Stavovský dům, Nová radnice

Dominikánské náměstí, Brno

Budova dnešní Nové radnice je od svého vzniku spjata s nejvyšší moravskou politikou. Byla postavena jako Stavovský dům, aby poskytla zázemí Zemskému sněmu a Zemskému soudu. Již od poloviny 13. století zasedaly tyto instituce v budovách Dominikánského kláštera při kostele svatého Michala. K zasedáním byl využíván refektář kláštera a přilehlé prostory Křížové chodby. Po sloučení provinciálních soudů císařek Karlem IV. byly vytvořeny dvě instituce zasedající v Brně a Olomouci. Zemský sněm v té době zasedal střídavě v těchto dvou městech. Postupem času však začala agenda těchto institucí narážet na klášterní život a prostory kapitulní síně přestaly vyhovovat zvyšujícím se nároků zemských úřadů. Proto došlo v roce 1582 k dohodě mezi Zemským hejtmanem Hanušem Haugwicem z Biskupic a Dominikány, že zemský sněm odkoupí od Dominikánů prostory nevyužívaných ložnic v prvním patře nad Křížovou chodbou a tyto prostory budou přebudovány na novou sněmovní a soudní síň. Současně byla zakoupena i klášterní zahrada, která navazovala na konvent směrem k dnešnímu Dominikánskému náměstí. Stavba nové soudní síně byla svěřena italskému architektovy Pietro Gabrimu. Hlavní průčelí této stavby bylo otočeno do prostor zahrady a samostatný vstup zajišťovalo reprezentativní renesanční schodiště, které se na svém místě nachází dodnes. Po smrti Pietra Gabriho přebírá dozor nad stavbou jeho bratr Antonio. Nově zbudované křídlo v sobě obsahovalo rozlehlý soudní sál, který současně sloužil k zasedání Panského stavu. Dále sál Rytířský a místnosti pro stav duchovní a městský.

Stavební vývoj objektu pokračoval dále po roce 1636 kdy císař Ferdinand II. na Moravě zřídil novou instituci, a to Královský tribunál. Nový Tribunální dům byl postaven na opačném konci zahrady (příčné křídlo mezi prvním a druhým nádvořím) pod stavebním vedením Paula Wimbergera. Obě budovy byly propojeny přízemní renesanční arkádou.

Jako třetí stavba byla na nádvoří vztyčeno křídlo Stálého zemského výboru, přiléhající k městské hradbě postavené již v ranně barokních formách Mikulášem Stumbeckem. Za pozornost jistě stojí portál vedoucí do této budovy zdobený v nadpraží Moravskou orlicí.

Největší stavební akci vedl v letech 1726 - 1728 brněnský zednický mistr Mořic Grimm, zaměstnávaný nejen zemskými stavy ale také Dominikány v blízkém klášteře. Nejprve upravil starší tribunální křídlo, kterému dal fasádu, odpovídající staršímu Stumbeckovu křídlu Zemského výboru, čímž sjednotil budovy okolo hlavního nádvoří. A nakonec vybudoval reprezentativní křídlo Zemského hejtmana otočené do Dominikánského náměstí. Toto křídlo je směrem do náměstí zdůrazněno centrálním rizalitem s věžičkou a dvěma symetrickými portály s bohatě zdobenými balkony.

Poslední a nejmladší fází výstavby Zemského domu jsou budovy okolo Druhého nádvoří, které byly realizovány až po Grimmově smrti. Do náměstí je to křídlo Nového soudního tribunálu již s pozdněbarokními fasádami. V tomto křídle byl v prvním patře sál tribunálu původně vyzdobený freskou Josefa Sterna s námětem alegorie Spravedlnosti. V interiérech tohoto křídla ale došlo k úpravám po druhé světové válce, takže freska dnes neexistuje a neexistuje ani tribunální sál. V těchto místech je dnes pracovna primátora a tribunální sál by rozdělen na dvě místnosti, z nichž ta orientovaná do náměstí je sekretariátem primátora a druhá směrem do druhého nádvoří je zasedací místností. 

Pro lepší orientaci v jednotlivých stavebních fázích Zemského domu přikládám plánek areálu, který je převzatý z knihy Dějiny Brna 7. 

