Kostel svatého Jakuba Většího - neogotika

Jakubské náměstí 11, Brno

V 19. století se rozmohla velká móda a obdiv ke středověku. V rámci tohoto směru docházelo v celé Evropě k dostavbám staletí nedokončených středověkých kadedrál a původně gotické památky, které prošly za svou historii přirozeným stavebním vývojem byly navraceny do jejich "původní a čisté podoby". Tyto očisťovací zásahy byly někdy úspěšnější, někdy méně. V některých případech došlo k tak dokonalému "očištění", že z původní podstaty památky nezbylo téměř nic a vlastně se jednalo spíše o novostavbu. Regotizace kostela svatého Jakuba v Brně patří k těm citlivějším a dokonce můžeme mluvit jako o velmi zdařilém počinu, který alespoň částečně respektoval stavební vývoj kostela. 

Regotizace proběhla v letech 1871 - 1881. Popud k ní dal tehdejší brněnský starosta Christian d´Elvert, který založil v roce 1871 Stavební spolek pro brněnský chrám svatého Jakuba. Dohledem nad převedením kostela do "stylově správné podoby" byli pověření městský inženýr Franz Neubauer a městský architekt Josef Arnold. Oba vypracovyli velice podrobné zaměření půdovního stavu, doprovázené množstvím obrazového materiálu. Bohužel tento materiál se ale později ztratil a z toho důvodu máme jen kusou představu o tom, jak kostel svatého Jakuba vypadal před regotizací. Samotnými návrhy nových úprav byl pověřen vídeňský architekt Heinrich von Ferstel, který stavbu též jednou ročně dozoroval. 

V první fázi byl chrám očištěn zvenku. Při této příležitosti byla "vyčištěna" rozumějme zbavena pozdějších přístaveb hlavně jižní stěna chrámu. Byla odstraněna například jižní barokní předsíň, nahrazená pouze neogotickým portálem a zbořeny byly také všechny kaple přistavěné v průběhu staletí k této straně kostela. Včetně pohřební kaple maršála Raduita de Souches. 

Na severní straně byla zazděna pilgramova gotická severní předsíň ze které se stala jediná boční kaple. K největší strátě došlo, když byla bez souhlasu dohlížejícího architekta Ferstela zbořena původní gotická pilgramova sakristie a nahrazena novogotickou novostavbou. Průběžně byly také opravovány a doplňovány kamenické články na vnějším plášti kostela jako jsou fiály, chrliči a okenní kružby. 

Všechna okna byla v té době zasklena barevnými vitrážemi. Ty se bohužel nezachovaly do dnešní doby, protože byly zničeny během bombardování na konci druhé světové války. V současné době probíhá rekonstrukce oken, do kterých budou vráceny vitrážové terčíky, ale pouze v čiré barvě. Krásu původních vitráží můžeme tedy obdivovat pouze na dobových fotografiích a nebo na několika zachovaných návrzích. Například na faře visí návrh vitráže pro velké okno presbytáře, jehož námětem bylo obléhání Brna Švédy a jeho hrdinná obrana vedená Raduitem de Souches. Na okně byl zobrazen také obraz Panny Marie Svatotomské, které bylo připisováno duchovní výtězství. 

V interiéru se regotizace soustředila hlavně na odstranění některého barokního vybavení, jako například části barokních oltářů umístěných při pilířích trojlodí. Ostatní barokní oltáře byly ponechány, ale jejich výzdoba byla výrazně zjednodušena odstraněním soch Ondřeje Schweigla. Nejvýraznějším zásahem do interiéru bylo postavení nového novogotického oltáře, který nahradil původní oltář barokní. 

Hlavní oltář byl vytvořen v letech 1888 - 1895 podle návrhu Heinricha von Ferstela brněnským sochařem Johannem Eduardem Tomolou. Mramorová architektura vychází z tvaru gotických skříňových tabernáklů a je složena ze čtyř baldachýnů, do kterých jsou umístěny sochy. V centrálním výklenku je to malá Kalvárie v podobě Krista na kříži, doprovázeného Pannou Marií a svatým Janem. V bočních výklencích jsou sochy svatých Cyrila a Metoděje, jejichž kult se v té době obnovoval. A na vrcholu oltáře stojí socha svatého Jakuba Většího. Nad bočními baldachýny jsou ještě umístěny sochy andělů. Součástí oltáře je i mramorová oltářní menza zdobená mozaikou a mohutné mosazné svícny. 

Součástí nového interiéru byly také umělecko řemeslnné práce jako jsou sedes v presbytáři nebo krásné litinové schodiště vedoucí ze sakristier do depozitáře v prvním patře. 

Po dokončení regotizace kostela svatého Jakuba, která je i dnes hodnocena jako ta zdařilejší, docházelo k různým opravám i v následujících letech. Například v roce 1900 byla rekonstruována střecha věže a v roce 1937 proběhla celková úprava vněšího pláště. Na začátku 20. století byla také v souvislosti s vybudováním dnešní Rašínovy ulice zbořena původní barokní fara a byla postavena novogotická novostavba. Více o ní se dozvíte zde https://www.martinkoplik.cz/l/fara-u-svateho-jakuba/

V současné době probíhá v kostele další rekonstrukce, během které bude vyměněna krytina střechy, budou rekonstruována okna a varhany a na věži bude vybudována nová vyhlídka. 

Toto je konec seriálu o kostele svatého Jakuba Většího, během kterého jsem se snažil Vás provést jeho jednotlivými stavebními etapami. Za zpřístupnění děkuji panu faráři Otci Janu Pacnerovi.