Ředitelství Báňské a hutní společnosti, Kobližná / Sukova

V minulosti jsem na těchto stránkách psal už o dvou domech, které po roce 1918 nechala v Brně postavit Báňská a hutní společnost. Byla to ředitelská vila v Masarykově čtvrti a nájemní dům pro zaměstnance na Úvoze. Dnes přišel čas na budovu ředitelství, která stojí na rohu ulic Kobližné a Sukovy. 

Báňská a hutní společnost, která měla své největší majetky v oblasti ostravského uhelného revíru, se rozhodla po rozpadu Rakousko - Uherska k přesunutí svého sídla z Vídně do Brna, aby v nově vzniklé Československé republice byla blíž ke svým hutím a uhelným dolům. K těmto účelům bylo třeba vybudovat i novou budovu ředitelství. Stejně jako ostatní stavby pro BHS byl projekt svěřen vídeňskému architektovi Karlu Lehrmannovi, který ji postavil v roce 1922. 

Celá budova je řešena velmi monumentálním způsobem, který měl dostatečně reprezentovat bohatou společnost zadavatele. Na fasádách se uplatňuje výraz monumentálního klasicismu, ovšem s prvky moderny. Interiéry jsou řešeny ve stylu Art deco a myslím že svou zachovalostí patří k tomu nejlepšímu, co se z tohoto období v Brně zachovalo. Dům měl ve své době populární polyfunkční charakter, takže kromě úřadoven ředitelství BHS v něm bylo pamatováno také na kavárnu obrácenou do Kobližné, tržnici v Sukově (dnešní Kabinet múz) nebo podzemní garáže. V nejvyšších patrech byly umístěny byty. Celá rozlehlá fasáda je zdobena bosáží, vrubořezem a pilastry kombinujícími umělý kámen a brizolitovou omítku. Dále je členěna polygonálními arkýři, zdobenými reliéfy v umělém kameni. Na spodních stranách arkýřů jsou to lidské postavy nesoucí znak BHS zasazené do vavřínových věnců. V horních částech potom fakntasktní zvířata. 

Hlavní vstup ke kancelářím BHS vede ze strany Sukovy ulice. Vstup je řešený jako trojdílný, z něhož krajní dveře jsou dvoukřídlé a uprostřed byly umístěny otočné dveře. Všechny tři vstupy jsou bohatě zdobeny bronzovými reliéfy složenými z mořských živočichů a z překladu vystupují hlavy hutníků. Na mřížích dveří se opakují znaky BHS, dvě zkřížená kladiva. Jako u ostatních staveb pro BHS je i zde vidět, že se nešetřilo na kovových prvcích.

Za dveřmi navazuje vstupní vestibul s kazetovým stropem a lemovaný pilastry po obvodu. Odsud se vstupuje ke schodišti. Průchod z vestibulu ke schodišti, kde jsou umístěny výtahy je řešen jako mohutný avšak temný starověký chrám. 

Celou výškou domu prochází velice zajímavé vřetenové schodiště, obtáčející se okolo čtyř sloupů. Patky sloupů v přízemí jsou zdobeny reliéfem s antikizujícími mužskými postavami oblečenými do bederních roušek a držících kladiva a jiné hutní nástroje. Na vrcholu schodiště jsou umístěny postavy puttů hrajících si s kozorožci a dále dvě vázy na květiny. Na každé podestě je umístěn krb s kovanou mříží. Světlo do schodiště přivádí okna vedoucí do světlíku a na druhé straně chodeb vnitřního traktu. 

Zajímavé je, že chodby vedoucí k úřadovnám se zachovali v nebývale kompletním stavu včetně dřevěného kazetového obložení, falešných mramorových krbů a štukové výzdoby stropů. V nároží budovy se chodby stýkají v kruhovém rondelu. 

V roce 1927 BHS všechny svoje budovy prodala a svoje sídlo přesunula do Prahy. Budova ředitelství byla zakoupena Spořitelnou hlavního zemského města Brna, která sem přesunula svoje ústředí z domů postavených architektem Kumpoštem v Králově Poli, při ústí Husitské ulice. Spořitelna provedla i stavební úpravy podle návrhu Vladimíra Fischera. Vznikl tak nový vstup z nároží, kterému dominuje dvouramenné schodiště obložené červeným mramorem. Na toto schodiště byla z Králova pole přestěhována socha T. G. Masaryka, která zde stála v zasedací místnosti a dvojice ležících psů, kteří původně strážili vstup do chodby k trezorům. Všechny tři sochy jsou dílem Václava Hynka Macha. Do vstupního vestibulu ze Sukovy byla umístěna socha od Františka Hořavy. 

K tomu, abych měl zmapované všechny stavby BHS v Brně mi ještě chybí dvojvila pro vedení společnosti na Mahenově ulici, ale tam se mi zatím nepodařilo nakontaktovat majitele. Tak snad někdy v budoucnosti.