Palác Alfa

Největším stavebním počinem v Brně 30. let 20. století v historickém jádru města byla bezesporu stavba paláce Alfa, který dodnes stojí na rohu ulic Poštovské a Jánské. Jedná se o elegantní multifunkční dům postavený ve funkcionalistickém stylu se vším co k tomu náleží. Stavitelem domu byl František Hrdina. Projektem paláce byl pověřen významný představitel brněnského funkcionalismu arch. Bohuslav Fuchs. Nicméně, podle jeho původního návrhu se nakonec nestavělo, ale o tom později. Palác Alfa se stavěl v letech 1931 - 1937 což bylo na svou dobu poněkud dlouho,  délka stavby byla způsobena jednak hospodářskou krizí, ale také komplikacemi, působenými staviteli ze strany Magistrátu města Brna. 

V roce 1930 koupil František Hrdina syn hrobníka z Hulína, který se z nuzných poměrů vypracoval vlastní pílí a houževnatostí, několik starších domů na rohu ulic Poštovské a Jánské, mezi kterými byly například barokní palác Mitrovských, nebo hrabat z Freyenfelsu. Domy postupně zboural, což u některých z nich byla jediná možnost protože byly ve velmi špatném technickém stavu. Přitom byl František Hrdina nařčen, že napomáhal demolici, aby urychlil stavbu. Na Magistrátu ho někdo očividně neměl rád. Jak jsem výše napsal, původní projekt byl svěřen architektovi Bohuslavu Fuchsovi, který navrhl opravdu progresivně moderní dům, s pásovými okny, zavěšenou opaxitovou fasádou a v jedné z variant s výraznou nárožní věží. Tento Fuchsův projekt byl ale následně přepracován stavební kanceláří Františka Hrdiny, konkrétně ing. Karlem Bezroukem. Bylo upuštěno od pásových oken a samozřejmě nebyla realizována ani nárožní věž "mrakodrapu" protože nebyla schválena stavebním úřadem Magistrátu. Celá stavba byla z finančních důvodů rozdělena do tří fází a na základě požadavků města byl celý palác rozdělen na pět samostatných domů, údajně z toho důvodu, že kdyby v budoucnu došlo k bourání, aby mohly být jednotlivé části bourány samostatně. Dalšími požadavky ze strany města bylo vybudování spojovacích pasáží mezi nadačním domem Valentina Gertsbauera (U čtyř mamlasů) a palácem JEPO (na jeho místě stojí palác Omega). Františku Hrdinovi také nebylo umožněno vybudovat podzemní garáže v takovém rozsahu, jak bylo plánováno. V každém případě postupně vznikl velkoměstský dům spojující v sobě funkci obytnou, obchodní i kulturní. 

Přízemím domu prochází dvoupatrová obchodní pasáž ze které se dá vstoupit k bytům v patrech, jejich jednotlivé vchody jsou označeny písmeny A - H, do obchodních jednotek v přízemí i na galerii, ale také do prostoru bývalého kina Alfa (dnes HaDivadlo). Pasáž je osvětlena pomocí skleněného stropu, nad kterým vedou nitrem domu světlíky v podobě uzavřených dvorů. Pomocí skleněných cihel byl osvětlen také suterén baru Metro, nebo některé obchodní prostory. Tyto světlíky, ale bohužel v minulosti zanikly. Galerie pasáže v prvním patře s elegantně zaoblenými konci je lemována trubkovým zábradlím z bílého bronzu zasazeného do obkladu z šedého mramoru. Mramorem, tentokrát černým s bílým žilkováním jsou obloženy také sokly pod obchodními výkladci, nebo portál výstupu z kina do Poštovské ulice. Výklady obchodů jsou zasazeny do ocelových rámů, které se původně daly vyklápět směrem nahoru a u vstupních dveří je vždy výloha vyrobena z ohýbaného skla. Podlaha pasáže je z litého terrazza šedé barvy s mozaikovými pásky. V jednom vchodu z poštovské ulice se zachovalo ornamentální terrazzo s motivem řeckého písmene alfa, letopočtem 1931 - 1932 a monogramem H M, což jsou začáteční písmena jména manželky stavitele Hrdiny, Marie. 

