Městská tržnice na Cejlu

Na Cejlu přímo proti Káznici stojí drobná ale zajímavá stavbička. Většina z nás Brňanů si ji pamatuje jako kino Radost, nebo ti mladší, jako squash Radost. Nicméně její historie je daleko zajímavější. 

Stavba byla postavena v roce 1891 jako městská tržnice. Celý projekt vznikl tak, že brněnským radním se zalíbily dvě budovy tržnic v chorvatské Rijece a požádali tamní radnici a stavební úřad o poskytnutí plánů. To byly ještě ty krásné časy Rakousko-Uherska, kdy Brno i Rijeka patřili do jednoho státu :-) Tržnice v Rijece stály již od roku 1880. Vypracováním stavební dokumentace té brněnské byl pověřen vedoucí technické kanceláře v Rijece a autor původních staveb Ing. Igor Vauchnig. Podle těchto plánů, tedy byla v Brně postavena kopie Rijecké tržnice. 

Po stavební stránce se jedná o zajímavou, ale tehdy běžnou kombinaci zděného zdiva a montovaného litinového skeletu. Přední a zadní čela jsou postaveny jako zděné v podobě pětidílného triumfálního oblouku. Ve středu je umístěn vchod po jeho stranách v patře po jednom okně a na nároží bohatě zdobený štukový reliéf, na kterém jsou svazky a festony složené z květin a zeleniny, tedy produktů, které se v tržnici měly prodávat. Mezi těmito zděnými čely je potom umístěna litinová konstrukce s šestnácti poli segmentově zaklenutých oken. Zajímavé jsou i detaily, této montované konstrukce, vždy mezi dvěma poli je umístěn kanelovaný sloupek s kompozitní hlavicí a na horní římse jsou drobné chrliče v podobě lvích hlaviček. Litinovou konstrukci dodala firma Österreichisch Alpine Montangesellschaft ze Štýrského Hradce. Celá budova je kryta klenutou opět montovanou střechou. V suterénu je podsklepená. V tržnici bylo k dispozici 52 prodejních boxů. 

Svému původnímu účelu ale budova sloužila poměrně krátce, již v roce 1898 byla upravena na tělocvičnu německého Turnvereinu. V roce 1912 byla znovu adaptována na tržnice, ale od roku 1926 zde sídlilo již kino. Při úpravách na kinosál byla zazděna původní velká okna na bocích budovy. Kino bylo původně vedeno i s varietním programem, takže v jeho interiéru byla celkem 502 míst, z toho 140 u stolku a zbytek v sále, na galerii a v lóžích. Varietní program byl ale následně zrušen a kino zde sídlilo až do roku 1993. Potom nějakou dobu opuštěnou budovu využívala taneční škola Starlet, jako cvičební sál a následně byla přebudována na squashové kurty a bowlingovou hernu v suterénu. Při této příležitosti celá stavba prošla komplexní rekonstrukcí, která jí alespoň na čas vrátila její původní krásu. Dnes je v ní umístěn music hall Radost a bohužel zase pomalu chátrá. 

Je to velká škoda, protože v Brně památek tohoto typu nemáme mnoho a myslím, že by si celý objekt zasloužil lepší zacházení.