Morgensternův palác

Když jsem na letošní sezonu začal připravovat podklady pro projekt Brno Industrial, pro stezku Paláce průmyslové aristokracie, věděl jsem, že tam budu chtít mít Morgensternův palác na rohu Štefánikovy a Kotlářské, který brňané znají také jako budovu Červeného kříže, který zde dlouhá léta sídlil. Chvilku mi sice trvalo, než jsem se do paláce dostal, ale o to větší bylo moje překvapení co mně uvnitř čekalo. Morgensternův palác je totiž krásnou ukázkou kombinace nadstandardního bydlení na konci 19. století a administrativního zázemí jednoho z největších brněnských pivovarů své doby. 

Brněnští podnikatelé, budující svoje podniky v druhé polovině 19. století si rádi stavěli svoje obydlí přímo v areálech těchto podniků. Zatímco jejich děti se většinou stěhovaly do vil na předměstích oni sami měli zřejmě rádi přehled o tom co se v jejich továrnách děje. A nebyla to ledajaká obydlí. Byly to paláce opravdu se vším co k tomu patří. Reprezentační vstupy po několikaramenných schodištích se štukovou výzdobou, leptaná skla v oknech, vitráže, parketové podlahy. Morgensternův palác patří k tomu nejvýpravnějšímu, co se v Brně mezi těmito stavbami zachovalo. 

Židovská rodina Morgensternova pocházela z Mikulova a sourozenci Bernhard a Samuel v roce 1846 založili pivovary a sladovny v Králově Poli, Řečkovicích a na Nové ulici (Lidická). Na hranici pozemku, kde stál pivovar Moravia, přímo naproti parku Lužánky si nechávají oba bratři v letech 1886 - 1887 postavit palác, tehdy jmenovaný jako vila, od brněnského stavitele a architekta Josefa Nebehostenyho. Nebehosteny použil jako inspiraci o něco starší vilu továrníka Adolfa Schmala na Cejlu, ovšem v daleko větším a honosnějším měřítku. Architektura paláce vychází z forem francouzské renesance a manýrismu. Nezvykle dlouhé devatenáctiosé průčelí, obracející se do ulice Štefánikovy, je rozděleno na polovinu průjezdem, do kterého se vstupuje trojosým portálem umístěným v centrálním rizalitu, který je ještě na střeše zvýrazněn mansardovou střechou, lemovanou balustrádou. Na nároží je umístěn arkýř na bohatě zdobené noze, který v salonu prvního patra vytváří jakousi pozorovatelnu z krásným výhledem do Lužánek. 

Do průjezdu domu se vchází původními, dubovými vyřezávanými dveřmi s kovanými mřížemi. Dveře váží úctyhodných 300 kg a jsou usazeny ve speciálních závěsech. Již při vstupu do průjezdu nás překvapí bohatá štuková výzdoba stěn a stropů. Pomalu začínáme chápat, že v tomto domě se na ničem nešetřilo. Pod stropem jsou zavěšeny štukové festony, věnce a girlandy složené z ovoce a pochopitelně i z chmelových šišek, které se ve výzdobě domu opakují několikrát. No, holt pivovarníci. V polovině průjezdu jsou proti sobě umístěny dvoje dveře se zachovanými leptanými skly v nadsvětlíku. Těmi pravými se dostaneme na dvouramenné schodiště s litinovým zábradlím vedoucím ke kancelářím pivovaru Moravia, těmi levými vstoupíme na hlavní reprezentační schodiště vedoucí k apartmánu v patře. 

