Relikviář svatého Maura

Bečov nad Teplou

Nedávno mne putování po krásách naší země zavedlo do Bečova nad Teplou, kde je na místním hradě k vidění jedna z nejkrásnějších a teké nejcenějších památek u nás. Jedná se o relikviář svatého Maura, který je uváděn jako druhá nejcenější památka hned po korunovačních klenotech. Relikviář byl vyroben daleko od nás a historie si s ním pohrála natolik, že během jeho "života" zažil doslova detektivní příběh. 

Vyroben byl v první třetině 13. století pro opatství v Belgickém Florennes. Jedná se o typ tak zvaného domečkového relikviáře a jsou v něm uloženy ostatky svatých Maura, Jana Křtitele, Apolinéra a Timoteje. Po celá staletí byl ozdobou a chloubou kostela svatého Jana Křtitele ve Florennés až do roku 1798, kdy bylo opatství během francouzské revoluce zrušeno. Relikviář byl přesunut do kostela svatého Gandolfa ve Florennés. Už mu ale nebyla prokazována dřívější úcta a byl uložen v zakristii mezi starým nábytkem. Zde se relikviář povaloval až do roku 1838, kdy se místní děkan rozhodl z důvodu finanční tísně relikviář prodat. Za 2500 franků ho tehdy koupil hrabě Alfred de Beaufort - Spontin.  Ten nechal mezi lety 1847 - 1851 schránu restaurovat. Na konci 19. století byl opravený relikviář vystaven na výstavě v Bruselu. Po jejím skončení ho tehdejší majitel Friedrich de Beaufort - Spontin převezl na svoje panství v Bečově nad Teplou. Tam byl relikviář umístěn v nově zrekonstruované kapli zámku. Ve 30. letech byl zveřejněn v soupisu kulturních památek západních Čech, ale na konci druhé světové války se po něm slehla země a vlastně se na něj na dlouhá léta zapomnělo. Zámek byl Beaufortům znárodněn na základě Benešových dekretů a po válce se po relikviáři nikdo neshánel. 

V roce 1984 kontaktoval americký občan narozený v Berlíně Danny Douglas Československou socialistickou republiku s tím, že zaplatí cca 1 mil dolarů, když mu bude umožněno vyvézt z Československa blíže neurčenou památku, která má být ukryta na neuvedeném místě a protože je dobře ukrytá nikomu neschází. V první moment Československé úřady zavětřili tučnou sumu v dolarech a začaly jednat o prodeji. Současně však začali kriminalisté pod vedením JUDr. Maryšky pátrat o jakou památku by se mohlo jednat. Postupně se podařilo kriminalistům od Douglase zjistit, že se jedná o umělecký předmět z ranného středověku, velikosti shruba konferenčního stolku, dutý, z drahého kovu, ale bez vztahu k českým dějinám. Měl být zakopaný asi 100 km od Norimberku a původně měl být ve vlastnictví kosmopolitního šlechtického rodu. Na základě těchto informací byl vytipován západočeský kraj a rody Metternich, Mensdorf - Pouilly a Beaufort - Spontin. Což není mnoho informací,. Začátkem roku 1985 bylo uměleckými historiky vytipováno, že by se mohlo jednat o relikviář svatého Maura, který se ztratil někdy na konci druhé světové války. Typ tedy padl na areál hradu a zámku v Bečově nad Teplou. Což je ale poněkud široký pojem. Jedná se totiž o rozsáhlý areál hradu ze 13 století na kopci a barokního zámku pod ním. V roce 1985 byl celý areál zanedbaný a veřejnosti nepřístupný. 

Na začátku listopadu mělo již dojít k podpisu smlouvy mezi Československem a Danny Douglasem a policisty tlačil čas. Nakonec byla vytipována jako nejvhodnější místo k uložení gotická kaple na hradě. Po tom co byly vytrhána prkna v podlaze, tak se v zásypu pod ním objevila křišťálová koule zdobící stříšku relikviáře. V tu chvíli již bylo jasné, že obchod skončil. Pod podlahu hradní kaple byl relikviář uschován na konci války v roce 1945 posledním majitelem Heinrichem Beaufort - Spontin jen ve skleněné vitrině, ve které byl vystaven v zámecké kapli. Spolu s relikviářem bylo zakopáno i 103 lahví koňaku a vína. 

Po vyzvednutí bylo shledáno, že se relikviář nachází kupodivu v poměrně dobrém stavu, měl jen hnilobou mírně zasaženou spodní část. Osudným se mu ale stalo následné rozhodnutí, že po vyzvednutí bude uložen jako památka vysoké ceny do trezoru Státní banky československé. Díky přesunu z vlhkého prostředí kaple do absoludně suchého trezoru začalo dřevěné jádro relikviáře pracovat a de facto se rozpadlo. 

