Ústřední hřbitov II. část

Po delší době se vracím na brněnský Ústřední hřbitov, abychom si řekli zase něco bližšího o jeho významných obyvatelích. 

Hřbitovy obecně jsou jakousi pamětí národa a města ve kterém leží. A tak jako se velké dějiny valí přes naše životy, nevyhýbají se ani zesnulým a místům jejich posledního odpočinku. Jak jsem psal v minulém, díle o Ústředním hřbitově, byl tento založen jako bezkonfesní a byl užíván bez rozdílu národnostní příslušnosti. To znamená, že tu vedle sebe leží běžní i významní Brňané české i německé národnosti a vůbec jim to nevadí. Jinak je to o všem u těch živých, ti musí neustále něco řešit a upravovat si historii podle svého aktuálního cítění. Tak se například stalo, že na počátku 50. let 20. století byly na ÚH zlikvidovány ve velkém německé hroby po odsunutém německém obyvatelstvu, a to aniž by bylo potřeba jejich uprázdněných míst. Prostě jen tak, aby německé hroby prostě zmizely a mi se mohli tvářit, že tu nikdy nebyly. Hrobové skupiny, ve kterých byly umístěny jsou mnohdy dodnes prázdné. 

Zajímavou skupinou jsou hroby, většinou významných rodin, které si při vzniku hřbitova tyto hroby zaplatili na celou dobu existence hřbitova. To znamená, že i když se o ně nikdo od roku 1945 nestará, není možné je zrušit. Což je asi jejich jediné štěstí. Tyto hroby ale trpí dlouhodobou neúdržbou a nájezdy sběračů barevných kovů, kteří z nich odnášejí všechno co má nějakou cenu. Naštěstí v poslední době přišla brněnská pobočka Paměti národa se skvělou iniciativou a tou je dobrovolnická údržba těchto významných hrobů. A Správa hřbitova také do budoucna chystá možnost adopce, takže snad se o tato hrobová místa bude někdo starat pravidelně. 

Dalším zvláštním fenoménem je recyklace starých hrobů. Někdy citlivější, někdy méně citlivá. Jde o to, že si někdo koupí starý neuhrazený hrob i s jeho zařízením a začne ho používat pro svoji rodinu. Přístupy jsou různé. Někdy se starý náhrobek odstraní a nahradí novým, což je škoda, protože můžou zmizet zajímavá díla brněnských kameníků. Někdy se původní náhrobek zachová a jen se z něj odstraní nápisy, buď se otesají, překryjí a nebo se prostě náhrobní kámen otočí předem dozadu. No a někdy k tomu nový majitel přistoupí s jistou pokorou, nechá původní hrob i s nápisy na místě a jen připíše svoje jméno a tak nějak sdílí věčný odpočinek se svými předchůdci. 

My se dnes zastavíme u několika hrobů, které spadají právě do těchto skupin. 

Josef Arnold - stavitel, 1824 - 1887

Skupina 20, hrob 49 - 50

Významný brněnský stavitel a architekt  narozený v Ingoldtstadtu vystudoval Akademii výtvarných umění v Mnichově. Je jedním z autorů brněnské Okružní třídy a stavitelem neorenesančního Brna. Z jeho dílny pochází například stavby několika paláců, jako je Bochnerův, Schoellerův nebo Ripkův. Byl prováděcím stavitelem Mahenova divadla. Ale zřejmě nejvíc si ho široká veřejnost spojuje s jeho vilou, která stojí mezi vilami Löw-Beer a Tugendhat a která se právě připravuje na svoji rekonstrukci. 

