Tělocvična Pod hradem / tělocvična brněnského Turnvereinu

Údolní 3, Brno

O 19. století se říká, že to bylo století páry, ale nejen jí. Bylo to také století nejrůznějších spolků. V té době vznikaly spolky jako houby po dešti, ať už pěvecké, čtenářské, divadelní, ale také tělovýchovné.  Ve většině měst v Čechách a na Moravě se tyto spolky ještě dál dělily na české a německé. Tyto spolky se musely někde scházet a proto bylo postaveno také velké množství nejrůznějších spolkových budov. Byly to besední domy, sokolovny orlovny a tak podobně. V roce 1861 byl v Brně založen německý Turnverein, tedy tělovýchovný spolek na způsob českého Sokola. Zakladatelem Turnerského hnutí v Německu a následně i v ostatních německy mluvících státech byl Friedrich Jahn, který stanovil základní způsoby cvičení a spolkového života. 

V roce 1867 se podařilo Turnvereinu získat parcelu na nově budované Okružní třídě a od architekta Augusta Prokopa si nechal vypracovat projekt budovy, která měla pod svojí střechou nabídnout prostor nejen tělovýchovným aktivitám, ale i ostatním brněnským německým spolkům. Prokop celý projekt vypracoval ve stylu severské neogotiky, což byl styl velmi oblíbený u německého obyvatelstva, protože svým vzhledem odkazuje k severoněmeckým hanzovním městům. Stavba je tedy postavena z režného cihlového zdiva, kde kromě základních červených cihel jsou ornamenty tvořeny cihlami černými. Zajímavé je, že spolek od začátku bojoval s nedostatkem financí a i když například August Prokop odmítl za projekt honorář, muselo se přistoupit k nejrůznějším zlevňovacím zásahů. Například černé ornamenty nejsou vytvořeny z černě glazovaných cihel, ale jedná se pouze o térový nátěr. Tělocvična byla slavnostně otevřena 28. června 1868 jenže krátce na to vyhořela a celé snaží tak přišlo vniveč. Z celé stavby zůstalo stát pouze obvodové zdivo a to ještě staticky narušené. Na opravu Turneři začali vybírat formou veřejných sbírek a doslova zlatku po zlatce si novou tělocvičnu vydupali ze spáleniště. 

Současný vzhled pochází z roku 1878 kdy byla tělocvična znovu otevřena a následně k ní přibylo několik dalších přístaveb, které ale svým stylem plně odpovídají původnímu vzhledu. 

Jedná se o podélnou dvojpodlažní stavbu, která je do ulice Údolní členěna mohutnými stupňovitými opěráky, mezi nimiž jsou okna se segmentovým záklenkem a slepým kruhovým otvorem, umístěná v gotizující nice. Segmenty oken i kruhové výplně jsou zdobeny malířskou výzdobou.  Nad střechu se potom v nepravidelném rytmu zvedají vysoké stupňovité štíty. Hlavní vchod zvýrazněný nejvyšším štítem se nachází asi v jedné třetině stavby a nad ním je umístěno rozměrné lomené okno vedoucí do kanceláře spolku. Kromě samotného tělocvičného sálu budova obsahuje schodišťovou halu, kancelář Turnvereinu a společenský sál v prvním patře. 

Směrem ke špilberskému svahu se tělocvična obrací vysokým stupňovitým štítem, který byl i na její druhé straně otočené k Besednímu domu. Ten ale zmizel při výstavbě Chlapecké školy korunního prince Rudolfa, na rohu Husovy ulice. Nádvorní strana byla původně totožná z uliční fasádou, ale později k ní bylo přistavěno přízemní křídlo, na které kolmo navazuje domek správce s malebnou kulatou věžičkou. Naproti tělocvičny přes dvůr dodnes stojí budova kuželny. O tom že dvůr, který dnes slouží jako parkoviště byl původně venkovním cvičištěm, svědčí terasovité tribuny, mizející dnes pod nánosem hlíny a náletových dřevin směrem do špilberského svahu. 

