Mahenovo divadlo

Malinovského náměstí 1, Brno

O Mahenově divadle toho bylo napsáno již mnoho, ale my se dnes na stavbu podíváme hlavně z architektonického hlediska, jedná se totiž o významnou stavbu, postavenou ve stylu tak zvaného pozdního historismu, která v sobě kombinuje hned několik architektonických stylů. Ale vezměme to od začátku. 

V roce 1861 vydal císař František Josef I. dekret, kterým zrušil Brno jako zemskou pevnost. a tímto okamžikem vlastně začíná moderní historie města, které se mohlo konečně osvobodit se sevření hradebních zdí a rozběhnout se do svých předměstí. Co ale s pozemky po zbořených hradbách? Městská rada se rozhodla, že se inspiruje ve Vídni a na místě postupně bořených hradeb vybuduje pás parků a okružní třídu, která bude obkružovat historické centrum města. Na brněnský Ring bylo vypsáno několik architektonických soutěží, ze kterých vyšel regulační plán tohoto území. Ve všech plánech bylo pamatováno na to, že na reprezentativním místě bude postaveno nové městské divadlo. To původní, v Redutě na Zelném trhu totiž v roce 1870 vyhořelo a pro potřeby brněnských německých divadelníků bylo postaveno tak zvané Prozatímní divadlo na dnešním Moravském náměstí. 

Projekt nové divadelní budovy byl svěřen těm nejpovolanějsším architektům. Pánům Ferdinadu Fellnerovi a Hermanu Helmerovi, jejichž vídeňský ateliér se specializoval na stavby divadelních budov, kterých po celé Evropě postavili více než čtyřicet. Brněnské divadlo, které neslo v době svého vzniku název Městské německé divadlo navrhli jako kombinaci neorenesance v exteriéru a neobaroka v interiérech. Stavba zaujímá dominantní pozici na mírně vyvýšeném pozemku na dnešním Malinovského náměstí, do kterého se obrací svojí hlavní fasádou. Prostor před divadlem je řešen jako oválný květinový parter s pískovými cestičkami pro pěší a lemovaný dlážděnými kočárovými cestami. Budova byla postavena v letech 1881 - 1882 za neuvěřitelných sedmnáct měsíců. 

Průčelí divadla je řešeno jako symetrické trojdílné s inspirací v italské renesanci. Architekti se zde odvolávají hned na několik renesanšních architektů, jako jsou Palladio, nebo Michelangelo. Nejhonosněji je řešena centrální část v podobě antického chrámu. V přízemí je krytý kočárový vjezd jehož zastřešení tvoří terasu v prvním patře. Z této terasy se zvedá průčelí antického chrámu, nesené šesti kanelovanými sloupy s kompozitními hlavicemi. Ty vynášejí kladí s trojúhelníkovým frontonem zdobeným vysokým reliéfem. Veškerá výzdoba je podřízena účelu stavby, takže v různých obměnách zde najdeme prvky odkazující k divadlu a hudbě. Například v hlavicích sloupů jsou postavičky muzicírujícíh puttů, nebo nad velkými okny s vchody na balkon je umístěn reliéfní pás, zdobený veselým průvodem puttů, vesoucích hudební nástroje, divadelní masky, nebo šaškovské hole. Nejreprezentativnější částí průčelý je ale velký tympanon ve kterém najdeme reliéf boha Apolona jedoucího na voze, taženém lvem a panterem. Po jeho stranách jsou geniové nesoucí vavřínový věnec a pochodeň. Zcela v rozích jsou pololežící postavy můz Kaliopé a Melpomené. Tympanon je po obvodu zdoben zinkovými akroteriemi. Na vrcholu střechy je umístěna socha můzy Thalie, jedoucí na labuti a po jejích stranách dva trubači, vytrubující její slávu. Labutě najdeme také na nárožích střech. 

Boční křídla průčelí jsou v přízemí prolomena dveřmi, jejichž klenáky jsou zdobeny divadelními maskami. V prvním patře jsou okna, lemovaná polosloupy, vynášejícími obloukové frontony. Na těchto frontonech jsou ležící alegorie komedie a tragedie, u kterých se autor inspiroval Michelangelovými sochami v kapli Medici ve Florencii. Na nárožích budovy v úrovni střechy jsou skupiny puttů, nesoucích dnes prázdné štíty. Původně na nich ale byly německé nápisy "Kráse stánek" a "Můzám domov". Ty byly odstraněny v rámci degermanizace divadla po roce 1945. Veškerá sochařská výzdoba průčelí je dílem stáleho spolupracovníka ateliéru Fellner a Helmer Theodora Friedla. 

