Letohrádek Mitrovských

Veletržní 817, Brno

Mezi Mendlovým náměstím a brněnským výstavištěm stojí drobná barokně klasicistní stavba, která je poslední svého druhu nejen ve městě Brně, ale i v kontextu celé Moravy. Tato stavba je známá jako Letohrádek Mitrovských. Jedná se o zahradní kasino z 80. let 18. století. Letohrádek byl původně součástí zemědělské usedlosti Na nivkách a navazovala na něj rozlehlá zahrada. Dnes se jedná o jediný zbytek dávno zaniklého světa, který ale ještě v 19. století byl typický pro brněnská předměstí. Již od renesance si šlechtické rodiny, vlastnící svoje paláce uvnitř města v hradbách začaly budovat reprezentativní zahrady v zemědělských předměstích. Největší slávu zažily tyto libosady a zahrady v období baroka. V té době byly takovou předměstskou zahradou patřící brněnským Jezuitům například i Lužánky. Další patřící rodině Mitrovských byla v oblasti dnešního Nám. 28. října, a na Olomoucké stála zahrada Lorentze Padowtze. 

Stavitelem letohrádku na Starém Brně byl Antonín Arnošt Mitrovský z Nemyšle. Příslušník uherské větve, tohoto rozvětveného šlechtického rodu se narodil v roce 1753 v Banské Štiavnici. Po studiích vstoupil do armády, kde postupně stoupal ve vojenské kariéře, až se v roce 1775 stal generálmajorem. V roce 1778 byl raněn a odešel do penze. Již následujícího roku 1779 zakoupil od moravských stavů pozemek na starém Brně. Pozemek byl ohraničen tehdejší cestou Na nivkách (zhruba v místech dnešní Veletržní ulice) a Svrateckým náhonem (v místech dnešní Rybářské ulice). Jednalo se o trojúhelníkový pozemek, na kterém stál starší zřejmě barokní hospodářský dvůr v místech dnešní travnaté plochy za Letohrádkem směrem k Výstavišti.

Kdy přesně byl Letohrádek postavený a kdo byl jeho autorem není úplně jasné. V každém případě se jedná o barokně rokokovou stavbu ve stylu francouzského krále Ludvíka XVI. Stavby podobného typu se vyskytovaly v Rakousku již za vlády Marie Terezie a jedná se vlastně o jakési zmenšeniny skutečných zámků avšak k čistě odpočinkovým a zábavním účelům. Tomu odpovídá také to, že Letohrádek neobsahoval žádné hospodářské zázemí, které bylo zřejmě přesunuto do starších budov okolo dvora. 

Samotná stavba je členěna na tři části. Centrální oválný sál, na který na každé straně navazují dvě obdélné místnosti. Oválný sál tvoří centrální rizalit, který je oproti bočním křídlům i mírně převýšený. Celou stavbu kryje mansardová střecha krytá břidlicovou bobrovkou. Fasády jsou členěny u centrální části pilastry a u bočních křídel lizénami, doplněné květinovými festony. Nad původním hlavním vstupem do oválného sálu který dnes ale funguje jako vchod zadní je umístěn erb Mitrovských. 

Interiéry Letohrádku byly vymalovány iluzivní malbou, která se ale dodnes zachovala pouze v centrálním oválném sále. Na stěnách najdeme výhledy do romantických krajin, lemované palmami a exotickými rostlinami. Vše je doplněno množstvím živočichů, jako jsou ptáci, nebo opice. Na stropě je potom průhled do nebeské klenby s poletujícími ptáky. Co se týče původního zařízení, o tom jsme informováni z pozůstalosti generála Mitrovského. V centrálním sále, který sloužil jako společenský byl přístupný hostům hraběte byl velký jídelní stůl s židlemi. V jednom z bočních křídel byl soukromý salonek majitele a v druhém hrací kabinet. Nábytek kterým byl dům vybaven byl lakován v bílé a zelené barvě. 

Na budovu Letohrádku navazovala poměrně rozlehlá zahrada, která byla v horní části řešena jako komponovaná francouzská zahrada a její dolní část jako tehdy velmi moderní sentimentální zahrada anglického typu, se systémem cestiček, směrem ke Svrateckému náhonu. V zahradě byla umístěna mimo jiné i bysta maršála Lacyho, přítele hraběte Mitrovského, u kterého se zřejmě inspiroval při stavbě Letohrádku. Předlohou mu byla zřejmě Lacyho zahrada s kasinem v Neuwaldeggu.  Letohrádek sloužil za života hraběte jako místo setkávání společnosti, mimo jiné i členů brněnské zednářské lože "U vycházejícího slunce v Orientu", která byla vedena Karlem starohrabětem ze Salm Reiferscheidu v jeho paláci na dnešní Masarykově ulici. 

Šťastné dny Letohrádku ale skončily v roce 1813 po smrti jeho stavitele. V polovině 19. století zahradu i s letohrádkem koupil podnikatel Smetana, který v zahradě zřídil dřevěné divadlo, kterému se říkalo Aréna a tento název se někdy používal i pro Letohrádek. V této době zřejmě zanikly i skleníky a oranžerie, ve kterých se za Arnošta Mitrovského pěstovaly mimo jiné i ananasy. V roce 1889 koupilo celý areál Zemské hlavní město Brno, které v Letohrádku zřídilo mateřskou školu. Ta zde fungovala až do 60. let 20. století. V tomto období docházelo k největší devastaci celého areálu. Byly k němu připojeny přístavky, ve kterých byly umístěny toalety. Školka fungovala v bočních sálech, centrální sál sloužil jako herna. Hospodářský dvůr za Leotohrádkem sloužil k bydlení a hospodářským účelům. 

V šedesátých letech během velké přestavby předpolí brněnského výstaviště došlo ke zboření všech hospodářských budov a ohradních zdí, původní zahrada byla změněna na veřejný park, náhon byl zasypán a celé okolí se výrazně proměnilo, zvlášť vybudováním zcela nové Veletržní třídy. Na přelomu 70. a 80. let 20. století prošel Letohrádek generální rekonstrukcí, při které byl jeho prostor rozšířen novou přístavbou, která byla elegantně ukryta pod vstupní terasu. Schodiště do tohoto prostoru bylo umístěno v centrálním sále, který ale touto intervencí ztratil svoji společenskou dominanci a stal se z něj jen schodišťový vestibul. Po rekonstrukci využívalo Letohrádek Muzeum města Brna a v současné době jej má v pronájmu soukromý nájemce, který v něm pořádá výstavy, kulturní akce a svatby. 

P. S. V parku před Letohrádkem je umístěna socha, která byla původně pomníkem ukončení Tureckých válek. První zmínka je o ní z roku 1900, kdy proběhlo její restaurování na náklady Karla Wawry. Původně snad stála před budovou Německého gymnasia.