Po vstupu do budovy návštěvník nejprve vejde do jednoduchého vestibulu, na který navazuje reprezentativní schodišťová hala. Schodiště nejprve jednoramenné, se ale na podestě mění na dvouramenné je zaklenuto gotizující síťovou klenbou. Přes to, že klenba působí jako zděná jedná se ve skutečnosti o dřevěnou konstrukci, což se opakuje i u všech ostatních místností. Veškeré vnitřní konstrukce jsou totiž ze dřeva zřejmě z důvodů snížení finančních nákladů. Schodišťová hala i dnes působí velmi monumentálním dojmem, ten ale musel být původně ještě zvýšen její barevnou výmalbou, kdy žebra klenby byla v barvě červené a zlaté a jednotlivá pole tmavě modrá ze zlatými hvězdami. Stěny zdobila kobercová ornamentální malba.

Z horní podesty se dá vstoupit buď přímo do kanceláře, vpravo do společenského sálu a nebo vlevo na galerii samotné tělocvičny. Kancelář má strop řešený neobvyklou klenbou v podobě obráceného lodního kýlu a do ulice je prolomena velkým klenutým oknem. 

Bývalý společenský sál, dnes Malá tělocvična je obdélná místnost zabírající celou hloubku budovy. Strop je zde řešen jako dřevěný kazetový se soustruženými šikmými vzpěrami. Dnes jsou všechny dřevěné prvky natřeny žlutou barvou, ale původně byly také bohatě zdobeny a v jednotlivých kazetách byla heraldická výzdoba. Od stropu visely dva mohutné zdobené lustry. 

Největším prostorem celé stavby je hlavní tělocvičný sál. Zabírá dvě třetiny budovy na délku a sahá přes dvě patra až do vysokého krovu. V prvním patře jej po celém obvodu lemuje galerie. Pavel Zatloukal o tomto prostoru mluví jako o trojlodí až sakrálního charakteru. Ano opravdu tak může působit, ale hlavně se jedná o jedinečné a dokonale vymyšlené konstrukční dílo. Architekt Prokop se totiž musel vyrovnat s narušenou statikou poměrně tenkých obvodových stěn, které by neunesly klasicky ukotvenou klenbu, ani přes řadu opěrných pilířů na vnější fasádě. Proto tedy vymyslel systém šikmých nosných sloupů, které jsou kotveny do země a samy nesou celou klenbu. Strop galerie v prvním patře vynášejí vodorovné nosníky, které procházejí skrz obvodové stěny a tvoří věnec dřevěných konzol v korunní římse po vnějším obvodu budovy. Nad galerií jsou do prostoru tělocvičny vyneseny vodorovné trámy, na kterých původně visely bohatě zdobené lustry, kterých bylo v prostoru celkem šest. Na těchto trámech byla také zavěšena šplhací lana, po kterých zde zbyly mohutné háky. Nejvyšší část stropu je zaklenuta stejně jako kancelář spolku, dřevěnou kýlovou klenbou na jejíž středový trám jsou umístěny ozdobné růžice. Celý interiér tělocvičné haly byl také původně zdoben bohatou malířskou výzdobou. V čele stála bysta "Otce Jahna" a císaře. A prostor nesloužil pouze tělovýchově, ale až do výstavby Německého domu na Moravském náměstí ke všem spolkovým německým akcím, včetně divadelních představení.

V roce 1945 byla tělocvična jako německý majetek zkonfiskována a nastala její asi nejtemnější kapitola. Na jejím nádvoří byly postaveny šibenice, na kterých byli popravováni brněnští nacisté a kolaboranti. Tyto popravy byly veřejné a bylo možné si na ně koupit vstupenku jako někam do divadla. Naštěstí tato morbidní podívaná netrvala dlouho a i přes velký zájem byla rychle ukončena a další popravy probíhaly již neveřejně na dvoře věznice na Cejlu.

Následně byla tělocvična předána Masarykově univerzitě v jejímž majetku je dodnes a tvoří Centrum univerzitního sportu. Rád bych poděkoval paní Mgr. Zoře Svobodové, Ph. D. za velice vstřícný přístup a zpřístupnění celého areálu tělocvičny.