - Pavilon A, Josef Kalous (Jaroslav Valenta)

Obchodně průmyslový pavilon byl navržen původně architektem Josefem Kalousem, jako železobetonová skeletová stavba. Původní návrh ale počítal s rovnými překlady, a teprve úprava Jaroslavem Valentou mu dala typický vzhled s parabolickými žebry. Pavilon tvoří dvě křídla svírající tvar písmene "V", která současně vymezují dvě hlavní osy areálu. Na vrcholu véčka stojí objekt Rotundy, která byla současně vstupem do pavilonu. Podélná křídla jsou ve dvou třetinách přeťata ještě kratšími křídly příčnými, jejichž křížení vytváří velice zajímavé setkání nosných žeber. 

Pavilon byl postaven za 230 dní a bylo na něj potřeba 50 nákladních vlaků materiálu. Zajímavé je, že štěrk potřebný k výrobě betonu, byl těžen přímo v areálu budoucího výstaviště, z naplavených vrstev řeky Svratky, v místech dnešního okrasného jezírka za výškovou administrativní budovou. V Rotundě byla umístěna socha prezidenta Masaryka a okolo ní se vstoupilo do pavilonu, před zajímavé skulpturální betonové schodiště, vedoucí do prvního patra. Plochy stropu, mezi jednotlivými žebry, byly vyplněny skly v ocelových rámech, přivádějícími do interiérů dostatek světla. 

V 70. a 80. letech 20. století došlo k úpravám, kdy vzniklo spojovací administrativní křídlo mezi konci příčných křídel, do kterých byly také vestavěny galerie, pro lepší využití k výstavním akcím. Rotunda byla změněna na přednáškový sál, se zvýšenou podlahou a amfiteátrovitým sezením. 

Pavilon Města Brna a pavilon Země Moravy - Bohuslav Fuchs, Vlastislav Chroust

Vlevo od pavilonu A stojí dvě podobné hranolové stavby pavilonů Města Brna a Země Moravy. I když vypadají jako od stejného architekta, jejich autoři jsou dva, mezi kterými ale zřejmě došlo k dohodě a vypracovali podobný koncept stavby, který působí velice zklidněným dojmem. 

Pavilon Brno je dílem architekta Bohuslava Fuchse. Jedná se o jednoduchý kvádr, obložený keramickým obkladem cihlové barvy. Vstupovalo se do něj po širokém schodišti, nad kterým je umístěna přes celou výšku budovy prosklená stěna o šesti osách, do které jsou vsazeny dvoje vstupní dveře. Čelní fasáda je dále členěna pouze pěti obdélnými okny, osvětlujícími prostor přízemí. Do prvního patra přiváděli denní světlo střešní světlíky industriálního charakteru. Vedle hlavního vchodu byla umístěna keramická plastika Josefa Kubíčka. K zadní fasádě je připojeno betonové točité schodiště na noze, fungující jako únikový východ z prvního patra budovy. Pavilon původně stál na pilířích, vyrovnávajících terénní nerovnost, na které byl postaven. Tento prostor byla ale v 50. letech zastavěn podle projektu Otakara Máčela a Zdeňka Alexy. Pavilon dnes již neslouží výstavním účelům, ale probíhají v něm zkoušky Filharmonie Brno. 

Pavilon Země Moravy stojící vedle pavilonu Brno navrhl ve stejném stylu Vlastislav Chroust. Také se jedná o kvádr, obložený keramickým obkladem. Oproti pavilonu Brno, je jeho čelní fasáda prolomena velkým kruhovým oknem, které se propisuje i na fasádě zadní. V prostoru za hlavním vstupem vybíhá dvouramenné schodiště vedoucí do prvního patra, takže i vnitřní dispozice obou pavilonů je podobná. I zde je první patro osvětleno střešními světlíky. Únikové točité schodiště je ale tentokrát ukryto ve zděném tubusu se svislými úzkými okny. I u tohoto pavilonu bylo původně volné přízemí zazděno, čímž vznikla i průběžná terasa v přední části. 

Pavilon AVU a UMPRUM - Josef Gočár, Pavel Janák

Podél hlavní osy výstaviště pod ulicí Hlinky byly postaveny dva pavilony uměleckých škol, které navrhli dva přední představitelé české moderní architektury Josef Gočár a Pavel Janák. Pavilon AVU (Akademie výtvarných umění), navrhl jeden z předních profesorů této školy Josef Gočár. Mimochodem jedná se kromě Jarůškova domu v Králově Poli o jedinou jeho realizaci v Brně. Pavilon je postaven ve tvaru dvoupatrového kvádru, který je na pravé straně v přízemí ukončen půlkruhovou apsidou. Stavba má železobetonový skelet s cihlovými vyzdívkami, které v prvním patře tvoří mělké niky, ve kterých byly umístěny alegorické sochy malířství, sochařství a architektury. Několik soch bylo umístěno i v okolí pavilonu, z těchto se bohužel do dnešní doby zachovala pouze jedna. Bronzová plastika Haná od Cyrila Zatloukala. Protože pavilon byl místem, kde byla vystavena díla studentů a profesorů AVU, řešil Josef Gočár velmi pečlivě osvětlení výstavních sálů. Přízemí bylo osvětleno průběžnými pásovými okny, první patro pak střešním světlíkem. 

