Ústřední hřbitov I. část

Od malička chodím rád na hřbitovy. Moje maminka mi říká, že jsem morbidní, ale já to beru  jako místo kde se dá krásně vyčistit hlava a také jako místo, kde najdeme dějiny města v kostce a ještě doplněné o zajímavá umělecká díla. Takže jsem se vydal na brněnský Ústřední hřbitov, neboli centrálku abych našel pár zajímavých náhrobků, zajímavých brněnských osobností. Musím se ale přiznat, že nemůžu přijít na systém, podle kterého po hřbitově přehledně chodit a taky podle kterého vybírat ty nejzajímavější hroby, protože jich je tam opravdu hodně. 

Od středověku pohřbívali brněnští měšťané svoje zesnulé na farních hřbitovech, které se rozkládaly okolo farních kostelů přímo ve středu města. Ti zámožnější a důležitější byli pohřbíváni do kostelních krypt. Nejznámější z těchto farních hřbitovů je asi ten, který ležel okolo kostela svatého Jakuba, protože se s ním běžný současný člověk mohl potkat během několika archeologických výzkumů na Jakubském náměstí. Nicméně již na počátku novověku, tyto farní hřbitovy přestaly kapacitně stačit a muselo být založeno další pohřebiště za městskými hradbami v místě, kde dnes stojí budova Krajského úřadu na Žerotínově náměstí. Všechny tyto hřbitovy v Brně existovaly až do roku 1785 kdy v rámci reforem císaře Josefa II. bylo zakázáno pohřbívat v kryptách, uvnitř městských hradeb a v jejich blízkosti. V té době byl tedy založen nový městský hřbitov při dnešní ulici Kounicově, na jehož místě se dnes rozkládá Tyršův sad. Nicméně hřbitov byl daleko větší a sahal až k ulici Kotlářské a na jeho pozemcích stojí například i sokolský stadion. Protože se ale město stále rozrůstalo i toto pohřebiště za zhruba sto let přestalo stačit a proto byl v roce 1883 otevřen nový Ústřední hřbitov, daleko, daleko za městem při Vídeňské ulici. 

Ústřední hřbitov v Brně byl vybudován podle návrhu Aloise Prastofers, který se inspiroval u italských renesančních hřbitovů. Celý areál je obehnán zdí, do které vedou vjezdové brány u nichž jsou umístěny neorenesanční provozní pavilony. Protože je ale pohřebiště umístěno ve svahu, musel architekt navrhnout také vyrovnávací zdi ze žlutých cihel, propojené elegantními obloukovými rampami. Hřbitov byl otevřen 3. listopadu 1883 pohřbem desetiletého chlapce Jiřího Šimka. Ve své době byl Brněnský ústřední hřbitov zajímavý také tím, že byl zcela bezkonfesní, to znamená, že na něm mohli být pohřbíváni lidé bez ohledu na náboženství nebo společenské postavení. Takže velmi demokraticky. 

V současné době se hřbitov rozkládá na ploše 43 hektarů a je druhým největším hřbitovem v České republice. Najdeme na něm přibližně 80 000 hrobových míst a pohřbeno je zde přibližně 400 000 osob, což je víc, než v Brně žije živých lidí :-)

Tak jako dějiny 20. století zmítaly celou Evropou, tak se samozřejmě nevyhnuly ani tomuto největšímu Brněnskému pohřebišti. Po skončení II. světové války a odsunu německého obyvatelstva zůstala řada hrobů opuštěných a některé byly dokonce systematicky likvidovány. Například z čestného kruhu byly odstraněny hroby brněnských německých starostů. Vždycky mi přišlo líto, starých zarostlých hrobů o které se nikdo nestará, ale to je prostě běh času. 

Do dnešního příspěvku jsem si tedy vybral hroby, které jsou starší než hřbitov sám, protože sem byly přesunuty ze zrušených hřbitovů a nebo ty, které patřily například rodinám podnikatelů německé národnosti, kteří zakládali slávu Brna jako průmyslové metropole. 

Takže začínáme. 

Josef Dobrovský 1753 - 1829

skup. 32, hrob č. 1a - 5a

český kněz, filolog, historik,  zakladatel bohemistiky a slavistiky. Zakladatel spisovné češtiny, která vycházela z jazyka, kterým byla psána Bible kralická. V Brně byl přijat do jezuitského noviciátu a po zrušení Jezuitského řádu vystudoval teologii na Karlově univerzitě. Působil jako vychovatel v rodině Nosticů. Je považován za duchovního otce Národního obrození. Do Brna přicestoval ještě jednou z Vídně na konci roku 1828. Na cestě ale onemocněl prudkým nachlazením a 6. ledna 1829 zemřel v nemocnici Milosrdných bratří na Vídeňské ulici (v dnešním koncertním sále Josefa Dobrovského). Pohřben byl původně na starobrněnském hřbitově, který ležel při dnešní ulici Vojtově. Po jeho zrušení byl v roce 1909 převezen i s náhrobkem na Ústřední hřbitov. Litinový náhrobek ve tvaru pyramidy byl vyroben v železárnách v Blansku na popud starohraběte Huga ze Salm Reiferscheidu.  

