Mahenovo divadlo, hlavní fasáda

Mahenovo divadlo, je jedna z mých nejoblíbenějších staveb na brněnské Okružní třídě. Je dokonale umístěno v prostoru, má dostatečný odstup. Prostě je to urbanisticky velmi povedená záležitost a je vidět, že na regulačním plánu Okružní třídy si daly opravdu záležet. 

Předpokládám, že většina Brňanů v Mahenově divadle někdy byla, ale prohlédli jste si někdy opravdu pečlivě jeho fasádu? Na ní si totiž její tvůrci dali opravdu záležet, a i když tvorba pánů Fellnera a Helmera neoplývá řekněme nějak obrovskou invencí, stavěli kvalitní domy, které odpovídali požadavkům zadavatelů. A i když je brněnská Mahenka třeba hodně podobná pražské státní opeře, nebo divadlu v Liberci, je z nich, alespoň podle mého názoru nejhezčí. Má šmrnc, je vyvážená výškově i šířkově a její výzdoba je přesně tak akorát. Celá divadelní budova je ukázkou, tak zvaného pozdního historismu, kdy už nebyl úplně kladen důraz na přísnou jednotu slohovou a není tedy problém sáhnout si pro ispiraci do různých historických epoch. A tak zatímco interiér je neobarokní se vším tím zlatem a štukami, co k tomu patří, tak exteriér je krásně jednotně neorenesanční. Vlastně jakási učebnice "renesanční" architektury. 

Divadlo bylo postaveno v letech 1881 - 1882 za 18 měsíců, což je opravdu bleskurychlé tempo. Autory návrhu byli vídeňští architekti a specialisté na výstavbu divadelních budova Ferdinand Fellner a Hermann Helmer. Budova divadla byla umístěna na čestné místo v rámci brněnské okružní třídy a před ní vzniklo náměstí, původně Oper Platz, dnes pojmenované po maršálu Malinovském. Otevřeno bylo jako Německé městské divadlo, což se promítlo i do jeho výzdoby. 

Hlavní fasáda otočená do náměstí, je přísně symetrická neorenesanční a její předobraz můžeme najít u italského renesančního architekta a teoretika architektury Andrea Paladia. Paladio, totiž jako jeden z prvních začal používat motiv sloupového antického chrámu na světských budovách, konkrétně na svých vilách, které postavil v okolí Vicenzy. 

Vertikálně je fasáda dělena do dvou pater. Přízemí je v pravé a levé části prolomeno dvěma vchody s obloukovými záklenky, jejichž klenáky jsou zdobeny divadelními maskami. 

Centrální rizalit je tvořen podjezdem pro kočáry, ke kterému vedou dvě obloukové rampy. Návštěvníci divadla tedy mohli suchou nohou vystoupit z kočáru a vejít jedním ze tří hlavních vchodů. Na podjezdu v prvním patře je umístěn balkon, nebo terasa, přístupná z foyer v prvním patře. Na rozích zábradlí jsou umístěny dva kandelábry s lucernami. Ty současné pocházejí z doby rekonstrukce v 70. letech 20. století a jsou zjednodušenou variantou těch původních. Z terasy se zvedá hlavní a nejzdobnější část celého průčelí v podobě výše jmenovaného antického chrámu. Jedná se o šest kanelovaných (žlábkovaných) sloupů, kolosálních rozměrů, ukončených kompozitními hlavicemi. Ve středu těchto hlavic jsou na všech čtyřech stranách sloupů umístěny postavičky muzicírujících andílků, hrajících na trumpetu, flétnu, nebo bubínek.

