Kostel svatého Jakuba Většího - baroko

Jakubské náměstí 11, Brno

Máme tu druhý díl seriálu o kostele svatého Jakuba a jeho barokní podobě. A hned na začátku narážíme na drobný problém. Ono totiž není moc jasné jak vlastně kostel v době baroka vypadal. Nezachoval se žádný obrazový materiál, a k dispozici jsou pouze popisy, například od Jana Petra Cerroniho. A to co nám v kostele z barokního inventáře zbylo, prošlo velkými změnami během novogotické přestavby na konci 19. století. Ale pokusme se tedy alespoň částečně zrekonstruovat, co se v baroku u Jakuba dělo a co nám zbylo do našich dnů. 

Nejprve se zastavíme u stavební podstaty chrámu. Zde se baroko příliš neprojevilo. Během 17. století byla několikrát opravována věž, která byla opakovaně poškozována povětrnostními vlivy. V roce 1660 se na těchto úpravách podílel brněnský stavitel Jan Křtitel Erna. Znovu došlo k úpravám střechy a věže ve 20. letech 18. století a v roce 1729 dostala věž dnešní velmi výraznou barokní báň. V té době byl kostel také vydlážděn novou mramorovou černo bílou dlažbou. 

V roce 1715, byla podle návrhu Františka Benedikta Klíčníka postavena nová Farní budova na sever od kostela. Ta byla zbořena v roce 1903 v rámci budování dnešní Rašínovy ulice a nahrazena novogotickou novostavbou. O které se více dozvíte zde https://www.martinkoplik.cz/l/fara-u-svateho-jakuba/

Ke změnám došlo také v okruhu celého farního okrsku a hřbitova, kdy bylo na hřbitově a po obvodu kostela přistavěno několik kaplí. Například kaple svatého Mořice, která stála na místě dnešní základní školy. K jižní straně kostela byla přistavěna například jižní předsíň, nebo pohřební kaple obránce Brna proti švédům Raduita de Souches. Vše podle návrhu brněnského stavitele Mořice Grimma. Tyto stavby byly také odstraněny během regotizace. 

V interiérech kostela se samozřejmě baroko primárně projevilo stavbou nových oltářů, Počínaje oltářem hlavním. V současné době nalezneme v kostele sedm barokních oltářů, do regotizace jich bylo ale daleko více a to clem osmnáct. Vycházelo to z toho, že kostel svatého Jakuba byl hlavním farním kostelem, takže oltáře pořizovaly jednotlivé měšťanské rodiny, ale také nejrůznější církevní bratrstva. Oltáře nestály jen po obvodu lodě, tak jako dnes, ale byly umístěny také v chóru a některé byly přistavěny i k pilířům lodi. Zastavme se ale nejprve u hlavního oltáře. 

Hlavní oltář postavený v roce 1759 byl vytvořen jako oboustranná barokní architektura, jejichž přesnou podobu bohužel neznáme. Na přední straně byl umístěn oválný obraz svatého Jakuba Většího od Františka Antonína Palka a na zadní straně, otočené do chóru to byl obraz stejného formátu s námětem svatého Peregrina od Josefa Sterna. Vybudování hlavního oltáře je spojováno s olomouckým kanovníkem Janem Václavem z Freynfelsu, potažmo olomouckým biskupem Ferdinandem kardinálem Troyerem, jehož byl František Antonín Palko, dvorním malířem. I přes likvidaci barokního oltáře, během novogotických úprav, se nám dodnes zachovaly alespoň oba obrazy, které jsou zavěšeny proti sobě v západní části lodě. 

Po stranách lodi se zachovalo šest protějškových oltářů, zasvěcených Nejsvětější Trojici, svatému Janu Nepomuckému, Svatému Josefovi, Poslední večeři Páne, Nanebevzetí Panny Marie a 14, svatým pomocníkům. Ale ani ty nejsou v původní podobě, jak byly v průběhu 18. století vytvořeny. Během regotizace byly na některých retabulech vyměněna jednotlivá plátna, a tak mnohdy nekoresponduje hlavní obraz s obrazem v nádstavci ale hlavně byla odstraněna bohatá sochařská výzdoba od sochaře Ondřeje Schweigla. Na každém oltáři původně stály minimálně dvě protějškové sochy, no horních volutách byly postavy letících andělů a předpokládám, že i nádstavce byly bohatě zdobeny. Na většině oltářů také chybí zdobené svatostánky. Schweiglovy odstraněné sochy byly předány do Muzea města Brna, které je má dnes uložené ve sbírkách a částečně jsou vystaveny v expozici na hradě Špilberk. Pouze na oltáři Největější trojice nalezneme sochy svatého Jáchyma a Anny, které sem ale byly přemístěny v 60. letech 20. století z oltáře v kapli Paláce šlechtičen a jen náznakově ukazují jak mohly oltáře vypadat v barokní době. 

