Ústřední hřbitov III. část, čestné hroby

Po delší době se vracíme na brněnský Ústřední hřbitov a budeme si povídat o zvláštním typu hrobů, které tu můžeme najít. Jedná se o hroby čestné. V každé době jsou totiž osobnosti, o kterých si jejich pozůstalí, myšleno nejen rodinní, myslí, že by po smrti měli být zařazeni do jakéhosi spolku "nesmrtelných". Do této VIP skupiny byli často zařazováni umělci, politici, nebo lidé, kteří se nějak zasloužili o stát, národ, nebo město. Jenže tady, hned na začátku narážíme na problém. Mnohdy se totiž stane, že člověk, který je ve své době vnímá jako velikán, může být pro další generace zapomenut. Typickým příkladem je Slavín na pražském vyšehradském hřbitově. Tato národní hrobka, velkých synů národa. Jsou zde umístěny desky se jmény pohřbených, důležitých osobností. Když jsem si jednotlivá jména procházel, zjistil jsem, a to si myslím, že mám celkem přehled o historii a jejích osobnostech, že z nich znám maximálně polovinu. Ostatní jména mi neříkala vůbec nic, ani vzdáleně. No a další věc je otázka politická, protože ten, který je ve své době "hoden" ulehnout svůj věčný sen v rámci čestných pohřebišť se jiné politické garnituře nemusí ani zdaleka tak jevit. Proto dochází nejen ke zřizování čestných hrobů, ale také k vyřazování z nich. Typickými zlomovými body byl rok 1918, 1945, 1948 nebo 1989. V té době byli odstraňováni ti, kteří nevyhovovali národnostně, politicky, nebo jinak. K velké vlně vyřazování z čestných hrobů v Brně došlo například v roce 1979. Proč zrovna tehdy nevím, asi to mělo souvislost s houstnoucí normalizací. 

Brno je v tomto směru trošku specifické, protože jeho dějiny až do roku 1918 tvořili lidé německé národnosti, teď mluvím hlavně o politicích, například v křesle brněnských starostů. No a z touto situací se musela vyrovnat již první republika a znovu Třetí republika po roce 1945. Tak byl například v roce 1918 zrušen čestný hrob brněnského starosty Gustava Winterhollera, za jehož éry byl založen samotný Ústřední hřbitov a jeho hrob byl umístěn přímo ve středu Čestného kruhu. V roce 1918 byl tento hrob zlikvidován, starostovi ostatky byly vykopány a přeneseny do rodinné hrobky a po roce 1945 byla i tato hrobka zlikvidována. Stejný osud potkal i dalšího velkého muže brněnského 19. století, starostu Christiana d´Elverta. Proto se nemůžeme divit, že v Čestném kruhu najdeme pohřby převážně z druhé poloviny 20. století. 

Na Ústředním hřbitově najdeme dvě ucelená čestná pohřebiště, tedy pokud nepočítám vojenské hroby, které tento status mají také. Jedná se o tak zvaný Čestný kruh v dolní části hřbitova a Čestnou alej v horní části u krematoria. Kromě těchto území jsou ale další čestné hroby rozmístěny po celém hřbitově. A jak vlastně zčestnění hrobu probíhá? Návrh může podat kdokoli, na Kulturní komisy města, která návrh postoupí Radě města Brna ke schválení. Pokud je návrh schválen město se mimo jiné zavazuje, že o hrob bude pečovat na své náklady. Čestné hroby poznáte mimo jiné tak, že jsou u nich umístěny cedulky s QR kódem, který Vás po načtení nasměruje na stránky Encyklopedie města Brna a vy se můžete dočíst, o jakou osobnost se jedná. 

A teď se seznámíme s některými čestnými hroby konkrétkně. Nejedná se prosím ani náhodou o všechny, je to jen výběr. 

Leoš Janáček 1854 - 1928

skup. 25e, hrob č. 64

Hudební skladatel Leoš Janáček je spolu s Johannem Gregorem Mendelem zřejmě světově nejproslulejším Brňanem. I když se stejně jako Mendel v brně nenarodil, je s ním neodmyslitelně spjat. Narodil se v roce 1854 v Hukvaldech v rodině učitele. Základy hudebního vzdělání získal v augustiniánském opatsví na Starém Brně, kde byl jeho učitelem mimo jiné Pavel Křížkovský. Později vystudoval učitelský ústav a stal se regentschorim na Starém Brně. Dále byl sbormistrem Filharmonického sboru Beseda brněnská a ředitelem varhanické školy. Nejznámější je ale jako hudební skladatel a jeho operní dílo je nejhranějším světovým dílem českého autora. Kromě opera psal také orchestrální díla, sbíral lidové písně, nebo zapisoval do not lidskou mluvu v podobě tak zvaných nápěvků. Oženil se se Zdenkou Schulzovou, se kterou měl dvě děti, dceru Olgu a syna Vladimíra. Obě děti ale záhy zemřeli. Mezi jeho nejznámější díla patří opery Příhody lišky Bystroušky, Její pastorkyňa, Káťa Kabanová nebo Věc Makropulos. V Brně je po něm pojmenována Janáčkova akademie hudebních umění, nebo Janáčkovo divadlo. Leoš Janáček zemřel v Ostravě na zápal plic v roce 1928. Jeho pohřeb byl vypraven z dnešního Mahenova divadla a uložen byl v Čestném kruhu na Ústředním hřbitově. Náhrobek pro něj vytvořil Eduard Milén v roce 1928 a je na něm rukopisný zápis janáčkovi skladby Potulný šílenec. 

Leoš janáček je ale v Čestném kruhu