Sláva Zemského domu končí za vlády císaře Josefa II. který svojí reformou zemské správy ruší dosavadní stavovský systém a zemské úřady jsou přestěhovány ze Stavovského domu do budov zrušeného Augustiniánského kláštera u svatého Tomáše na dnešním Moravském náměstí. Celý areál Zemského domu je předán armádě, která si zde zřizuje svoje skladiště. Roku 1872 tedy cca po sto letech je Zemský dům prodán městu Brnu, které zde plánuje zřídit úřadovny radnice. Než k tomu však dochází jsou historické budovy využívány nejrůznějším způsobem jako sídlo gymnázia, městského muzea, ale také jako vývařovna pro chudé. V roce 1934 je rozhodnuto o rekonstrukci celého objektu pro potřeby magistrátu. Tato akce je svěřena architektovy Josefu Poláškovy, který rekonstruuje budovu nejen po stavební stránce, ale zařizuje ji i moderním nábytkem, odpovídajícím potřebám doby. V roce 1935 se do prostor Zemského domu definitivně stěhují městské úřady a z budovy se stává Nová Radnice.

Když se na budovu Nové radnice díváme ze strany Dominikánského náměstí, působí budovy symetrickým dojmem, což je ale do jisté míry optický klam. Na levé straně tuto symetrii narušuje sněmovní křídlo a vpravo budova tribunálu, ale ta je částečně skryta za novostavbou Paláce Jalta. 

Z náměstí se do budovy Nové radnice vstupuje dvěma reprezentativními balkonovými portály z roku 1733. Na jejich parapetech nalezneme alegorické postavy moravských orlic a geniů. Zajímavé je, že z levého hlavního portálu promluvil 17. 3. 1939 říšský kancléř Adolf Hitler. Když přijela v roce 1996 do Brna britská královna Alžběta II. promluvila k obyvatelům města z pravého balkonu. 

Při vstupu na první, hlavní nádvoří se návštěvníkovy otevře pohled na jednotlivé budovy seskupené okolo tohoto prostoru. Nejstarším stavebním prvkem je renesanční schodiště vytvořené Pietro Gabrim, vedoucí k Rytířskému sálu. Je zdobeno dvěma tak zvanými Šalamounovými sloupy na první podestě. Jako jediné bylo zachováno při Grimmově přestavbě a zakomponováno do nových barokních budov. 

Pod schodištěm je umístěna bysta Karla Staršího ze Žerotína z roku 1935 od Vincence Makovského. Karel Starší ze Žerotína byl významnou osobností politického života na Moravě, před bitvou na Bílé hoře, a počítal se mezi hlavní představitele protestantské strany. Na místě, kde dnes bysta stojí, byla před rekonstrukcí v roce 1935 ve zdi schodiště umístěna malá kašna s maskaronem, napájená vodou ze středověké studny, která je dodnes ukrytá pod dlažbou nádvoří a voda z ní je čerpána do současné kašny ve středu nádvoří. 

Uprostřed nádvoří stojí kašna s alegoriemi dvanácti měsíců z roku 1928. Kašna byla zhotovena jako exponát na Výstavu soudobé kultury v Brně v roce 1928 a jejími autory jsou J. Peška, a J. Stejskal, profesoři Státní československé školy průmyslové v Hradci králové. Kašna se skládá z mramorové mísy, na niž je umístěna kovaná mříž s alegorickými postavami jednotlivých měsíců v roce. Po skončení výstavy byla kašna věnována městu Brnu a v roce 1935 ji Josef Polášek v rámci úprav Nové radnice umístil na nádvoří. Během druhé světové války byla přemístěna na dnešní Janáčkovo náměstí, protože na nádvoří zavazela vojenským přehlídkám. Po válce byla vrácena zpět. 

V levém rohu střechy je umístěn barokní chrlič  ze 70. let 18. století v podobě draka. Původně byly chrliče dva i na druhém rohu. Ale v době vlastnictví armády byl jeden z chrličů odvezen do sběru. V současné době se na původním místě nachází kopie, originál je ve sbírkách Muzea města Brna. 

