Vlastní dům architektky Růženy Žertové

Zákoutí 2, Brno

Když si architekt staví svůj vlastní dům, dá se očekávat něco mimořádného. Tak je tomu i u domu, který si v letech 1979 - 1982 postavila architektka Růžena Žertová. V tomto případě se jedná ale ještě o vyšší level, protože paní Žertová si dům nejen navrhla, ale vlastnoručně svépomocí i postavila a vybavila jej nábytkem, který opět sama vyráběla. Jedná se tedy o ukázku gesamtkunstverku z období normalizace, který ale naprosto vybočuje z tehdejších standardů a přes to, že na první pohled vypadá velmi nenápadně zaujme svojí dokonalou promyšleností a nadčasovostí. Když jsem do domu vstoupil, napadlo mně, že bych zde mohl bez jakýchkoli změn okamžitě bydlet a bylo by mi v něm příjemně. 

Potřeba vlastního domu na Růženu Žertovou přišla na konci 70. let kdy s manželem dostali výpověď ze svého půdního bytu v centru města a museli se poměrně rychle nějak zařídit. Začali tedy hledat vhodnou parcelu na které by si dům mohli postavit. Našli ji na konci slepé ulice Zákoutí v Žabovřeskách. Parcela se nachází na hraně svahu a původně se vůbec nejednalo o stavební pozemek. Místo totiž sloužilo jako sládka stavební suti ze stavby řadových rodinných domů na této ulici. Architektka se ale nezalekla problematického terénu a navrhla na něm dům pro bezdětný pár, který dokonale splňoval jejich potřeby. Nejprve musela konstrukčně vyřešit nestabilní podklad, což udělala systémem vrtaných pilot, které celý dům nesou. Samotná stavba je navržena ve tvaru písmene L, kdy druhou polovinu domu tvoří uzavřené atrium, které vytváří uzavřenou intimní dispozici. Do ulice Zákoutí se dům obrací hlavní fasádou, která ale není téměř prolomena žádnými otvory a je jakoby uzavřená do sebe. Najdeme zde pouze malé střílnové okno z obývacího pokoje, okno kuchyně a vstupní dveře. Mimo dispozici domu, je potom připojena garáž. Druhá vnější stěna otočená do lesa je zcela bez oken. V horní části lemuje obvod domu atika obložená dřevem a natřená tmavým Luxolem. 

Vstupní dveře do domu jsou tvořeny plnou částí a prosklenou stěnou od podlahy do stropu, která je tvořena bezrámovým oknem, což je pro dům typické ale v tehdejší době poměrně neobvyklé řešení. 

Zádveří je tvořenou chodbou, ze které se vstupuje do obytné části, vlevo a do garáže a komory vpravo. Podlaha je tvořena mramorovými dlaždicemi. Vstupní část potom pokrčuje dál přes šatnu až do ložnice. Celkový otevřený dojem interiéru podporují dveře prosklené téměř v celé ploše působící velmi subtilním dojmem. 

Interiér je rozdělen do dvou oddělených, ale naprosto logických celků. Vlevo veřejná a společenská část, sestávající s kuchyně s jídelnou, obývacího pokoje a pracovny.  A v druhém křídle jsou umístěny šatna, ložnice, pokoj pro hosta a koupelna se saunou. 

V obytné části jsou položeny korkové podlahy a strop je tvořen dřevěným laťovým podhledem. Celý dům je řešen bezbariérově až na dva schůdky oddělující jídelní část od obývacího pokoje. 

Kuchyně je umístěna do kuchyňského koutu ihned za vstupem a vybavena je kuchyňskou linkou vyrobenou opět autorkou domu, jako materiál je zvolena přírodní lakovaná borovice. Z kuchyně se vstupuje do spíže. Naproti kuchyňskému koutu je jídelní kout, Stůl z borového dřeva je doplněn rohovou lavicí a dvěma židlemi TON. Nad stolem visí autorské svítidlo Růženy Žertové. která ve své době dodávala do prodejen Díla. 

Na kuchyňskou a jídelní část volně navazuje prostor obývacího pokoje. V něm je umístěn po levé straně krb, za nímž jsou vestavěné police. Celému prostoru dominuje sedací souprava, opět navržená autorkou a potažená ručně vyráběnou látkou lněné barvy. Nad konferenčním stolkem opět visí autorské svítidlo. Zajímavě jsou řešeny otvory v tomto prostoru. Směrem do ulice je pouze malé čtvercové okénko připomínající střílnu zasklené bezrámově rastrovaným sklem. To do interiéru pouští příjemné rozptýlené světlo. Naopak směrem do atria je obývací pokoj otevřen velkou prosklenou stěnou od podlahy až ke stropu, opět v podobě bezrámového dvojskla a také plně prosklenými dveřmi. Z obývacího pokoje je tak výhled do klidného prostoru atria a mohutnou borovici která je jediným dominantním prvkem tohoto prostoru. Součástí vybavení obývacího pokoje byl původně tkalcovský stav, na kterém Růžena Žertová vytvářela umělecké tkaniny. 

