Nájemní dům Rudolfa Kargera

Dnes jsem za zajímavým domem vyrazil trošku mimo centrum, na Křenovou ulici číslo 68.
Zde stojí činžovní dům Rudolfa Kargera, který pro něj postavil brněnský stavitel a architekt Josef Nebehosteny. Nebehosteny je například autorem budovy brněnského hlavního nádraží, nebo byl prováděcím stavitelem budovy Mahenova divadla.
Kargerův dům byl postaven jako pokračování staršího bloku od architekta Josefa Čapky, který tvoří nároží ulic Křenové a Masné. Vznik domu je ohraničen lety 1890 - 1891 a svojí zdobnou fasádou v neobarokním stylu dodává této části Křenové velkoměstský výraz, který ale nebyl v následujících letech nijak výrazněji rozvíjen.
Dvoupatrové průčelí o sedmi okenních osách je členěno velice bohatým dekorem. V přízemí je to bosáž, s okny s obloukovými záklenky a v jeho střední části z něj vystupují čtyři polopostavy Atlantů nesoucích na svých ramenou podušky, ze kterých vystupují konzoly, zdobené lvími hlavami. Ty potom vynášejí hlavní motiv následujících dvou pater, kolosální polosloupy, ukončené kompozitními hlavicemi. Celé první patro, ve kterém se nacházel od roku 1891 byt a projekční kancelář Josefa Nebehostenyho, který dům následně koupil a žil v něm až do své smrti, je zvýrazněno sochařskou výzdobou suprafenester. Ze středního nejširšího okna se původně vstupovalo na mohutný esovitě prohnutý balkon, s bohatě kovanou mříží. Ta se bohužel nedochovala. Polosloupy vynášejí masivní korunní římsu opět se štukovým dekorem. Celý dům vrcholí mansardovou střechou, oblíbeným motivem architekta Nebehostenyho a dvěma symetrickými atikovými nástavbami.
Do domu se vstupuje asimetricky umístěným průjezdem v levé části domu, se zachovalými původními vraty na kterých si můžeme dodnes přečíst datum dokončení stavby. I průjezd je nebývale bohatě zdoben štukovými reliéfy. Na jeho levé straně, proti vstupnímu schodišti je umístěna nika zaklenutá konchou s mušlí, nad kterou je kruhový prostor lemovaný akantovými listy a okřídlenými polopostavami. Předpokládám, že v nice stála původně váza a na podstavci nad ní pravděpodobně bysta stavitele. V zadní části průjezdu jsou na konzolách proti sobě, umístěny vždy dva polosloupy nesoucí jakési dětské Atlanty, kteří drží průběžnou římsu.
V interiérech domu se bohužel z bývalého vybavení zachovalo pouze zábradlí schodiště, protože původní byty prošly výraznou přestavbou a i původní vstupní dveře byly předpokládám v 80. letech 20. století nahrazeny zcela obyčejnými "panelákovými". Totéž platí o vnější fasádě, kde při poslední rekonstrukci byla původní okna nahrazena plastovými.