Západní stranu nádvoří tvoří křídlo Stálého zemského výboru od Mikuláše Stumbecka. Budova je korunována mohutnou kordonovou římsou nesenou konzolami, mezi kterými jsou umístěny girlandy. Ve středu přízemí je umístěn hlavní portál do tohoto křídla z roku 1692, doplněný v nadpraží moravskou orlicí. Nad portál byly v roce 1728 umístěny dvoje sluneční hodiny, jejichž autorem je zábrdovický Premonstrát Ferdinand Čádecký z Chotěšova. Levé hodiny na kterých je mimo jiné znázorněna veduta města Brna a Fáma s trubkou se odečítají hodiny. Na pravých najdeme boha času Chrona s městským znakem na orlici a tyto hodiny ukazují jednotlivé fáze slunce vstupující do znaků Zvěrokruhu. 

Severní stranu nádvoří tvoří křídlo Zemského tribunálu, postaveného sice Mořicem Grimmem, ale jeho fasády Grimm přizpůsobil pohledově staršímu Stumbeckovu křídlu. Tímto křídlem prochází průjezd na druhé nádvoří lemovaný portálem z roku 1717, kde mezi rozeklaným frontonem jsou umístěny dvě orlice. Nad portálem mezi okny jsou umístěny třetí sluneční hodiny Ferdinanda Čádeckého na kterých je zobrazen pohled na Zemský dům z Dominikánského náměstí a císařský orel jedoucí na heliově slunečním voze. Hodiny ukazují čas mezi osmou ranní a čtvrtou odpolední. Hodiny jsou doplněny dvěma latinskými nápisy: "Nebem podpírána, opírajíc se o zem vytrvám" a " Zde očekává zemské stavy sťastná hodina". V latinských textech je ukryt chronogram s letopočtem 1728. 

Křídlo na východní straně směrem k Dominikánskému náměstí bylo postaveno Mořicem Grimmem v letech 1726 - 1728 pro potřeby Zemského hejtmanství. Toto křídlo nahradilo starší renesanční arkádu, která původně nádvoří směrem k městu uzavírala. Dominantou tohoto křídla je centrální rizalit v podobě pavilonu, ukončený na střeše hodinovou věžičkou. Za klenutými okny prvního patra byl umístěn zasedací sál hejtmanství. Ve štukové výzdobě oken najdeme portréty římských císařů. 

Budovy druhého nádvoří ve kterých dnes sídlí mimo jiné Archiv města Brna byly upravovány na počátku 20. století, kdy do nich byly osazeny renesanční a barokní portály ze zbořených domů v centru Brna. Z druhého nádvoří se dá průchodem projít do Husovy ulice. Z této strany byla do budovy Nové radnice začleněna i stavba středověké hradební věže, která dodnes tvoří dominantu tohoto prostoru. 

Křížová chodba

Křížová chodba dominikánského kláštera patří k nejstarším stavbám v Brně vůbec. Začala se budovat v polovině 13. století a její nejstarší částí je západní rameno, kde jsou vidět původní sloupky oken, ještě v přechodném románsko gotickém stylu. Na západní křídlo také navazuje původní románský refektář, z něhož vedou úzká románská okna do křížové chodby. Zaklenutí pochází z období vrcholné gotiky ve 14. století. V tomto období byly vytvořeny také nová okna do Rajského dvora a chodba byla celkově sjednocena. Na stěně západního ramene se zachovala nástěnná malba ukřižovaného Krista okolo roku 1493. 

Ze severního ramene, které bylo vybudováno v 80. letech 13. století vede vstup do kapitulní síně, který je lemován gotickým ústupkovým portálem a dvěma okny s kružbami z 80.let 13. století. Sousední refektář je vymalován renesančními malbami. V severním rameni se také zachovali zbytky nástěnných maleb datovaných do roku 1302. Kruhové medailony na této malbě sloužili jako malované náhrobky. 

Jižní křídlo křížové chodby bylo zaklenuto ve 14. století. Východní křídlo bylo částečně zbouráno při barokních úpravách kláštera, kdy byl do jeho prostoru prodloužen presbytář kostela svatého Michala. 

Na počátku 20. století sloužila křížová chodba jako městské lapidárium a z té doby jsou zde umístěny kamenné fragmenty z některých zbořených staveb. Například zemské znaky z domu na Náměstí svobody a Zámečnické ulice, nebo prvky ze zbořené Královské kaple na Dominikánském náměstí. 