Jeho rozměrná hrobka z dílny Johanna Tomoly stojí při jedné z hlavních cest a označena byla Familie Arnold - Wessely. Jedná se náhrobek z bílého mramoru znázorňující smutečního anděla opřeného o torzo sloupu přes který je přehozena bohatě řasená draperie na soklu sloupu byl umístěn bronzový medailon s portrétem stavitele Arnolda. U paty pomníku byly naaranžovány symboly stavitelství. Hrobové místo bylo ohrazeno litinovým zábradlím. Dnes ale na náhrobku nenalezneme nápis ani Arnnold, ani Wessely, protože hrobka byla na konci 80. let prodána a i když se zachoval původní náhrobek, tak byla osazena nová nápisová deska - rodina Gruberova. Ze sousoší také zmizel bronzový medailon, symboly stavitelství a bylo vyměněno původní ohrazení hrobového místa. 

Max Matzenauer - stavitel, 1875 - 1940

skupina 13, hrob č. 153 - 156

Maxmilian Matzenauer se narodil v Brně, kde také vystudoval německou techniku. Je autorem převážně secesních domů v centru města, které mají typickou výzdobu v podobě stylizovaných rostlinných a zoomorfních figur. Jedná se například o dům Johanny Pelikánové na Kobližné ulici, Charlotty Deutschové na Minoritké, nebo dům Eduarda Tilla na  Dominikánském náměstí. 

Hrob rodiny Matzenauerovy je také příkladem recyklace v druhé polovině 20. století. Ale takovým zajímavým způsobem. Náhrobek ve tvaru žulového obelisku měl na sobě nápis Ruhestätte Familie Matzenauer. Přes tento nápis je umístěna skleněná tabule s nápisem rodina Hlouškova. Nicméně původní nápis je stále čitelný. 

Hrobka rodiny Bauerovy

Skupina 12, hrob č. 1 - 5

Již při navrhování hřbitova vytyčil architekt Prastofer na rohu každé skupiny velká hrobová místa pro významné rodinné hrobky. Jedno z těchto prestižních míst zaujal i hrob rodiny Riotter von Bauera. Bauerové byli podnikatelé v cukrovarnictví a nejvýznamnější z nich byl Ing. Viktor rytíř Bauer, přítel a mecenáš architekta Adolfa Loose, který pro něj postavil vilu v Hrušovanech u Brna a upravil interiéry zámečku na dnešním brněnském výstavišti. Hrobka Bauerových zaujímala pět hrobových míst a náhrobek na ni vytvořil Johann Tomola. Hrob je lemován litinovou ohrádkou a náhrobek sestával z mramorové sochy truchlícího anděla, který stál na soklu, s nápisem Familie Ritter von Bauer. Za ním byl umístěn sarkofág z červeného porfyru zdobený "nekonečnou vlnou". I přes to, že byl náhrobek památkově chráněný, bylo jeho hrobové zařízení v 90. letech prodáno a přemístěno do skupiny 27, hrob č. 39 - 40 kde ho dnes užívá rodina Fatrdlova. Z původního náhrobku se zachovala socha anděla a části porfyrového sarkofágu. Na původním hrobě, dnes bez označení zůstala pouze litinová ohrádka. 

Hrobka rodiny Wawra

Skupina 18. hrob č. 17 - 21

Wawrové byly mlynářskou rodinou, vlastnící mlýn na Křenové. Nejvýznamnější člen rodiny byl Jindřich Blažej Wawra, 1831 - 1881, lékař, cestovatel, botanik a nejstarší známý český fotografující cestovatel. Velkou část života působil jako lodní lékař a na svých cestách se zajímal hlavně o botaniku. Objevil 170 botanických druhů. Jako lodní lékař se také účastnil cesty arcivévody Maxmiliána na mexický císařský trůn. Byl povýšen do šlechtického stavu jako rytíř von Fernsee (z dálných moří). 

Náhrobek má podobu štíhlého žulového obelisku, lemovaného dvěma sfingami. Hrob byl opraven v rámci dobrovolnické akce Paměti národa a uvažuje se o jeho zčestnění. Podle Jindřicha Wawry byla pojmenována v Brně také ulice - Wawragasse, dnešní Hybešova. 

