Obřadní síň na Ústředním hřbitově v Brně

Již v projektu, který na brněnský Ústřední hřbitov vypracoval architekt Alois Prastofer, bylo počítáno s vybudováním hřbitovní kaple. K její realizaci ale nikdy nedošlo. Bylo to způsobeno možná tím, že v době otevření hřbitova v roce 1883 většina pohřbů byla vypravována z kostela a účastníci posledního rozloučení potom v průvodu následovali rakev na hřbitov. Dalším hlediskem také bylo, že hřbitov byl založen jako bezkonfesní, to znamená, že byl určen pro všechny (katolíky,  protestanty,  židy a bez vyznání). Což by byl u kaple, která by byla ve správě například katolické církve, trošku problém. Teprve po vzniku Československé republiky začalo přibývat občanských pohřbů a bylo nutné vybudovat nějakou obřadní síň. 

Plány na tuto stavbu byly v roce 1925 svěřeny vedoucímu projekční kanceláře, brněnského stavebního úřadu architektu Bohuslavu Fuchsovi, kterému asistovat tehdy začínající Josef Polášek. V dubnu 1926 se začalo se stavbou a za necelý rok v roce 1927 bylo vše dokončeno. 

Nová obřadní síň byla umístěna v dolní části hřbitova u vstupní brány z Vídeňské ulice. Od ohradní zdi ji odděluje jen volné prostranství, takže celá stavba tvoří přirozenou dominantu tohoto prostoru. 

Celá stavba je navržena ve stylu konsrtruktivismu v přísně symetrickém pojetí. Její celkový vzhled je velmi jednoduchý a dává tak vyniknout utilitárním tvarům v kombinaci zajímavě použitých materiálů. Při čelním pohledu je vidět základní výrazně převýšená hmota samotné obřadní síně, ke které jsou ze stran vedeny přístupové cesty v podobě mírně se zvyšujících ramp. Zídky lemující tyto rampy vytvářejí horizontální akcent celé stavby. Před obřadní síní je ve sníženém prostoru umístěna travnatá plocha, ve které původně stály čtyři jehličnany. Jediné co narušuje symetrii budovy je druhotně přidaná stříška nad vchodem na levé straně. 

Celá stavba je rozdělena nejen funkčně ale i opticky do dvou celků. Samotné síně, řešené výškově a obslužného křídla v zadní části, které je naopak pouze přízemní a tvoří širokou podnož celé stavby. Fasády jsou kombinací omítaných ploch v barvě a struktuře betonu a částí obložených žlutým keramickým obkladem. 

Samotný obřadní prostor je postaven na půdorysu kříže. Tedy čtverce, ze kterého vystupují čtyři rizality. Ten, který je umístěn na čelní straně, je hlubší a je do něj v prvním patře vložen hudební balkon a v dolní části, opět symetricky proti sobě dva vstupy. V ostatních rizalitech byly původně umístěny mramorové katafalky. Dnes je v síni pouze jeden, a to v rizalitu proti zpěvácké kruchtě. 

Interiér je řešen snad ještě lapidárněji než exteriér. Jedná se o velice jednoduchý prostor křížového půdorysu, který je členěn na všech čtyřech stranách vždy dvěma subtilními betonovými sloupy, které vynášejí desku stropu. Světlo dovnitř vstupuje štěrbinovými okny, vyplněnými luxfery, což vytváří až mystickou světelnou atmosféru. 

Během poslední rekonstrukce byla interiéru vrácena původní barevnost v podobě tmavě šedých ploch akcentovaných bílými vertikálami. Přes veškerou svoji jednoduchost celý interiér působí velmi důstojným až slavnostním dojmem. Podlaha je pokryta keramickou dlažbou mléčného odstínu. 

Dominantním výzdobným prvkem interiéru jsou osvětlovací tělesa v podobě kandelábrů vyrobených ze žluté mosazi ve tvaru stromu, na kterých jsou umístěna stínidla - bílé skleněné koule. Z těchto tvarů vycházejí i nástěnná svítidla. Žlutá mosaz jako ušlechtilý materiál je použita i u ostatních detailů jako je zábradlí, chrániče rohů, nebo kování na dveřích. Vstupní i interiérové dveře jsou vyrobeny z oceli s černým nátěrem a mosaznými detaily. Veškeré doplňky se vyznačují vysoce kvalitním provedením 

Obřadní a provozní část jsou od sebe odděleny průjezdem, který tvoří přirozený přechod mezi veřejnou a technickou částí. Do průjezdu mohl najet pohřební vůz a dnes je zde umístěn robotický katafalk, na kterém je rakev převážena do obřadní síně. 

V zadní přízemní části byly původně umístěny tak zvané umrlčí komory, kde čekali nebožtíci na obřad. V současné době se ale tento prostor využívá jako technické zázemí a na místě umrlčích komor byla vybudována malá rozlučková síň. 

Celá obřadní síň se do dnešních dnů dochovala v neuvěřitelně autentickém stavu a poslední rekonstrukce to ještě podtrhla. Zajímavé také je, k jakým obřadům se nejčastěji využívá. Samozřejmě že primárně k obřadům s menším množstvím pozůstalých, pro které by byla síň krematoria zbytečně velká. Ale také pro pohřby, při kterých pozůstalí vyžadují bližší kontakt se zemřelým. Protože zde je možnost mít výstav s otevřenou rakví přímo v prostoru obřadní síně a pozůstalí k ní mohou přímo přistupovat. Tento způsob využívají například příslušníci romské komunity.