Do reprezentačních prostor Nové radnice můžeme vstoupit dvěma způsoby. Buď po původním renesančním schodišti přes Rytířský sál a nebo po barokním schodišti, které vzniklo během Grimmovi stavby křídla Hejtmanství. Toto velmi reprezentační barokní schodiště nás zavede jednak do sněmovního sálu a na druhou stranu do sálu hejtmanství, dnes Sál rady. 

Slavností schodiště

Celá výzdoba schodiště je podřízena oslavě panovníka, v tomto případě císaře Karla VI. a jeho hesla Virtute et Constantia - s odvahou a vytrvalostí. Autorem fresky je František Řehoř Ignác Eckstein, který do fresky kromě samotného figurálního námětu zakomponoval i prvky kvadraturní malby. To znamená, malované architektury na stěnách schodiště a také architektonický rámec na stropě, lemující samotný výjev. 

Celý výjev na stropě je lemován architektonickým rámcem, v jehož středu se otevírá pohled do nebeského prostoru, s rozmístěnými oblaky. Středem celého výjevu, je potom postava panovníka, stojícího na zemském globu, oblečeného v brnění  s řádem Zlatého rouna na krku. Toto zobrazení má vyjadřovat univerzálnost moci císaře v celém křesťanském světě. Obr Atlas podepírající zemskou kouli je symbolem stálosti. Okolo postavy císaře se vznášejí personifikace ctností jako jsou odvaha, vytrvalost, prozřetelnost, obezřetnost, nebo modrost. Celou kompozici doplňují na oblacích sedící olympští bohové. 

V nárožích na architektuře sedí skupiny osob znázorňující alegorie čtyř, tehdy známých světadílů. Evropy, Asie, Afriky a Ameriky. 

Po obvodu v architektonickém rámci, jsou umístěny erby dědičných zemí. Jako největší naproti sobě jsou to znaky království českého a markrabství moravského. Na další straně je vévodství slezské a naproti němu, dědičné země rakouské, království uherské a jako zajímavost a současně odkaz na nároky na španělskou korunu je zde umístěn znak Kastilie a Leonu. 

Ze schodiště na sever se vchází do hlavního sálu hejtmanství, dnes Sálu rady. Na stropě a na stěnách je freska Františka Řehoře Ignáce Ecksteina znázorňující zasedání zemského soudu. Celý výjev na klenbě je ohraničen bohatou architekturou nad níž je znázorněno zasedání zemského soudu za přítomnosti panovníka – markraběte. Ten sedí na trůnu uprostřed výjevu a po jeho pravici stojí s obnaženým mečem zemský hejtman. Celý výjev je lemován kartušemi s erby zemských soudců v čele s olomouckým biskupem. Na stěně jsou potom dvě alegorické postavy Spravedlnosti a Prozřetelnosti.

Tato freska měla ze všech fresek v Zemském domě nejpohnutější osud. Po zrušení Zemského domu a předání armádě, se zde nacházelo armádní skladiště. Po prodeji domu městu, zde byla vývařovna pro chudé, která svým provozem fresku výrazně poškodila. Z tohoto důvodu byla celá plocha stropu a stěn na konci 19. století zalíčena a předpokládalo se, že je definitivně ztracena. Teprve před několika lety byly učiněny první sondy, které odhalili, že je freska zachována v poměrně dobrém stavu a bylo rozhodnuto o jejím restaurování. V letech 2019 – 2021 byla tedy celá plocha fresky odhalena a postupně restaurována. Původně se mělo jednat pouze o obnovu centrálního výjevu na stropě, ale nakonec byly v Městském archivu nalezeny dvě fotografie, podle kterých mohly být obnoveny i alegorické postavy na stěnách.

Soudní a sněmovní sál

Soudní a sněmovní sál, ve kterém dnes zasedá Magistrát města Brna je nejrozlehlejší a nejzdobenější místností Nové radnice. Jeho stěny jsou pokryty freskovými obrazy rakouského malíře Daniela Grana. Ten spolu s kvadraturistou Gaetanem Fantim vytvořil monumentální dílo, s velmi složitým námětem. 

