Palác Morava

Jednou z dominant Malinovského náměstí je rozlehlý blok Paláce Morava, který se nachází naproti Mahenovu divadlu a zabírá velký pozemek nepravidelného tvaru, mezi Malinovského náměstím a ulicí Divadelní. Stavební vývoj toho bloku je docela zajímavý a vyvíjel se v několika časových etapách.
Nejprve na tomto místě stál od 60. let 19. století neorenesanční, tak zvaný Doretův dvůr. Jednalo se o třípatrovou stavbu s dekorativní fasádou, se zkosenými nárožími, ze kterých vystupovaly nárožní arkýře. V zadní části Doretova dvora byla přízemní přístavba varieté, směrem k dnešní tramvajové zastávce. V roce 1926 koupila budovu varieté paní Hermine Stiassny, manželka podnikatele ve vlnařském průmyslu a rozhodla se, postavit zde mezinárodní hotel, dokonce se hovořilo o hotelu Ritz. Vyhlásila mezinárodní soutěž, která byla velmi slušně obeslána. Nakonec byl vybrán vítězný návrh brněnského židovského architekta Ernsta Wiesnera. Wiesner celou stavbu pojal v duchu holandského neoplasticismu, což bylo v době nastupujícího "bílého" funkcionalismu poměrně neobvyklé. Celá stavba má přiznaný železobetonový skelet, který je vyzděný dekorativně kladenými cihlami ve tvaru takzvané rybí kosti. Přízemní dvě patra byla věnována komerčním prostorům, obchodům a restauracím a v suterénu vzniklo kino a bar. Technicky se musel architekt vyrovnat nejen s nestabilním podložím se spodní vodou, ale také s mohutností celé budovy, do které bylo potřeba dostat denní světlo. Wiesner to vyřešil tak, že fasádu od druhého patra do ulice Divadelní prolomil směrem na jih obloukovým segmentem, celým středem domu prochází velká světelná studna se skleněnou střechou, která přivádí světlo do obslužných prostor a centrálního půlkruhového schodiště a dále i konce všech chodeb, včetně výtahové šachty jsou prosklené a tím pádem prosvětlené přirozeným světlem. Vzhledem k zaoblenému půdorysu jsou chodby tvořeny půloblouky a okolo nich jsou řazeny jednotlivé velkorysé byty. Hermine Stiassny nicméně v roce 1928 ještě rozestavěný dům prodala Moravské zemské životní pojišťovně, která dům dokončila podle původního plánu, již však jen jako obytně obchodní blok.
V roce 1935 se Moravská zemská životní pojišťovna rozhodla přestavět i čelní část Doretova dvora a projekt opět zadala Ernstu Wiesnerovi. Ten dům zbavil neorenesanční fasády, nadstavil ho o dvě patra a celou fasádu obložil režným cihlovým zdivem. Zkosená nároží, vstupní portál a špalety oken jsou obloženy travertinem. Do interiéru vestavěl vzdušnou schodišťovou halu, s prolomenou a prosklenou nádvorní stěnou, kterou stoupá tří ramenné travertinové schodiště. Tento materiál je také použit na dlažbu v jednotlivých patrech, nebo na parapety na topeními a podobně. Ve třetím patře se také zachovala původní zasedací místnost s dřevěným táflováním.
Dům byl celá léta v majetku odborů a jeho údržba byla spíše nahodilá, takže celý objekt má na sobě jakousi patinu, která ale zachovává jeho zajímavý charakter. Co je bohužel naprostá hrůza, je obchodní parter do Divadelní ulice, u kterého byly původní obrovské výkladce vyměněny za menší okenní profily, které jsou ještě polepeny naprosto nevkusnými reklamními poutači, které vytváří nekontrolovatelný vizuální smog. Zanikla také konstrukce ocelového balkonu, na kterém byla umístěna zahrádka kavárny v prvním patře. Naopak zachovaná jsou zatím téměř všechna původní dřevěná okna i se speciálním systémem zavírání který Wiesner používal u všech svých staveb.