Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie na Křenové ulici

Křenová 21, Brno

Hned na začátek musím říct, že kostel na Křenové je jedním z mých nejoblíbenějších. Taky bychom asi dlouho hledali stavbu, která je tak dobře zachovaná v původní podobě a současně je nádhernou ukázkou secesního gesamtkunstwerku, tedy uceleného umění, promyšleného do nejmenšího detailu včetně veškerého vybavení. A také je to jedna z mála staveb, která byla v době svého vzniku úzce propojena s panovnickým rodem, kde odkazy na rod Habsbursko-Lotrinský přežily i po roce 1918. 

Na místě dnešního kostela stál již od středověku morový špitál s kaplí svatého Štěpána. Památkou na tuto stavbu jsou názvy ulic Špitálka a Štěpánská. Od josefínských reforem, ale byla městská nemocnice přesunuta do bývalého kláštera svaté Anny na Pekařské ulici a na konci 19. století již tedy budovy nesloužily svému účelu a bylo rozhodnuto o jejich zboření. Tehdejší brněnský biskup Pavel hrabě Huyn se velmi zasazoval o zakládání nových farností a stavbu kostelů hlavně na průmyslových předměstích města Brna. Křenová a její okolí v té době patřilo do farnosti u svaté Maří Magdalény na dnešní Masarykově ulici, odkud byla vyčleněna část okolo Křenové až k Dornychu a vznikla zde nová farnost, která měla náležet k nově vybudovanému farnímu kostelu. 

Zastavme se ale chvilku u osobnosti brněnského biskupa Huyna. Celým jménem se jmenoval Pavel Maria Josef Antonín, hrabě Huyn a narodil se v roce 1868 v Brně. Byl německé národnosti a jeho otec byl generálem Rakouské armády. Vystudoval teologii na Germanicu v Říme a na kněze byl vysvěcen v roce 1892. Brněnským biskupem se stal v roce 1904, kdy nastoupil po svém předchůdci Františku Salezském Bauerovi, který se v tom roce stal Olomouckým arcibiskupem. Za vlády biskupa Huyna byla dokončena dostavba brněnské katedrály svatých Petra a Pavla a velmi se soustředil na zvýšení pastorace pomocí přivádění nových řádů a kongragací na Moravu. Jeho působení ale bylo již ve své době kontroverzní z pohledu národnostního. Byl obviňován z germanizace a že do českých farností dosazoval německy mluvící kněze. Celé to vyvrcholilo po vypuknutí první světové války, kdy nechával sloužit slavné mše za vítězství rakouských zbraní a v Brně se stal velmi nepopulárním. Ne tak ve vládních kruzích. Proto byl v roce 1916 jmenován Pražským arcibiskupem, kde měl nahradit méně politicky aktivního a umírněného Lva Skrbenského z Hřístě. Na pražském arcibiskupském stolci vydržel až do konce první světové války, jejíž konec a vznik nové republiky jej zastihl na vizitační cestě v Chebu. Zde ho také zastihla zpráva z vídeňské nunciatury, že je politicky nepřijatelné, aby se vrátil do Prahy na arcibiskupství a bylo mu doporučeno aby rovnou odjel do Rakouska do exilu. Do Čech se již nikdy nevrátil a v roce 1946 zemřel v Bolzanu. Zde byl pohřben až do roku 2016, kdy byly jeho ostatky na základě poslední vůle převezeny do Rajhradu a uloženy v kostele Božského srdce Páně v klášteře sester Tešitelek, který založil. Tak se tedy tento z českého pohledu politicky nekorektní brněnský biskup vrátil zpět do Brněnské diecéze. 

Vraťme se ale k samotnému kostelu Neposkvrněného početí. Stavba kostela byla naplánována jakou součást urbanistického celku malého kostelního náměstí, tvořeného dvěma budovami škol, dívčí a chlapecké, v jehož čele měl stát nový kostel a v jeho zahradě fara. Projekt všech budov byl v roce 1909 svěřen městskému architektovi Franzi Holikovi. Na rok 1908 připadalo šedesáté výročí panování císaře Františka Josefa I. a mnoho staveb zakládaných v této době bylo prohlášeno jako jubilejní, oslavující panovníkovo výročí. Tak se stalo i u nového kostela na křenové a protektorem stavby se kromě biskupa Huyna stal také arcivévodský pár arcivévoda Bedřich a jeho manželka arcivévodkyně Isabela, žijící v nedalekých Židlochovicích. 