Na severní straně v podkruchtí stojí oltář vězněného Spasitele ze 30. let 18. století. Původně se ale jednalo o oltář Kalvarie a v retabulu byl umístěn Kristus na Kříži, kterého dnes najdeme v podvěží. Tomu odpovádají také doprovodné sochy svatého Jana a Panny Marie a plačících andělů. K výměně sochy došlo v roce 1785. S tímto oltářem je také spojena tradice, že mše sloužené u tohoto oltáře v oktávu svátku věrných zemřelých přinášejí vbykoupení duší z očistce, 

Dalšímy výraznými objekty, které doplňovali interiér v době barokní byla velká plátna měšťanských epitafů, zavěšená po stěnách. Jedná se o vělmi specifické umělecké dílo, které na pozadí biblických výjevů, mají připomínat věčnou památku žijících i zemřelých členů danné rodiny, kteří jsou na epitafech vymalováni. Každý epitaf byl také doplněn textovou částí, která objasňovala jednotlivé zobrazené osoby. Po odstranění z interiéru chrámu byly tato velkoformátová plátna předána do Muzea města Brna a najdeme je v expozici na Špilberku. 

U posmrtných panátníků se ale ještě na chvilku zastavme, Mezi nejvýznamější a největší z nich, které v kostele svatého jakuba zůstali, patří jednoznačně náhrobek obránce Brna proti Švédům, maršála Raduita de Souches. Na současné místo v chóru za hlavním oltářem byl přemístěn na konci 19. století po zboření maršálovy pohřební kaple. Náhrobek byl odlit z bronzu podle návrhu Jana Kristiana Pröbstla. Součástí náhrobku byla původně i malá Kalvárie, umístěná naproti ke které se klečící maršál modlil. Dnes ji najdeme na zemi za hlavním oltářem. Více podrobností o náhrobku Raduita de Souches naleznete zde https://www.martinkoplik.cz/l/nahrobek-marsala-raduita-de-souches-v-kostele-sv-jakuba/

K velmi výrazným barokním památkám v interiéru kostela svatého Jakuba patří lavice s vyřezábanými čely, nebo chórové lavice. Ty byly vytvořeny okolo roku 1712, Jejich sochařskou výzdobu dodal brněnský sochař Antonín Riga. Chórové lavice ve farních kostelech sloužili jako jakási V. I. P. místa pro nejbohatší a nejvlivnější měšťany. 

Lavice v lodi jsou poměrně jednoduché pouze z vyřezávanými čely s vegetabilním ornamentem. Jen poslední lavice pod kůrem na pravé straně má výrazně zdobené zadní čelo, kombinující intarsii a sochařskou výzdobu opět od Antoníny Rigy. Najdeme zde drobné řezby, ale také mírně podživotní alegorii křesťanské lásky - Charitas a víry - Fides. 

Od stejného autora Antonína Rigy je také vyřezávaná skříň velkých varhan na kůru. Kromě ornamentálních řezeb na nich najdeme na vrcholu sochu krále Davida hrajícího na harfu a vedle něj muzicírující anděly. Nástroj je dílem varhanářů Jana Ryšánka a Ondřeje Becka z let 1691 - 1694. 

V baroku byla také upravena pozdně gotická kazatelna na kterou byly umístěny reliéfy Narození Krista, Dvanáctiletý Ježíš v chrámu a Zjevení Krista na hoře Tábor. Také byla doplněna dřevěná vyřezávaná stříška s postavamy čtyř evangelistů a svatým Jakubem. Na vrcholu stojí socha Salvatora Mundi. 

A na závěr ještě jedna věc, která není běžným návštěvníkům standardně přístupná. Jedná se o zařízení sakristie, kde se zachovaly původní barokní kredenční skříně zdobené bohatou intarsií. Na středových dvířkách tabernáklu je to například vyobrazení svatého Jakuba. 

To je k barokní etapě v životě kostela svatého jakuba vše. Příště se můžete těšit na období 19. století a regotizaci celého kostela. 

Za zpřístupnění interiérů děkuji Otci Janu Pacnerovi.