Kostel svatého Augustina na Náměstí míru

Náměstí Míru 7, Brno

Brnu se někdy říká, město s duchem Bauhausu. Je to dáno tím, že v období První republiky zde vzniklo velké množství kvalitních funkcionalistických staveb. Když ale mluvíme o duchu města, neměli bychom zapomínat ani na jeho duchovní centra, kterými jsou kostely a modlitebny. A právě svatyň bylo v Brně během 30. let 20. století postaveno hned několik, Dokonce se dá mluvit o pěkné sbírce. Nejedná se totiž jen o sbory Církve československé husitské, což je logické, vzhledem ke vzniku této církve po roce 1918. V Brně totiž najdeme funkcionalistický katolický kostel, českobratrský sbor, pravoslavný kostel a dokonce i synagogu. Já se budu postupně snažit, všechny tyto svatostánky zmapovat a jako první díl tohoto duchovního seriálu bude kostel svatého Augustina v Masarykově čtvrti. 

Německá Úřednická čtvrť (dnešní Masarykova) i její český protipól v Žabovřeskách patřila od svého vzniku k farnosti u augustiniánského opatství při kostele Panny Marie na Mendlově náměstí. Vzhledem ke stále se zvětšujícímu počtu obyvatel v této lokalitě, se augustiniáni rozhodli postavit zde nový kostel. A jako ideální datum jim posloužilo výročí 1500 let od úmrtí zakladatele jejich řádu svatého Augustina. 

Projektem nového kostela byl pověřen profesor brněnské české techniky Vladimír Fischer. Architekt Fischer je zajímavý tím, že na počátcích své kariéry na přelomu 19. a 20. století tvořil stavby v tehdy módním stylu secese a moderny, jako například Cyrilometodějskou záložnu na Zelném trhu nebo mnoho činžovních domů. Postupem času se ale dostal až ke krásně čistému funkcionalistickému výrazu, který reprezentuje právě kostel svatého Augustina. Základní kámen kostela byl položen 28. srpna 1930, v den na který připadalo zmíněné výročí smrti svatého Augustina. Dokončen a vysvěcen byl 5. května 1935. 

I když se jedná o funkcionalistickou, někdy uváděno také konstruktivistickou, stavbu inspiroval se architekt Fischer u raně křesťanských bazilik, které se stavěly v Itálii po celý středověk. Inspirace je to natolik silná, že se promítla i do interiérové výzdoby jak uvidíme dále. 

Kostel stojící v dominantní poloze na náměstí míru je neorientovaná trojlodní stavba s výrazně převýšenou centrální lodí, polokruhovou apsidou a hranolovou věží po pravé straně. Při čelním pohledu upoutá předsazený sloupový portikus, ve kterém jsou umístěna troje bronzová vrata. Celá tato koncepce je také inspirovaná antickými stavbami, jen sloupy nejsou kruhové a s hlavicemi, ale hladké, hranolové a bez hlavic. Nad hlavním vchodem je umístěn latinský nápis DOMUS DEI, PORTA COELI - Dům Boží, brána nebeská. 

Při vstupu do interiéru návštěvníka zřejmě překvapí záplava světla přicházející vysokými bazilikálními okny nad bočními loděmi a poměrně střízlivá výzdoba. Z té určitě na první pohled zaujme mramorový obklad z hnědo červeného, bíle žilkovaného mramoru na sloupech mezilodí a v presbytáři, doplněný mosaznými detaily. 

Tvarování mosazných prvků odkazuje ještě k doznívajícímu stylu art deco. Jsou to například kropenky, nebo válcová světla z bílého skla korunovaná královskými jablky s křížky. Motiv koule s křížem se opakuje i na stříšce kazatelny, nebo na kandelábrech v presbytáři. Tyto prvky z mosazi byly navrženy přímo architektem Fischerem a dodala je zřejmě pražská firma Franty Anýže, se kterou Fischer spolupracoval již na Cyrilometodějské záložně. 

Na výzdobě kostela se podílela celá řada umělců. Korpus ukřižovaného Krista na hlavním oltáři vytvořil Josef Axman, reliéfy evangelistů na kazatelně František Fabiánek a obrazy na bočních oltářích Petr Pištělka . V oknech presbytáře jsou umístěny monochromní vitráže s postavami svatého Augustina, svaté Moniky a svatého Tomáše od Františka Süssera. Stropy hlavní i bočních lodí jsou tvořeny dřevěným kazetováním, dalším typickým prvkem římských bazilik. Presbytář je od lodě oddělen subtilním železobetonovým triumfálním obloukem. 

V zadní části bočních lodí jsou umístěny dva protějškové boční oltáře, postavené z šedo bílého mramoru a zdobené malbou na dřevě inspirovanou opět raně křesťanským uměním. Takže tu najdeme například Krista v mandorle nebo svatou rodinu vypadající jako pravoslavná ikona. 

Na boční lodě vedle presbytáře navazují dvě kaple, kaple Panny Marie a Božího hrobu. 

Na kůru jsou umístěny varhany firmy Rieger - Kloss z roku 1976. Do stavby nových varhan v kostele Nanebevzetí Panny Marie u jezuitů se jednalo o nejlepší nástroj v Brně a proto zde, v kombinaci s výjimečnou akustikou, byly pořádány varhanní koncerty. Pod kůrem jsou nové moderní zpovědnice, které ale svým jednoduchým designem a přesným provedením skvěle zapadají do interiéru kostela. 

Věž přiléhající ke kostelu má výšku 37 metrů a ukončena je 13 metrů vysokým jehlanem,. Ve zvonovém patře se nachází celkem tři zvony, svatý Josef, Panna Maria a umíráček svatá Monika. Původní je ale pouze svatý Josef, ostatní tři byly zrekvírovány v roce 1942 pro válečné účely a nové dva byly vyrobeny v roce 1989.

To je vše o historii a výzdobě kostela svatého Augustina, který by jste určitě měli navštívit při prohlídce funkcionalistických památek města Brna. Na závěr bych chtěl poděkovat Biskupství brněnskému a farnosti u svatého Augustina za umožnění fotografování v interiérech kostela.