Hrobka rodiny Heringovy

skup. 22a, hrob č. 10

Největší hrobkou na Ústředním hřbitově je novogotická hrobka rodiny Heringovy. Vytvořena byla v roce 1851 ve Vídni sochařem Josefem Fussem, převezena do Brna a postavena na Městském hřbitově na Kounicově ulici. Po jeho zrušení byla znovu rozebrána a převezena na Ústřední hřbitov. Pod Vysokým náhrobkem je vyzděná krypta ve které jsou umístěny cínové rakve. Hrobku nechal pro svoje adoptivní rodiče vybudovat Ernst Johann Hering, povýšený do šlechtického stavu s přídomkem von Frankensdorf. Heringové byly obchodnická rodina, která vlastnila palác na dnešním Náměstí svobody (dnes sídlo NPÚ) Johann Hering byl předsedou Obchodní a živnostenské komory, byl majitelem uhelných dolů v Rosicích a Oslavanech. Na tyto své majetky vybudoval také Brněnsko - rosickou dráhu. Finančně podporoval vybudování sirotčince, nebo Ústavu slepců v Brně. 

Ignaz Storek 1822 - 1889

skup. 1, hrob č. 105 - 107

podnikatel ve slévárenství, zakladatel firmy Ignaz Storek, na výrobu šedé litiny. Po jeho smrti převzal podnik jeho syn Heinrich Richard Storek, který výrobu rozšířil a získal několik patentů. V jeho firemní laboratoři pracoval ing. Viktor Kaplan na vynálezu vodní turbíny. Tyto Kaplanovy turbiny se následně ve firme Storek i vyráběly. H. R. Storek byl předseda Moravského živnostenského spolku, člen Spolku rakouských chemiků atd. Po znárodnění jeho firma fungovala pod názvem Šmeralovy závody. Alegorie Víry a portrétní plaketa na náhrobku jsou dílem sochaře Karla Korschanna.

Hrobka rodin Sulzbeck, Pitka a Lusar

skup. 12, hrob 122 - 124

Hrobka ve které je pohřbeno několik generací lékárníků z lékárny u Červeného raka na dnešní Masarykově ulici. Jedná se o nejstarší lékárnu v Brně s provozem doloženým k roku 1620. Posledním pohřbeným je lékárník Leopold Lusar, majitel lékárny, člen obecního zastupitelstva a Tajný císařský rada. 

Hrobka rodiny Bracegirdle

Thomas Bracegirdle 1795 - 1873

skup. 14, hrob č. 39

Thomas Bracegirdle se narodil v anglickém Leedsu. Na počátku 40. let 19. století přichází do Brna a zakládá na Mlýnské strojírnu Bracegirdle und Sohn. Továrna vyráběla textilní stroje, kovové okenní rámy, nebo zařízení pro plynárny a plynové osvětlení. V roce 1872 strojírna fúzovala s Lutzovou strojírnou čímž vznikla První brněnská strojírna. Původní Bracegirdlova hrobka je dnes využívána jinou rodinou, nicméně je zachovalá a pod čtyřmi náhrobními kameny s bronzovými madly dále odpočívají tři generace podnikatelů. 

Hrobka rodiny Schöllerovy

Skup 25d, hrob č. 19 - 28

Rodina Schollerova povýšená později do šlechtického stavu patřila k předním rodinám podnikajícím v textilním průmyslu v Brně. Svoji továrnu měli na Cejlu, kde si na okraji továrního areálu v roce 1868 postavili výstavný palác. Gustav Adolf Schoeller 1830 - 1912, převzal po svém otci továrnu na výrobu na sukna Gebrüder Schoeller, byl prezidentem Obchodní a živnostenské komory v Brně, rytířem řádu Čestné legie, německým honorárním konzulem USA pro Moravu a Slezko. O významu jeho osoby svědčí i to, že při návštěvě Brna v roce 1892 navštívil jeho podnik císař František Josef I. 

Valentin Mathias Gertsbauer 1836 - 1898 

skup. 18, hrob č. 6 - 12

Valentin Gertsbauer byl obchodník se suknem, majitel realit a hlavně zakladatel sirotčí nadace. Protože zemřel jako bezdětný, tak majetek ve výši 400 000 zl.  odkázal do nadace, kterou spojil ještě s nadací svého strýce Valetina Falkensteinera. Tyto dvě nadace nadále spravovalo město a měli z ní být financováni sirotci po brněnských měšťanech. Z nadace byl například založen sirotčinec na Falkensteinerově (dnes Gorkého) ulici. Aby bylo rozmnožováno nadační jmění, patřily nadaci také tak zvané nadační domy. Například Dům u čtyř mamlasů, nebo dům s průchodem z Moravského náměstí do Mášovy ulice. Hrob Valentina Gertstbauera je krásně opraven, předpokládám, že na náklady města Brna. 

To bude pro dnešek vše, protože zajímavých náhrobků a osobností je na Ústředním hřbitově opravdu spousta, vyražte někdy na procházku. Budou Vás provázet místní veverky a krásně si vyčistíte hlavu. Já budu v popisu pokračovat zase někdy příště.