Celá fasáda domu do ulice je pokryta bílým opaxitem, zavěšeným v ocelových rámech. Původně, až do bombardování v roce 1944 byly meziokenní pásy vyrobeny z okrově žlutého opaxitu, což dávalo fasádě zajímavou rytmizaci. Vzhledem k tomu, že jak ulice Jánská, tak Poštovská leží v mírném svahu, musí být tento sklon vyrovnán v oblasti obchodního parteru prvního, kde v šířce fasády na sebe nenavazují jednotlivá patra. 

V suterénu domu se nacházelo kino a Alfa, jehož provoz byl zahájen v lednu 1932 filmem Bílé opojení a bar Metro Hall. Co by to ale bylo za prvorepublikový palác, kdyby v něm chyběla elegantní kavárna. Ta v Alfě byla umístěna v prvním patře na galerii a zabírala celé nároží domu s výhledem na loretánský kostel. Patřila k oněm velkým kavárnám, ve kterých se za 1. republiky scházela společenská a umělecká smetánka Brna. 

Vybudováním tohoto obrovského komplexu František Hrdina sledoval několik hledisek. Jednak vybudovat opravdu velký moderní a multifunkční dům, ve kterém by jeho obyvatelé  nemuseli toto město ve městě vůbec opustit, kromě cesty do zaměstnání a toto mraveniště by jim poskytovalo bydlení, zábavu, nákupy, nebo služby. Druhým hlediskem byla velká bytová nouze v Československu po první světové válce a na to navazující pobídky ze strany státu pro stavitele bytových ale i administrativních domů. Jednalo se o půjčky, ale hlavně o úlevy na daních pro ty, kteří část obytných bloků poskytli na levné sociální bydlení. 

V paláci Alfa bylo k dispozici několik typů bytů, počínaje miniaturními garsonkami, přes jedno, dvou až po tří pokojové byty. Celkem zde bylo 180 bytů o jednom až třech pokojích, ale celkem včetně svobodáren a obchodních prostorů zde bylo téměř 250 pronajímatelných jednotek. Na svoji dobu se jednalo o velmi nadstandardně vybavené byty, které měly k dispozici teplou a studenou vodu, splachovací toalety, koupelny obložené kachlíky, ústřední topení napojené na kotelnu v suterénu, nebo shozy na odpadky. Svobodárny byly svými okny vetšinou otočeny do vnitřních světlíků, ale byty vyšší kategorie měly okna do ulice a ty umístěné v nejvyšších patrech měly k dispozici dokonce vlastní terasu. Protože další z požadavků Magistrátu bylo, že palác nesmí svojí výškou pohledově převýšit okolní zástavbu, jsou horní tři patra postavena jako  ustupující v podobě teras a z chodníku nejsou v podstatě vidět. Na střeše Alfy měli nájemníci k dispozici rozlehlé terasy a prádelny se sušárnami. O tom, že celý dům byl vyprojektován opravdu nadčasově svědčí velký zájem o bydlení v tomto domě i osmdesát let od jeho postavení. 

Během druhé světové války byl palác Alfa poškozen v roce 1944 během bombardování města, kdy byl proražen strop pasáže na několika místech, spadla téměř celá skleněná fasáda a byla vytlučena většina oken. O svérázném humoru Františka Hrdiny svědčí i to, že nad vchod do poškozené pasáže nechal připevnit dvojjazyčný nápis "Nečum a pracuj" . 

Po roce 1948 byl pochopitelně veškerý majetek Františku Hrdinovi znárodněn a to nejen palác Alfa, ale také stavební firma, a ostatní nájemní domy. S údržbou v období socialismu to bylo všelijaké a proto když po roce 1989 restituoval vnuk stavitele pan Vladimír Hrdina dům zpět, našel ho ve velmi žalostném stavu.  Například skleněné stropy pasáže byly zality asfaltem a překryty různým odpadem, aby do pasáže neteklo. Vnitřní omítky byly opadané veškerá infrastruktura byla na pokraji životnosti. Díky skleněné bezúdržbové fasádě se může na první pohled zdát, že v domě se nic neopravuje, ale tu spoustu práce návštěvník uvidí teprve po tom, až se dostane do nitra domu, nebo na jeho střechu. 

Za zpřístupnění interiérů a teras děkuji paní Věře Pohořelské a správě paláce Alfa.