Na obývací pokoj navazuje pracovna, kterou Žertová sdílela se svým manželem, také architektem Igorem Svobodou. Pracovna byla zařízena velmi účelně. Najdeme tu vestavěné skříně a dva pracovní stoly, tvořené jen deskou a tmavě modrými zásuvkovými kontejnery, pocházejícími ještě z původního bytu na Dvořákově ulice. V tomto pokoji jsou užita dvě typizovaná výklopná okna o rozměrech 1, 5 x 1, 5 m, která bychom našli v každém paneláku. Architektka se ale nespokojila s běžnou produkcí. Okna kompletně rozebrala zasklila je izolačním dvojsklem a opět sestavila dohromady. Jako nátěr použila tehdy velmi oblíbený tmavý Luxol. V pracovně stálo také křídlo. V současné době je bohužel volný nábytek z pracovny odstraněn, zůstali pouze vestavěné skříně. 

Druhá část domu je určena čistě pro privátní prostory. Najdeme zde koupelnu se saunou, šatnu, pokoj pro hosty a ložnici. Šatna je umístěna do spojovací chodby a od vstupní části je oddělená plnými dveřmi. Skříně si opět Žertová vyrobila sama z materiálu, který získala jako odpad z rousínovských závodů. Skříně jsou vložené do nik, takže svojí bílou barvou splývají se stěnami. U veškerého nábytku jsou použity atypické úchytky vyrobené z mosazného plechu s dřevěnými středy. Na konci chodby se vstupuje do ložnice. Opět v ní najdeme bílý nábytek, tmavě modré komody a jako akcent zde byla použita starožitná židle. Kromě dvou výklopných oken směrem do atria zde Žertová použila druhé střílnové okno, jako v obývacím pokoji. 

Koupelna je řešena jako průchozí prostor z šatny až do prostoru atria. Je obložena bílými fasetovanými kachlíky a v její zadní části je umístěna na tehdejší dobu ne úplně typická sauna. Ze sauny se dá prosklenými dveřmi vstoupit rovnou do atria k bazénu.

Jak bylo uvedeno výše, druhou část pozemku domu, tvoří atrium. To je obehnáno zdí, oddělující soukromý pozemek od lesa. Přes zeď atria je krásný výhled na město. Podél stěny soukromého křídla se táhne relaxační lavice s dřevěným roštem. Naproti je umístěn bazén. Původně zde byl jen malý ochlazovací bazének po sauně, který byl ale později zvětšen do velikosti plaveckého bazénu. Zajímavým způsobem je řešen svod vody ze střechy. Ta je svedena do betonového chrliče, odkud stékala do bazénu. Cele atrium je pojato jako jednoduchá travnatá plocha, bez záhonů. Dominantu celého prostoru tvoří vysoká borovice. Stěny otočené do atria jsou prolomeny jen symetricky umístěnými výklopnými okny a vstupem do obývacího pokoje a do sauny. Celá vnitřní fasáda domu působí velmi klidným dojmem. 

Co každého návštěvníka při vstupu do domu zaujme, je jakási strohost interiéru, kde bíle vymalované stěny nejsou zdobeny žádnými obrazy, jen prostě působí svojí čistotou. To společně s použitými materiály odkazuje k tehdejší soudobé severské architektuře, což ale sama autorka popírala. 

A na závěr si ještě řekneme o osudu domu v posledních letech. Růžena Žertová si již jako vdova přála aby ve svém domě mohla dožít. Což vlastně nebyl problém ani finančně. Vzhledem k tomu, že neměla žádné přímé dědice, měl dům na základě její závěti přejít na rodinu zedníka, který s ní dům stavěl. Bohužel to celé dopadlo úplně jinak. Když Žertová onemocněla, začalo se řešit, že by dům byl převeden do majetku města a do správy by jej dostala FAVU VUT, která by zdě zřídila centrum pro rezidenční umělce s možností příležitostných prohlídek. Čímž by se na jednu stranu zachoval jedinečný dům i se zařízením a ještě by dostal náplň  a nejednalo by se jen o instalovanou památku. Jenže Růžena Žertová byla nakonec i přes svoje přání převezena do hospice v Rajhradě, kde byla následně zbavena svéprávnosti a v platnosti zůstala původní závěť. Po její smrti tedy dům přešel na určeného dědice, který jej obratem prodal současnému majiteli. V tuto chvíli je část domu vyklizena a majitel jej chce využívat pro bydlení své matky. Nábytek je zatím umístěn v garáži, takže mu nehrozí přímí zánik, ale jak to bude do budoucna se uvidí. V tuto chvíli snad probíhají jednání mezi majitelem a městem o případném odkupu. Vzhledem k tomu, že kauza o převodu domu je poměrně složitá, tak pokud Vás zajímají podrobnosti, najdete je v článku na tomto odkazu https://denikreferendum.cz/clanek/36716-kupec-v-bilem-plasti-jak-lekar-fadrus-prisel-k-vile-architektky-ruzeny-zertove