Boční průčelí jsou oproti tomu hlavnímu zdobena výrazně jednodušeji. Pod korunní římsou je pás festonů tvořených dubovými ratolestmi a pod nimy sgrafitová pole s hrajícími si putty. Dubové ratolesti se na budově divadla vyskytují poměrně často jak na exteriéru, tak v jeho interiérech. Mnohde nahrazují běžně používaný akant. Dokazuje je to výstavbu divadla brněnskými Němci, kteří používali jejich národní stom dub, jako jakési poznávací znamení. 

Po vstupu do interiéru na návštěvníka okamžitě začne působit opulentní výzdoba v neobarokním stylu, který kombinuje štukovou výzdobu s bohatým zlacením, nástěnné malby a ušlechtilé materiály, jako jsou různé druhy mramorů. Prvním místem, které divák uvidí je arkládový vestibul sahající přes celou šířku budovy. Od stropu visí křišťálové lustry. Arkády vestibulu podpírají sloupky ovíjené vavřínovými ratolesmi. Zde jsou také umístěny pokladny. 

Z vestibulu se po několika schůdcích dostaneme do zřejmě nejreprezentativnějšího prostoru v divadle do schodištové haly. V produkci ateliéru Fellner a Helmer je tato schodišťová hala poměrně neobvyklým prvkem a pro inspirai zde autoři sáhli do chrámu umění z největších. Do pařížské opery Garniere. Schodiště Mahenova divadla je jeho zmenšenou kopií. Svými třemi rameny se rozbíhá do prvního patra. Z jeho podesty vchodem mezi kariatidami se návštěvník dostane k sedadlům v přízemí a z galerie schodišťové haly do lóží v prvním pořadí. Schodiště samotné je vytvořeno z několika druhů a barev mramorů. Jeho stupně vytvářejí optický klam, díky kterému působí širším dojmem než ve skutečnosti. Na pilířích je schodiště zdobeno pozlacenými kandelábry v podobě vždy dvou puttů, kterí se perou o to, který z nich ponese světlo. Galerie v prvním patře je lemována půlkruhovými mramorovými balkony a její strop je zdoben nástennými malbami ve stylu grotesk. Nad schodištěm je zavěšen původní mosazno křišťálový lustr. 

Ze schodišťové haly může návštěvník vejít buď přímo do divadelního sálu a nebo do foyer v prvním patře. Foyer je zaklenuté neckovou klenbou zdobenou štukami opět s divadelní tematikou. Zajímavé je, že se jedná o jedinný reprezentativní prostor v celém Mahenově divadle. Je to dané tím, že během výstavby musely být doprojektována úniková schodiště na jejichž úkor musely být zrušeny všechny salonky. Z foyeru se dá také vyjít na venkovní terasu. 

A nakonec nás čeká divadelní sál, Ten je uspořádán po vzoru italských barokních divadel, jako kukátkový prostor ve tvaru podkovy. Nad přízemím se zvedají tři pořadí lóží. Nejzdobněji jsou provedeny lóžev prvním pořadí které jsou vynášeny postavami kariatid. Ve středu prvního pořadí je umístěna prezidentská, dříve královská lóže. Nejblíže jevišti jsou potom umístěny ty nejvýpravnější prosceniové lóže, určené původně starostovi města Brna, nebo řediteli divadla. Portál jeviště je zdoben bohatým zlacením, symboly pegasů a ve středu znakem města Brna. Nejzdobnější z celého sálu je ale strop, zdobený lunetovými obrazy alegorií, jednotlivých uměleckých žánrů. Najdeme tu komedii, tragedii, hudbu, tanec, zpěv a liriku. Obrazy jsou dílem Julia Schmidta a Olgy Fialkové. Nejedná se o fresky, ale o temperu na plátně, připevněnou na dřevenou klenbu stropu. Uprostřed stropu visí křišťálový lustr ze 70. let 20. století. Sál má v současné době kapacitu cca 540 míst. V době otevření to ale bylo téměř jednou tolik. 

Součástí výzdoby sálu byla původně i slavnostní malovaná opona. Ta ale zmizela někdy po druhé světové válce. 

Mahenovo divadlo má za sebou poměrně bouřlivou historii. Postaveno bylo jako německé, po vzniku Československa byl německý soubor vymístěn do Německého domu a hrálo se zde česky. Po vzniku Protektorátu to bylo zase naopak. No a po roce 1945 se zde hraje již jen česky. Dnes je Mahenovo divadlo součástí Národního divadla Brno jako jeho hlavní činiherní scéna. Určitě zajděte na některé z představení a při té příležitosti si prohlédněte tuto krásnou budovu. A na závěr si můžete pustit video, kde se dozvíte i něco o technických parametrech divadla.