Adolf Löw, podnikatel ve vlnařství, 1824 - 1883

Slupina 20, hrob č. 46 - 48

Narodil se v Uherském Ostrohu v židovské rodině. Je jedním ze zakladatelů tradice tak zvaného Moravského Manchesteru. Postupně vybudoval textilní továrny v Brně, Heleníně a Malém Beranově u Jihlavy. V roce 1848 přestoupil na křesťanskou víru. Nejprve pracoval jako tovaryš v různých textilních továrnách v Brně. Postupně založil v Zábrdovicích firmu Adolf Löw & Comp. a následně se spojil s dalším textilním podnikatelem a založili firmu Löw und Schmal. Jako první na Moravě uvedli na trh výrobky z tak zvaných vigognových látek, vyrobených z kombinace ovčí vlny a bavlny. Zemřel v roce 1883 a byl pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. 

Jeho náhrobek patří k nejhonosnějším. Zaujímá opět rohovou parcelu na křížení dvou cest. Hrobové místo je ohraničeno krásně dochovanou litinovou ohrádkou. Pomník je vytvořen ve tvaru obelisku z ušlechtilé žuly. V jeho horní části je umístěn bronzový portrétní medailon Adolfa Löwa lemovaný dubovými a vavřínovými ratolestmi. I tento hrob byl upraven v rámci dobrovolnické akce Paměti národa. 

Hrobka rodiny Schmal, podnikatelé ve vlnařství

Skupina 19, hrob č. 191 - 195

Zakladatelem rodinné tradice byl Heinrich Schmal st. narozený v roce 1743 v Aachenu v Německu. Po příchodu do Brna začal pracovat v první textilní manufaktuře Johanna Köffilera. Tuto manufakturu po tom, co se dostala do finančních problémů koupil a založil v ní vlastní firmu. Byla po něm také jmenovala dělnická kolonie Šmálka, která stála v místech dnešní ulice Mezírka. Postupně rodina zakoupila továrny na Cejlu, kde si Adolf Schmal na rohu Cejlu a Tkalcovské postavil svůj reprezentativní palác. 

Hrob rodiny Schmalovy je umístěn na krásném místě lemovaném čtyřmi vzrostlými smrky. Náhrobek na rozlehlém hrobovém místě je poměrně jednoduchý v podiobě kamenného kříže, na jehož podstavci je nápis Familie Schmall. V prostoru hrobu potom leží náhrobní kameny, se seznamy jmen pohřbených příslušníků rodiny. Také tento náhrobek byl v květnu 2021 upraven dobrovolníky. 

Eduard Till, velkoobchodník a průmyslník v oboru železářství, 1824 - 1898

Skupina 25a, hrob č. 37 - 45

Jedním z největších náhrobků na Ústředním hřbitově v Brně je mohutný náhrobek Eduarda Tilla. Eduard Till se narodil v Lysicích , vystudoval gymnázium v Moravské Třebové, po jehož dokončení odešel do Rakouska, kde působil jako obchodní příručí. Roku 1863 založil vlastní obchodní firmu, která měla svoje sídlo na Náměstí Svobody 20. a byla jedním z největších železářství v Brně. Následně se svým společníkem Antonem Heiderem založil firmu na výrobu železných nýtů a drátů. Vzhledem k tomu, že jeho manželství bylo bezdětné, adoptoval svoje synovce, kteří po něm majetek zdědili. 

Jeho náhrobek se skládá z několika částí. na hranolovém základu stojí mohutný sokl, na kterém je umístěn nápis Eduard Till a nad ním mramorový portrétní medailon. Na vrcholu kompozice je umístěn kamenný sarkofág. Po levé straně stojí smuteční anděl s rozepjatými křídly a na druhé straně včelí úl a otevřené kniha. Hrobové místo bylo původně lemováno ohrádkou s kamennými sloupky, ale ta se bohužel nezachovala.