V tuto chvíli tedy musely být veškeré kovové součásti z relikviáře sejmuty a nainstalovány na polystirenová plata a dřevěné jádro bylo ponecháno vlastnímu osudu. Takto byl rozložený relikviář uložen až do roku 1991 kdy bylo přikročeno k restaurování, které nakonec trvalo 11 let. V Evropě existuje několik podobných památek, ale žádná z nich nebyla restaurována takto komplexně jako maurův relikviář. To znamená, že restaurátoři museli najít úplně nové postupy a mnohdy objevovat i zcela zapomenuté techniky dávných šperkařů. Pro relikviář muselo být vyrobeno nové dřevěné jádro, oproti originálu, který byl z dubu, je nyní z ořechu. Všechny jednotlivé kovové části byly restaurovány samostatně, chybějící prvky byly doplněny, stríbrné plechy plonbovány a znovu pozlacovány v ohni, pomocí amalgámu rtuti a zlata. Tato stará technika, při které se z amalgámu vyžíhává rtuť je mimo jiné velmi nebespečná, protože jedovatá rtuť se vstřebává do těla. 

A ted si povíme něco o relikviáři samotném. Jedná se o schránu o velikosti 140 x 42 cm a výšce 65 cm, ve tvaru domečku. Povrch dřevěné schránky je pokrytý ornamenty a soškami ze zlaceného stříbra a mědi, doplněná filigránem, smaltem, drahými kameny a antickými gemami. Na stříšce jsou umístěny kruhové reliéfy ze scénami ze života svatého Jana Křtitele a svatého Timoteje. Hřeben zdobí strlačené koule z horského křišťálu. 

Na čelech relikviáře jsou sedící postvy z tepaného zlaceného stříbra. Na přední straně je to svatý Maur a na zadní straně Kristus. Sedí před stříbrným pozadím, zdobeným drobnými rozetkami a jejich okolí pokryto filigrány. 

Na bočních stranách jsou v arkádách sošky sedících apoštolů, po šesti na každé straně. Zajímavé a na dobu vzniku velice pokročilé je to, že každý apoštol má svůj specifický výraz. Sloupky arkád mezi apoštoly  jsou zdobeny buď reliéfem, nebo smaltem. 

Cvikly mezi arkádami jsou zdobeny filigránem a smaltem. Na smaltovaných obtrazech jsou výjevy ze starého zákona. Filigrán je šperkařská technika, při které je ornament vytvářen ze stočeného drátku, který je fixován k podkladu a dále zdoben, jako například v tomto případě granulací. Smaltované plochy se vytvářejí tak, že nejprve je do kovového podkladu vyryt ornament nebo obraz a do snížených částí je nasypán různobarevný skleněný prach, který po vypálení vytvoří hladkou barevnou vrstvu. Dokonalé provedení vynikne hlavně v tom, že všechny tyto komponenty mají maximálně několik centimetrů.

Daklšími komponenty, kterými je relikviář zdoben, jsou antické gemy (řezby v kameni) a šperkové kameny. Gemy a některé kameny jsouz druhotně použité starší kusy, o čemž svědčí jejich úprava, například vrtání a jiné. Dokonalost zpracování vynikne opět při představě, že ryté gemy mají ve skutečnosti jen několik milimetrů. Relikviář je počtem požitých gem, největší sbírkou, těchto antických památek na jednom místě. 

A na závěr k výzdobě, ještě dvě zapomenuté šperkařské techniky. Jedná se o braun - firnis a niello. Braun  - firnis se vyrábí tak, že se na kovovou destičku nanese několik vrstev lněného oleje, který se vypálí. Do takto vypálené hnědé vrstvy se vyrije ornament, který se žárově pozlatí. S nielem se pracuje podobně jako se smaltem, nejprve se vyrije ornament, do kterého se vetře rozdrcená vypálená směs stříbra, olova a síry, a opět se celý kus vypálí. Obě tyto technologie museli restaurátoři během procesu restaurování objevit ve středověkých materiálech. 

A co je vlastně uvnitř relikviáře? Ten se otevírá otvorem uprostřed dna. Uvnitř najdeme kosterní pozůstatky, zabalené v látce a také autentiku - destičku, potvrzující pravost vložených ostatků. 

Tímto nám končí téměř detektivní příběh jedné historické památky. Pokud se někdy dostanete do Karlovarského kraje, určitě se zastavte na hradě v Bečově nad Teplou, protože vidět relikviář na vlastní oči, je zážitek, na který se jen tak nezapomene, jedná se totiž o magický pohled. 

Pokud není uvedeno jinak, pocházejí použité fotografie z webu www.svatymaur.cz