Výstaviště Brno 1. část, Bauerův zámeček

Výstaviště Brno, obrovský areál, který za svými branami ukrývá nejednu perlu moderní architektury. Díky tomu, že je výstaviště dlouhodobě uzavřené podařilo se mi domluvit na jeho podrobné prohlídce, protože upřímně řečeno, pavilony jsou nejkrásnější, když jsou prázdné. Nafotili jsme i spoustu fotek, ale pak jsem najednou zjistil, že nevím jak začít psát a dostat tam všechny informace, aniž by se z toho stal nečitelný román. Jednotlivé části Výstaviště totiž vznikaly v různých časových obdobích a tak jsem se rozhodl, že to vezmu prostě chronologicky. 

Jak tedy vypadal prostor, kde se dnes výstaviště nachází na počátku 20. století? Jednalo se vlastně o velkou, mírně podmáčenou louku, která byla po milion let modelována řekou Svratkou jako její záplavové území. Na jedné straně ji ohraničoval svratecký náhon a na druhé straně vyvýšená ulice Hlinky se svými honosnými vilami. Celá louka, zvaná v té době Bauerova rampa byla v majetku podnikatelské rodiny rytířů Bauerů, kteří podnikali mimo jiné v cukrovarnictví. Jeden jejich cukrovar stál také na okraji areálu a u něj postavil v polovině 19. století Moritz Bauer klasicistní zámeček. Tento zámeček je v současné době nejstarší částí areálu brněnského výstaviště. 

Zámeček je poměrně drobná klasicistní jednokřídlá, jednopatrová budova, jejíž střední část je mírně zvýrazněna v podobě centrálního rizalitu. Ve středu budovy je umístěn osový průjezd, před který předstupuje sloupový portikus, na kterém je umístěna terasa. Budova sama o sobě je vlastně naprosto všední a dalo by se říct, že téměř nezajímavá. Jenže...

V roce 1911 zdědil zámeček a přilehlé pozemky vnuk Moritze Bauera Viktor rytíř Bauer. To byl na svoji dobu velice moderní člověk. Vystudoval práva v Lipsku. V letech 1903 - 5 cestoval kolem světa a v roce 1908 navštívil Čínu a Japonsko.  Od roku 1910 vlastnil řidičský průkaz a od roku 1911 dokonce průkaz pilotní. Přátelil se také s řadou umělců, mezi které patřil i brněnský rodák, architekt Adolf Loos. Od toho si nechal v letech 1922 - 1923 upravit interiéry zámečku. Bauer zde bydlel se svojí manželkou Margarette a s jejich dětmi a považovali tento dům za svoje hlavní sídlo. Zajímavé je, že když v roce 1918 vznikla Československá republika, byl Viktor Bauer, i když německé národnosti a šlechtic nadšen jejím vznikem a také byl obdivovatelem prezidenta Masaryka. To mu ale bohužel nepomohlo v tom, když bylo v roce 1923 rozhodnuto o vybudování nového výstaviště v Pisárkách, aby mu jeho pozemky okolo zámečku stát a město nevyvlastnili za minimální cenu. A nejen to, po vybudování výstaviště byl zřejmě jako vylepšení sousedských vztahů těsně vedle Bauerova zámečku otevřen lunapark. Bauerova rodina se odsud tedy postupně odstěhovala a svoje sídlo přesunula na zámek v Kuníně, kde také Viktor Bauer v roce 1939 zemřel. Po skončení druhé světové války byl majetek rodině konfiskován na základě dekretů prezidenta republiky a přešel do majetku státu. Zámeček byl začleněn do areálu výstaviště a dodnes slouží jako administrativní budova BVV. 

