Prezidentské pracovny

Minule jsme zavítali do míst, kde bydleli českoslovenští a čeští prezidenti, tentokrát se podíváme, kde naše hlavy státu pracovaly. Pracovna je vždy velmi osobním místem, kde se promítají kromě módních a stylových prvků také ukázky vkusu a zaměření člověka v ní sedícího. Zajímavé také je, že prezidenti se za dobu existence Československé a následně České republiky několikrát stěhovali a málokterý z nich využil pracovnu svého předchůdce. 

Když přišel v roce 1918 na Hrad prezident Masaryk, potřeboval začít co nejdříve úřadovat, a proto mu byla vytvořena provizorní kancelář v tak - zvaném skleněném salonu, který v minulosti sloužil jako ložnice Marie Terezie nebo byl také úmrtním pokojem posledního korunovaného českého krále Ferdinanda V.

Současně, ale prezident pověřil slovinského architekta Josipa Plečnika úpravami Pražského hradu a vybudováním prezidentského bytu. Součástí tohoto bytu byla i knihovna, která byla také Masarykovou pracovnou. Jedná se o poměrně velkou místnost, jejíž stěny jsou až ke stropu obloženy regály z mahagonového dřeva s drobnými plastikami od Damiána Pešana. Prezidentův jednoduchý pracovní stůl stojí v čele místnosti. Vzhledem k tomu, že prezident Masaryk rád četl a studoval ve stoje, navrhl mu architekt Plečnik na míru čtenářský stolek, u kterého mohl pohodlně stát a číst. Druhou pracovnu měl prezident Masaryk na svém letním sídle na zámku Lány. 

Jednoznačným přeborníkem v počtu kanceláří byl však druhý československý prezident Edvard Beneš. Na pražském hradě používal jako pracovnu tak zvaný zrcadlový sál. Jedná se o místnost zdobenou, jak název napovídá, zrcadly ve zlacených rokokových rámech a i zbytky stěn jsou pokryty zlacenými štuky. V této pracovně prezident Beneš podepsal obě svoje abdikace, v roce 1938 a 1948, a také stále hodně zmiňované Dekrety prezidenta republiky. Tuto pracovnu po něm v období protektorátu používal i státní prezident Emil Hácha. Jen doplním, že pracovna byla zařízena historickým nábytkem ze sbírek Pražského hradu. 

Další místem, kde Edvard Beneš pracoval byl samozřejmě zámek Lány, dále jeho soukromá vila v Sezimově Ústí a následně se v roce 1945 začal jako letní prezidentské sídlo na Moravě upravovat zámek v Náměšti nad Oslavou, kde byla také vytvořena pracovna pro prezidenta. Takže jestli dobře počítám Edvard Beneš používal současně čtyři pracovny. 

V tuto chvíli se dostávám do místa o kterém se mi bohužel nepodařilo moc zjistit. A to, kde úřadovali prezidenti po únoru 1948 počínaje Klementem Gottwaldem a konče Ludvíkem Svobodou. Byl to podivný čas piva a párků s hořčicí v prostorách Pražského hradu a kancelářských šanonů v knihovnách. Nepředpokládám tedy, že by tato místa byla příliš zajímavá. Nicméně pokud by někdo z Vás měl informaci nebo fotografii, budu za ni rád. 

V roce 1975 nastoupil do úřadu prezidenta Gustáv Husák. Jako místo pro svoji pracovnu si vybral Masarykovu knihovnu, která nějakým zázrakem přežila až do těchto dnů. Husák ji však nechal zrušit, regály vybourat a přesunout o patro výš, kde ale z důvodu nižších stropů musely být sníženy o horní police, nechal vybourat příčku mezi knihovnou a předpokojem, čímž vznikl velký neútulný prostor. Strop byl v místnosti snížen plastovými podhledy, do kterých byly zabudovány silné zářivky z důvodu slabého zraku prezidenta. Stěny byly obloženy panely z bílé koženky a na zemi ležely rumunské koberce z umělého vlákna. Pracovní stůl prezidenta byl navržen tak, že se na něm bez podložky nedalo pracovat, protože jeho deska byla lemována kovovou lištou, která vyčnívala přes její horní okraj. Na zdi na konzole byl umístěn barevný televizor Rubín a jako umělecké dílo zde stála skleněná plastika Stanislava Libenského. Zajímavé je, že v pracovně úplně chyběla knihovna. Jediné knihy ( spisy Marxe, Engelse a Lenina ) byly ukryté v regálku za jedním z obrazů. 

Poté, co se Gustáv Husák nadobro odebral v prosinci 1989 do zapomnění, bylo nutné vytvořit novou pracovnu pro Václava Havla. Tu první mu hned v roce 1990 navrhl významný architekt a člen libereckého SIALu Miroslav Masák. Byla poměrně malá a proto sloužila pouze po určitou dobu.

 V roce 1993 byla definitivně zrušena Husákova pracovna a na svoje místo byla navrácena a restaurována Masarykova knihovna. Druhou již rozlehlejší pracovnu navrhl prezidentu Havlovi jeho přítel, výtvarník Bořek Šípek. Součástí této pracovny byla také knihovna, kterou zná celý národ z Havlových novoročních projevů. Tato knihovna byla osobním Šípkovým darem prezidentovi, který si ji tedy po skončení svého funkčního období mohl odnést sebou. Protože ale byla příliš velká na to, aby si ji umístil ve svojí vile, vrátil ji autorovi zpět. Ten ji následně prodal podnikateli Kamilu Kolkovi, který ji chtěl vystavit jako památník na svém zámku ve Štáblovicích u Opavy. 

Po nástupu Václav Klause se řešilo kde bude umístěna jeho pracovna. Vzhledem k tomu, že se svým předchůdce nesdílel stejný vkus, nechtěl ani užívat jeho pracovnu. Proto si vybral jednu z místností v bývalém Masarykově bytě, do které se dá dostat ze Zeleného salonu přes místnost, jež slouží jako sekretariát. Václav Klaus si do pracovny nechal navrhnout velmi jednoduchý a účelný pracovní stůl, knihovnu a jednací stůl z týkového dřeva architektem Alexanderem Gjuričem. U jednacího stolu jsou umístěny Plečnikovy židle z 20. let 20. století.

Po nástupu Miloše Zemana do prezidentské funkce se tento rozhodl využívat pracovnu svého předchůdce Václava Klause, která doznala jen drobných změn. Na stěně, kde měl Václav Klaus pověšeny diplomy a čestné doktoráty, umístil Miloš Zeman velký portrét T. G. Masaryka ze sbírek Pražského hradu. V průběhu druhého volebního období Miloš Zeman trávil většinu času na zámku v Lánech, ale jak vypadala jeho pracovna tam, se mi nepodařilo zjistit. 

Až bude ve druhém kole prezidentských voleb zvolen nový prezident, uvidíme, jestli využije pracovnu některého ze svých předchůdců, a nebo jestli si vytvoří prostor úplně nový a přispěje tak do tisícileté historie Pražského hradu.