Zadní strana lodžije je potom dělena čtyřmi polosloupy a dvěma pilastry, již bez kanelování, se shodnými hlavicemi. Pod stropem mezi polosloupy jsou reliéfní pásy, vždy se čtyřmi putty, hrajícími si s antickými zbraněmi a opírajícími se o tragickou divadelní masku. V krajních polích jsou potom dvě divadelní masky položené na zkříženém meči a šaškovské holí. Zde se také setkáváme s odkazem na to, že divadlo bylo postaveno jako německé. Na většině neorenesančních budov se jako výplňový prvek na pozadí, nebo do cviklů používá vavřín, nebo akant, na Mahenově divadle je to velmi často dubová ratolest s žaludy. V interiéru jsou dokonce dubovými listy pokryty klenební pasy v přízemí.

Celá kompozice "antického chrámu" vrcholí mohutným tympanonem s vysokým reliéfem. Zde je jasná inspirace athénským Parthenonem. Střed sochařské výzdoby tympanonu tvoří socha boha Apolona sedícího na voze taženém lvem a panterem, vůz je opět zdoben divadelní tragickou maskou. Po stranách vozu stojí postavy okřídlených géniů, jeden s planoucí pochodní a druhý s vavřínovým věncem. V koutech tympanonu jsou pololežící postavy můz Kalliopé, můzy epického zpěvu (vlevo) a Melpomené, můzy zpěvu a tragédie (vpravo). Tympanon je na horním obvodu lemován akroteriemi z pozinkovaného plechu.

Na obloukovém štítu za vrcholem tympanonu je umístěn znak Brna na prsou císařského orla korunovaný císařskou korunou.
Na nejvyšším místě fasády je sousoší můzy divadla Thalie, jedoucí na labuti a po jejích stranách vytrubují géniové její slávu na trubky. Labutě, tentokrát ze zinkového plechu jsou umístěny také na nárožích střechy. Celá sochařská výzdoba průčelí je dílem vídeňana a stálého spolupracovníka ateliéru F + H Theodora Friedela.

Boční osy průčelí jsou na obou stranách proloneny vždy jedním francouzským oknem v prvním patře. Okno je lemováno dvěma polosloupy s volutovými hlavicemi, na kterých leží obloukový tympanon. Na něm spočívají vždy dvě pololežící alegorické sochy dramatu a hudby. Zde se architekti opět inspirovali v italské renesanci konkrétně v kapli Medicejských, kde Michelangelo vytvořil sochy rozbřesku a soumraku ve stejných pozicích. Zajímavé také je, že jak se v 19. století stává architektura v podstatě průmyslovou záležitostí, tak tyto sochy byly zřejmě vytvořeny jako stejné odlitky ve více kusech a nad všemi okny divadla jsou stejné. Nad sochami jsou festony, složené ne z ovoce a květin, ale opět z dubových větví s žaludy. 

Nároží vrcholí na každé straně skupinou hrajících si puttů, kteří drží dnes prázdné kartušové štíty. Původně v nich byly nápisy "Kráse stánek - Můzám domov" ale protože nápisy byly německé, musely po roce 1945 zmizet.

Celá střecha divadla je zakončena po obvodu průběžnou balustrádou. Boční fasády jsou sice oproti té hlavní výrazně jednodušší, ale ani zde nebylo rezignováno na výzdobu. Jednak se zde opakují polosloupy s bohatě zdobenými hlavicemi a v nejvyšším patře jsou mezi okna vloženy panely se sgrafity, na kterých opět najdeme Putty hrající si s hudebními nástroji. 

Prostor před hlavní fasádou je řešen jako kruhový květinový parter lemovaný oblými nájezdovými rampami a pískovou cestou pro pěší. Konce cest jsou zvýrazněny kamenicky zdobenými patníky. Do středu květinového parteru byla původně plánována socha, nebo kašna, která ale nikdy nebyla realizována. Teprve v 50. letech 20. století, zde byla umístěna terakotová váza v podobě řeckého kratéru (nádoba na míšení vína s vodou), která pochází ze schodiště domu Josefa Flora na Jezuitské ulici, kde ji nahradil výtah. Dnes v této budově sídlí Nejvyšší státní zastupitelství.