Jak jsem psal výše, nechal si Viktor Bauer ve dvacátých letech upravit interiéry od architekta Adolfa Loose. Je zajímavé, že i když se Loos v Brně narodil, jedná se o jedinou jeho realizaci v jeho rodném městě. Nejzachovalejším prostorem je jídelna umístěná v přízemí vlevo od průjezdu. Loos pro ni vytvořil prostor, který vznikl propojením dvou místností, které ale zůstaly náznakově rozděleny pomocí širokého pasu na dvě části, které bylo možné oddělit závěsem. Přední část tvořila samotnou jídelnu, zadní potom čajový salonek. Stěny místnosti jsou obloženy Loosovým oblíbeným materiálem, zeleným žilkovaným mramorem Cipollino, který architekt použil také v bytě manželů Krausových v Plzni. Pod stropem místnosti obíhá antikizující vlys s motivem bakchanálií (a pak, že ornament je zločin). 

Při vstupu do místnosti není na první pohled viditelná rafinovaná symetrie, se kterou architekt pracoval. Abychom ji mohli lépe pochopit musíme si sál opticky rozdělit na dvě části. Jídelnu a salonek. Jídelna má na jedné straně tři okenní otvory, naproti kterým je umístěn mramorový bufet a po jeho stranách dvě vestavěné vitríny s obdélnými nikami pod stropem. Dveře vstupu jsou umístěny ve středu kratší stěny a po jejich stranách jsou do obložení zapuštěny dva barokní obrazy s květinovými zátišími, které pocházely ze zámku v Kuníně. 

Zadní části místnosti, salonku, dominuje na jedné straně velké klenuté okno a na čelní stěně umístěný velkoformátový manýristický obraz Slavnost v lese, také ze zámku v Kuníně. Dále zde byly dvě pohovky zabudované do výklenků obložených mramorem, další z oblíbených Loosových prvků. Proti oknu měl být umístěn mezi dva pilíře krb, zřejmě z režného cihlového zdiva, jako v bytě doktora Josefa Vogla v Plzni. Vedle krbu jsou opět dvě niky na vestavěné vitríny.

Z původního vybavení jídelny se do dnešní doby kromě obkladu stěn nic nezachovalo. Respektive jídelna zřejmě nikdy nebyla dokončena, protože existují pouze dvě fotografie jejího interiéru krátce po jejím vzniku, na kterých je vidět, že podlaha není ještě dokončená a tvoří ji pouze nehoblovaná prkna. Stalo se tak zřejmě z důvodu plánovaného stěhování rodiny do Kunína, kdy brněnský zámeček již nikdy nesloužil k trvalému bydlení. Co je ale z fotografií viditelné, jsou dvě pohovky v salonku a hlavně původní osvětlení. V jídelní části jsou to dva lustry ve formě skleněných kruhů zavěšených na řetízcích, podobně jako v jídelně Müllerovy vily v Praze. Nad sedačkami byly dvě stahovací lampy a přímo do obložení stěn byly instalovány mosazné lampy ve tvaru labutí, ve stylu Ludvíka XVI. 

Kromě jídelny v přízemí je v zámečku zachovalá ještě jedna místnost navržená architektem Adolfem Loosem. Jedná se o dámskou ložnici v prvním patře. Je zajímavé, že tato místnost zcela postrádá Loosovy modernistické vize a zřejmě vznikla podle přání paní domu. Je zařízena bílým lakovaným nábytkem ve stylu Ludvíka XVI. se zlacenými detaily. Pod stropem opět obíhá štukový vlys tentokrát v podob festonů se zlacením. Kromě postele a lustru se celá místnost zachovala v téměř kompletním stavu a dnes slouží jako kancelář. Z ložnice se dá také vyjít na terasu nad vstupem. 

Zámeček je v současné době v majetku firmy Veletrhy Brno a. s. a slouží jako administrativní budova. Jídelna v přízemí je příležitostně přístupná veřejnosti. Za zpřístupnění výstaviště děkuji paní Ireně Ryglové a paní architektce Lence Štěpánkové. Za fotografie ložnice díky www.bam.brno.cz. No a příště se můžete těšit na to, co se dělo na výstavišti v roce 1928.