Základní kámen byl položen 18. srpna 1910 v den císařových 80. narozenin. Samotná stavba postupovala poměrně rychle a již v září 1911 byl posvěcen kříž na věži a vysvěcení dokončeného kostela se konalo 6. ledna 1914. Tato slavnost byla bohatě navštívena i přes nepřízeň počasí, kdy panovnický dům zastupoval opět arcivévoda Bedřich Rakousko-Těšínský.

Kostel je postaven na půdorysu latinského kříže. Kvůli problematickému podloží byl založen na železobetonovém roštu. Jedná se o jednolodní stavbu, zaklenutou valenou klenbou, který je odlita jako železobetonová skořepina, nad kterou se zdvihá ocelový krov. V průčelí je umístěna 60 m vysoká věž, která se stala dominantou celého okolí. Kostel je postaven v secesním stylu, s neobarokními reminiscencemi. Čelní fasáda obracející se do malého náměstí, je prolomena třemi vstupy, z nichž ten hlavní je zdoben ústupkovým portálem v jehož tympanonu je reliéf Zvěstování Panně Marii od sochaře Milána Havlíčka. Holubice Ducha svatého je osazena do zlaté mozaiky. Portál samotný je zdoben propletenými růžemi a liliemi, jako symboly Panny Marie a obilím s vinnými hrozny jako symboly Ježíše Krista. Symbolika je v tomto kostele dovedena do nejmenších detailů. Dokonce i sklo, kterým jsou zaskleny vstupní dveře, má vzor růžových květů. Na  vrcholech pilastrů hlavního portálu jsou dnes umístěny koše s květy růží, ale v původním projektu zde byly císařské koruny, jako symbol císařského jubilea. 

Nad hlavním portálem je umístěno velké vitrážové okno vedoucí na kůr kostela. Jeho námětem je svatá Alžběta Durinská, obdarovávající žebráky. Je to poprvé, kdy se v kostele potkáváme s křestní patronkou arcivévodkyně Isabely protektorky kostela. Vitráž kostelu v roce 1912 věnovala První moravská spořitelna, což dodnes dokládá nápis v češtině a němčině. Po stranách hlavní fasády jsou umístěny dvě polopostavy andělů, nesoucí nápisové desky s texty o stavbě a vysvěcení kostela. Stejně jako reliéf tympanonu jsou dílem sochaře Havlíčka. Uprostřed barokizujícího štítu je oválné okno s obrazem Krista Pantokratora - vládce světa. 

Hranolová věž zdvihající se nad průčelím, je na všech stranách prolomena vysokými okny s kovovými žaluziemi, nad kterými je vždy reliéf Božího oka. Uvnitř se ukrývá hodinový stroj pohánějící ciferníky hodin a dva ocelové zvony, věnované po dokončení kostela slévárnou Storek (dnes Šmeralovy strojírny) sídlící na Olomoucké ulici, tedy obyvateli nově zřízené farnosti. Věž je ukončena vysokou měděnou bání. Z podvěží, lze také vstoupit do prostoru půdy, kde je vidět nejen betonová valená klenba z netradičního pohledu, ale také technicky řešený ocelový krov. 

Po vstupu do interiéru na první pohled zaujme bohatá interiérová výzdoba s dominantní secesní šablonovou výmalbou stěn. Výmalbu navrhl vídeňský malíř Hans Kalmsteiner a provedl ji František Kolbábek z Náměště nad Oslavou. Výmalbu můžeme rozdělit do několika částí na stěnách lodě se střídají pásy lilií a růží s obilnými klasy a vinnými hrozny. Symboly Panny Marie a Krista a současně navozující zdání rajské zahrady. Na stěnách a stropu kůru najdeme hustou spleť břečťanových šlahounů, doplněných motýli a ptáky různých druhů a tvarů. Nejvýpravnější je výmalba presbytáře, doplněná i zlacením. Celá směřuje k oslavě Panny Marie, jako královny nebes a ráje. Jsou v ní zakomponovány motivy z loretánské Litanie, oslavující Pannu Marii, jako Hvězdu mořskou, Pannu nejčistší, Zrcadlo spravedlnosti, Studnici vody živé a další. 