V původní renesanční podobě měl sál dřevěný kazetový strop, rozdělený překladem na větší a menší část. O přesném vzhledu tohoto prostoru ale mnoho nevíme. Když ale za zemského hejtmana Maxmiliána Oldřicha z Kounic docházelo ke stavebním úpravám Zemského domu byla vyhlášena v roce 1733 soutěž na novou výzdobu sněmovního sálu. Jako zadání určil hejtman Kounic devízu "La virtu fa felice la Provinzia della Moravia - Mužná ctnost činí šťastnou zemi moravskou. Čímž měl námět výzdoby navazovat na oslavu panovníka na vstupním schodišti. Přes to, že soutěž byla obeslána významnými moravskými malíři, by nakonec vybrán vídeňský Daniel Gran a s ním kvadraturista Gaetano Fanti. Tito dva umělci potom výzdobu provedli v letech 1734 - 1735, tedy za pouhý rok a oba na ni byli patřičně hrdi a považovali ji za stěžejní dílo. 

Freska na stropě je rozdělena na dva nestejně velké obrazy. Ten menší, který byl umístěn nad trůnem zemského hejtmana a i dnes je nad předsednickou lavicí nese název Alegorie dobré vlády a má být jakýmsi morálním zrcadlem představitelům státu. 

Druhá, větší freska na stropě nese námět Alegorie ctnosti a bohatství Moravy. Tato větší freska, ale také výzdoba stěn měla být jasnou deklarací postojů Moravského zemského sněmu v čele s hejtmanem Kounicem. Nejdůležitějším zákonem projednávaným v té době bylo totiž Pragmatická sankce, která zaručovala jednak nástupnictví v ženské linii v případě, že panovník nebude mít mužského potomka, ale také nedělitelnost dědičných zemí pod habsburskou vládou. A zatímco český sněm vedl s panovníkem dlouhé spory a nakonec si nechal přijetí Pragmatické sankce dobře zaplatit, na Moravě vzhledem k autoritě císařova přítele hejtmana Maxmiliána Oldřicha z Kounic došlo k jejímu přijetí bezproblémově. A toto měla právě výzdoba Sněmovního sálu reprezentovat. Proto zde kromě již zmíněných fresek na stropě najdeme po obvodu podobizny habsburských panovníků, ale také jako symbol kontinuity vládnoucího rodu, je nad jedněmi dveřmi znázorněn markomanský král Marobud a nad druhými podobizna královny Anny Jagelonské, přes jejíž nástupnictví se stali Habsburkové vládci na Moravě. 

Kromě freskové výmalby jsou stěny sálu pokryty umělým mramorem, ze kterého jsou vytvořeny pilastry a portály dveří. Tato kombinace ušlechtilých materiálů vytváří dojem opravdové luxusu. 

Vraťme se ale k freskové výzdobě stropě. Její  program je velmi složitý a je zalidněna tolika postavami, že se v ní zorientovat není úplně jednoduché. 

Ve středu fresky Dobré vlády sedí pod zeleným závěsem personifikace Vládní moci (Autorita), je z obou stran obklopena dalšími personifikacemi, které představují správné vlastnosti dobré vlády. Vpravo je to Ochrana (Guardia s knihou a mečem, Spravedlnost (Justitia) a Láska k vlasti (Amor della patria) a genius s dvojicí věnců. Vlevo j potom Bdělost (Vigilanza) s kohoutem, prohlížející svitek, Katolická víra (Fide catolica), Obezřetnost (Prudentia), Výkon silné moci (Fortitudo) a Dobrá rada (Consiglio). V dolní části jsou potom znázorněny okřídlené neřesti Nenávist, Závist a Občanské rozbroje. 

Druhá freska Alegorie ctnosti a bohatství Moravy má ve svém středu obelisk s moravským znakem jako symbolem země moravské. Má opět velmi složitou skladbu složenou z množství olympských bohů, kteří tu představují jednotlivé ctnosti a vlastnosti. Jsou to například. Juno, Hermes a Minerva – láska k moudrosti a zručnost v obchodu, Diana – přírodní život, Fortuna – štěstí, Hygie, Aeskulapius, Fides – léčitelství, medicína, víra

Ve spodní části fresky najdeme Herkula jako ctnost duše, Marta, jako ctnost válečnou a Bellonu jako odvážnou chrabrost. V nejnižší části potom Herkulův lev zahání nepřátelské zlo.