První co člověka překvapí po vstupu do schodišťové haly je její monumentálnost. Trojramenné, mramorové, samonosné schodiště vypadá jako z nějaké francouzského renesančního zámku. Na jednotlivých stupních jsou samozřejmě oka pro uchycení koberce. Celé schodiště lemuje kované zábradlí na začátku se stylizovanou postavou gryfa. Ze zdí podél schodiště na nás hledí pozlacené lví hlavičky s kruhem v tlamách, ke kterým bylo upevněno provazové zábradlí. Při pohledu vzhůru návštěvníka doslova ohromí bohatá štuková výzdoba stěn a stropu, kde najdeme množství zoomorfní, antropomorfní a jiné výzdoby. Nemůžou opět chybět chmelové šišky a hvězdy, protože jméno Morgenstern znamená jitřní hvězda, tedy Jitřenka. Celou halu osvětluje okno s částečně zachovalými leptanými skly. Na podlaze schodišťové haly je kompletně zachovaná keramická dlažba. Z přízemí se dá vstoupit do prostoru jednoho z apartmánů, ve kterém dnes sídlí lékárna a i zde se zachovaly bohatě zdobené štukové stropy. 

Ze schodišťové haly vstoupil ohromený návštěvník do apartmánu majitele domu v prvním patře. Původně byl apartmán od schodiště oddělen prosklenou stěnou v dřevěných rámech, která ale bohužel zmizela a zůstala po ní jen stopa ve zdi. 

Celý byt je dělený průběžnou chodbou na dvojtrakt se salony otočenými do ulice a obslužnými místnostmi směrem do dvora, kde je umístěn i balkon k vyprašování šatstva. Oba konce dlouhé chodby, které jsou již dostatečně vzdáleny od schodišťové haly a je v nich šero, byly původně osvětlovány skleněnými světlíky ve stropě, které jsou ale v současné době zaslepeny. Na konci chodby vedou dveře na schodiště v administrativní části domu. 

Salony otočené do ulice jsou řazeny jako emfiláda s jednotlivě průchozími dveřmi. Některé dveře se zachovaly v původní podobě zdobené dřevěnou intarzií, doplněnou perletí. U dveří natřených na bílo se dá předpokládat, že intarzie je ukrytá pod novodobým nátěrem. První salon zprava je ten na nároží, ze kterého se dá dostat do vyhlídkového pavilonu arkýře s krásným výhledem do lužáneckého parku, i když dnes nám ve výhledu trošku brání rušná křižovatka. Když do arkýře vstoupíte, připadáte si jako na kapitánském můstku. Strop místnosti má opět bohatou štukovou výzdobu. Mezi tímto a sousedním pokojem dnes chybí zeď, což mně trochu na začátku zmátlo v interpretaci výzdoby. Najednou jsou zde totiž vitrážová okna, dveře s intarzií v novogotickém ornamentu a bílý štukový strop. Teprve po bližším pohledu jsem zjistil, že strop není štukový, ale dřevěný, kazetový a původně byl provedený buď v přírodním dřevě a nebo dokonce malovaný. Celá místnost byla tedy laděna do goticko renenesančních forem. Jednou bych rád viděl strop očištěný od pozdějších nátěrů. 

No a tímto způsobem se dá pokračovat dál a dál. Intarzované dveře, štukové stropy, jeden detail krásnější než druhý. Mimochodem štukové stropy jsou i v místech bývalých koupelen a toalet. Celý palác byl původně vybaven nábytkem vyrobeným na zakázku podle návrhu Hanse Worresche a část vybavení byla v roce 1891 vystavena na vánoční výstavě Moravského uměleckoprůmyslového spolku. Z mobiliáře se bohužel nezachovalo nic. 

Rodina Morgensternova pivovar i majetek vlastnila až do začátku druhé světové války, kdy jim byl jako židům zabaven a oni skončili v koncentračním táboře. Po druhé světové válce byl zabaven na základě dekretů prezidenta republiky a palác získal Československý Červený kříž. Ten se na přelomu století domu zbavil jako zbytečně velkého a v současné době je v soukromých rukou. V přízemí sídlí lékárna a v salonech prvního patra soukromé jesle Maloušci. Čímž bych chtěl poděkovat paní ředitelce Barboře Vymazalové, že nám interiéry Morgensternova paláce zpřístupnila.