Pavilon UMPRUM (Uměleckoprůmyslové školy v Praze) navrhl architekt Pavel Janák jako Vzorový dům knihkupce s obchodem a galerií. Kromě toho, že Janák chtěl ukázat způsob moderního bydlení v interiérech domu, zamýšlel se také nad tím, jak takový dům co nejrychleji a nejlevněji postavit. Zjistil například, že když nosné pilíře vyzdí z cihel, je to rychlejší, než je nechat hydratovat z betonu. Také předpokládal, že některé části jako okna a stopy budou na stavbu dodány již jako polotovary. Ne všechny nápady se mu ale podařilo realizovat. Nicméně vznikl velice zajímavý dům se zděnými nosnými pilíři z přiznaného režného cihlového zdiva s omítanými vyzdívkami. Přízemí, ve kterém byl umístěn obchod a galerie, bylo prolomeno velkými výkladci v celé výšce i šířce. V prvním patře byl umístěn průběžný balkon a nad ním střešní terasa. Dům měl velká okna, čímž byl zajištěn dostatečný přísun denního světla, což bylo v té době bráno jako hlavní atribut zdravého bydlení. V prostoru obchodu byly například navrženy dělící příčky z vitrážového skla. 

Bohužel oba dva pavilony byly po skončení výstavy razantně přestavěny v 50. letech 20. století, kdy jejich interiéry byly přepříčkovány, u pavilonu UMPRUM byla zazděna velká okna a celý byl omítnut jednotnou šedivou omítkou. Mezi pavilony byl vystavěn spojovací krček. Z existujících staveb na výstavišti jsou tyto dvě nejvíce poškozeny pozdějšími úpravami. 

Kino, divadlo, kavárna - Emil Králík

V interiéru divadla ale architekt Králík použil částečně tvarosloví doznívajícího Art Deca. Za původními vstupními dřevěnými dveřmi se nachází prostorné foyer s pokladnou a vlevo šatna. Pokladna půlkruhového půdorysu je prosklena fasetovanými skly. Foyer je osvětleno pomocí skleněného stropu zavěšeného v ocelovém rastru, nad kterým jsou umístěny zářivky. Z tohoto prostoru i z bočních kuloárů se dá vstoupit do přízemí sálu. Po schodištích vpravo se divák dostal na balkon v prvním patře. 

Sál kina a divadla má obdélný tvar, nad kterým je zavěšen balkon s elegantně zvlněným zábradlím. Také portál jeviště není klasicky hranatý, ale ve tvaru oblouku. Mezi hledištěm a jevištěm bylo původně umístěno orchetřiště. Hlediště mělo mírnou elevaci, která byla zrušena v 80. letech 20. století, kdy bylo divadlo změněno na kongresovou halu. Celé divadlo bylo vybaveno nábytkem firmy Thonet - Mundus. 

Kavárnu, která byla součástí divadla provozoval v době Výstavy soudobé kultury brněnský kavárník Karel Brichta. 

I přes to, že je výstavištní divadlo dnes ve velmi smutném stavu, zachovala se zde spousta původních detailů. Jako jsou původní světla, mosazné mřížky na topení, původní dýhované obložení stěn, nebo dlažba. Budova má narušenou statiku střechy, takže se dá velmi těžko předvídat, jak to s touto stavbou dopadne v budoucnu. 

Obchodně živnostenský pavilon - Pavilon G - Bohumír František Antonín Čermák

Opravdovou dominanto celého areálu byl v roce 1928 Obchodně živnostenský pavilon se 45 metrů vysokou vyhlídkovou věží, stojící na konci hlavní osy výstaviště. Pavilon navrhl brněnský architekt Bohumír Čermák, u kterého je zajímavé, že začínal na začátku století, jako secesní architekt a postupně se propracoval až k takto čistému, řekl bych přímo kristalickému funkcionalismu. Vyhlídková věž vyrůstá z hranolové podnože, kde za velkým oknem byla umístěna kavárna s kapacitou 1600 osob, provozovaná v době výstavy kavárníkem Pazderkou. Z této základny vyrůstá hranolový krček ve kterém je umístěna výtahová šachta a okolo něj se vine schodiště. Na vrcholu věže je vynesena železobetonová deska, mezi ní a střechou kavárny je upevněna nosná konstrukce skleněné fasády. Konstrukce je natolik subtilní, že skleněná fasáda vypadá, že jen levituje okolo věže. Původní výtah byl v 50. letech nahrazen těžkým rychlovýtahem, jehož nárazy poškozovaly skleněnou fasádu, ze které začalo padat sklo. Od té doby je bohužel věž veřejnosti nepřístupná. Na centrální část pavilonu navazovala dvě boční dřevěná křídla, tvořící jakýsi čestný dvůr s bazénem a fontánou. Tato boční křídla byla v 90. letech z důvodu poškozené statiky zbořena a nahrazena novými pavilony G1 a G2 od architekta Rudiše. 

A mimochodem, víte co bylo jedním z největších lákadel na Výstavě soudobé kultury? Byla to rekonstrukce mamuta v životní velikosti, kterou vytvořil Karel Absolon za finanční podpory firmy Baťa. Mamut byl umístěn v pavilonu Člověk a jeho rod.