Rytířský sál

Ze Sněmovní a soudní síně se vstupuje do sálu stavu rytířského. Rytířský sál je rozlehlá místnost sloužící původně k zasedání Rytířského stavu a dnes slouží jako sňatková síň. Strop, který původně nesl pravděpodobně také freskovou výzdobu je dnes dělen jen jednoduchými barokními štukovými zrcadly. Delší strana je zdobena kamennými znaky nejvyšších zemských úředníků. Tyto znaky vytvořil na konci  16. století italský sochař Giorgio Gialdi. Jedná se o 24 znaků přísedících zemského soudu. Nad dveřmi je znak nejvyššího zemského písaře.  Na stěně visí monumentální obraz Antonína Procházky, Štěstí venkovského života. Do čela sálu byly po druhé světové válce instalovány varhany. 

Síň zemských desek

Síň zemských desek je nejmladším prostorem z barokních sálů vůbec. Její výzdoba pochází z let 1776 – 1777 a je dílem Josefa Wintelhatera ml. Základním námětem fresky je zřejmě Fides publica, která byla ve starověkém Římě garantem smluv a státních dokumentů. Najdeme zde Mojžíše s deskami desatera a císaře Justiniána jako garanta římského zákoníku. Na kopci stojící chrám má symbolizovat římský chrám Fides publica. 

Ve středu fresky najdeme dva putti se symboly víry, ochrany a zpečetěnými dokumenty. Právě toto by mělo být symbolem oné Fides publica, která byla ve starověkém římě garantem dobrých smluv a státních dokumentů, které byly uchovávány v jejím chrámu na Kapitolu v Římě. Odkazy na tento symbol najdeme i na obou kratších stranách fresky. 

Na jedné straně je to Mojžíš s deskami Desatera, triumfující Roma s římskými deskami Duodecium tabulae a císař Justinián jako garant zákoníku. Na kopci v horní části fresky je pak umístěn chrám, který se dá ztotožnit právě s římským chrámem Fides publica na Kapitolu. Pod tímto výjevem jsou připojeny erby nejvyšších úředníků zemského práva v roce 1777 ( Jan Karel ze Žerotína, Jan Křtitel Mitrovský a Jan Záblatský z Tulešic)

Na druhé straně fresky je skupina lidí s dokumenty a psacími potřebami v rukou. Nápis Custodes fidei publicae je definuje jako strážce zákonných ustanovení a smluv. Tato skupina je z jedné strany doplněna sochou  Numy Pompilia, jako zakladatele kultu Fides publica a z druhé strany římský hraniční kámen boha Termina jako symbolem stálosti smluv. 

Na delších stranách je na jedné straně namalován válečník na bitevním poli, na druhé vladař před palácovou architekturou. Což má symbolizovat na jedné straně válečnou vřavu bez zákonů a na druhé straně poklidný život v míru. Najdeme zde také náhrobek císaře Karla IV. který na Moravě zavedl instituci Zemských desk.

Po vzniku Československé republiky se začalo uvažovat o tom, že budova bývalého Zemského domu bude adaptována pro potřeby města. Tato rekonstrukce proběhla v letech 1934 - 1936 a jejím autorem byl architekt Josef Polášek. Celý areál se musel znovu zaměřit, protože původní plány se nedochovaly. Polášek se musel vypořádat s adaptacemi historických prostor pro moderní úřady města. Do budovy se musela zavést nově elektřina, odpady, telefon, nebo rozhlas. A vše při zachování hodnotných interiérů. Bylo nově vydlážděno nádvoří, které dostalo současný reprezentativní vzhled. V té době byla také k Nové radnici připojena budova bývalé školy v Husově ulici. Polášek také interiéry vybavil soudobým nábytkem. Ten se bohužel do dnešní doby nedochoval, což považuji za velkou škodu, protože dnes jsou kanceláře včetně těch pro nejvyšší představitele města zařízeny tuctovým kancelářským nábytkem, občas s historizujícím nádechem, který neodpovídá významu úřadu. Původní Poláškův nábytek byl vyroben z kvalitních materiálů a i přes svou jednoduchost krásně korespondoval s historickými interiéry. Jediný kus nábytku o kterém vím, že existuje je stůl pocházející ze síně Rady, který je dnes uložen v krytu 10 - Z.