Dalším nepřehlédnutelným prvkem výzdoby jsou vitrážová okna. Bohužel se zachovala jen ta na levé straně. Okna pravé strany, byla zničena během bombardování na konci druhé světové války. Všechny vitráže do kostela dodala brněnská firma Eugena Škardy a mnohá z nich byla věnována donátory žijícími ve farnosti. Tři okna v lodi znázorňují sv. Eberharda, sv. Jana Nepomuckého a sv. Mikuláše. Kromě obrazů světců jsou doplněny bohatou secesní florální výzdobou. V příčné lodi se zachovalo velké vitrážové okno v jehož dolní části je scéna ze švédského útoku na Brno v roce 1645, nad kterým je umístěn obraz Panny Marie Svatotomské, které je přičítáno odražení švédského útoku. Ve vrcholu je postava Krista a Nejsvětějšího srdce Páně. Okno bylo věnováno Jakubem Knittlem bydlícím na Křenové 70., k čemuž odkazuje postava svatého Jakuba a dvou žen modlících se k Panně Marii, zřejmě příslušnic Knittlovy rodiny. 

 Okno na protější straně znázorňovalo císaře Františka Josefa I. mezi zpívajícími dětmi a  jeho křestní patrony svatého Františka a svatého Josefa. Po roce 1918 byla postava císaře nahrazena postavou svatého Benedikta. Toto okno se bohužel nezachovalo. 

Presbytář je od lodě oddělen kovanou mříží, opět s motivy lilií, růží, obilí a vína. Po stranách triumfálního oblouku stojí dva boční oltáře. Ten vpravo od malíře Eduarda Csánka je zasvěcen svatému Josefovi. Ten je zde znázorněn jako tesař s pilou a rysy obličeje císaře Františka Josefa. Vlevo je oltář Nejsvětějšího srdce páně. Kostel byl dokončen těsně před vypuknutím první světové války, ale jeho zařízení se dodělávalo i v jejím průběhu. To se promítlo právě v námětu bočního oltáře. Je na něm, znázorněn Kristus ukazující Nejsvětější srdce, ke kterému se modlí válečný invalida v uniformě Rakousko-Uherské armády a jeho matka. 

Hlavní oltář byl darem arcivévody Bedřicha Rakousko-Těšínského a jeho manželky arcivévodkyně Isabely. Je vyroben z bílého mramoru a umělého mramoru růžového. Po stranách oltářní menzy jsou nápisy připomínající císařské jubileum a donátory oltáře. Zajímavé je, že se tyto nápisy, vztahující se přímo k Habsburské rodině zachovaly dodnes, i když na ně noviny několikrát po roce 1918 upozorňovali a farnosti vytýkaly, že je nepřípustné, aby takové památky na Rakouský stát zůstaly zachovány. Svatostánek ze zlacené mosazi je zdoben reliéfem pelikána. Po jeho stranách stojí pod baldachýny sochy svatého Bedřicha a svaté Alžběty Durynské od Carla Woleka. Jedná se o křestní patrony donátorů vytvořené s jejich obličejovými rysy. 

Obraz na hlavním oltáři je darem Jana II. knížete z Lichtensteina a vytvořil ho Hans Wacha. Je na něm Panna Marie Imaculata, stojící na zemské kouli, vznášející se nad vedutou Brna a po jejích stranách klečící patroni brněnské diecéze svatý Petr a Pavel. Zajímavé je, že Brno je zde zobrazeno nejen s dominantami kostelních věží a katedrály, ale také s továrními komíny, zatupujícími rozvíjející se brněnský průmysl. 

Na podlaze presbytáře je v teraccu vyvedený znak biskupa Huyna. 

Vpravo v presbytáři je vchod do zakristie a vlevo do kaple Zasnoubení Panny Marie. Její oltář je pojat netradičně, kdy retabulum tvoří přímo vitrážové okno, se scénou Zasnoubení. Toto okno bylo darem dalších farníků. V tomto případě majitelů slévárny Uxa na Plotní ulici, konkrétně Karolou Uxa. 

Jak jsem psal již na začátku, kostel se zachoval včetně původního vybavení navrženého Franzem Holikem, jako jsou lavice, nebo zpovědnice. Spolu s ostatním zařízením tak vzniká krásný do posledního detailu promyšlený celek. 

Na závěr bych chtěl poděkovat Otci Petru Polívkovi faráři u kostela Neposkvrněného Početí za možnost fotografování v kostele.