Kostel Nejsvětější Trojice v Králově Poli

Božetěchova 2a, Brno

Stat crux dum volvitur orbis - Kříž stojí, i když se svět otáčí

V Brně Králově Poli stojí takový malý architektonický klenot, který je tak trochu zapomenutý. Jedná se o bývalý klášter Kartuziánů s kostelem Nejsvětější Trojice. Na území české republiky se jedná o unikát, protože jde o jediný zachovalý klášter řádu Kartuziánů. Klášterů tohoto typu bylo hlavně ve středověku postaveno několik, ale všechny postupně zanikly. Druhý, o kterém by se dalo mluvit jako o existujícím, je Kartouza ve Valdicích u Jičína založená Albrechtem z Valdštejna, ale ta je přeměněna na známou věznici a tedy přestavěna a hlavně nepřístupná. Brněnská Kartouza je tedy svého druhu jediná, i když už od roku 1782 není obývaná členy Kartuziánského řádu. Nicméně o budovách kláštera si budeme povídat v jiném článku, dnes se budeme věnovat původně klášternímu, dnes farnímu kostelu Nejsvětější Trojice. 

Kostel Nejsvětější Trojice je krásnou syntézou gotické a barokní architektury, kdy se tyto styly nádherně doplňují a vůbec není problém, že je od sebe dělí několik staletí. Což může být i zajímavým příkladem pro současnost, kdy je často kritizováno doplňování historických staveb moderními doplňky. Baroko bylo ve své době taky moderní a gotika už dávno vyšla z módy a přitom to tak krásně funguje. 

Ale začněme od začátku. Kostel byl spolu s klášterem založen 13. srpna 1375. Jeho zakladateli a donátory byli moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský společně se svými syny Joštem, Janem Soběslavem a Prokopem. Do kláštera byl uveden Řád Kartuziánů založený roku 1084 svatým Brunem. Kartuziáni měli velmi přísná pravidla nejen pro život v klášteře, ale také pro architekturu jejich staveb. Kostel tedy byl postaven jako velmi jednoduchá jednolodní stavba s polygonálním závěrem, zaklenutý křížovou klenbou s žebry. Vedle presbytáře na něj navazovaly dvě prostory - kapitulní síň a sakristie, dnes Andělská kaple a kaple Zvěstování Panně Marii. Kostel byl veřejnosti nepřístupný a sloužil pouze pro potřeby kláštera. Farní kostel zasvěcený svatému Vítu stál na Mojmírově náměstí, v místech kde dnes stojí kamenný kříž. 

Loď kostela byla rozdělena na dvě části, na chór Otců blíž k presbytáři a chór Bratří v západní části. Předělem mezi těmito chóry byla zděná přepážka tak zvaný letner, nebo lektorium. Letnery byly součástí i běžných farních kostelů a oddělovaly část určenou pro kněze od té pro veřejnost. Mnohdy byly velmi bohatě sochařky zdobeny. Letnery se začaly z kostelů odstraňovat po Tridentském koncilu (1545 - 1563), na kterém bylo nařízeno, že z lodě musí být přímý pohled na hlavní oltář. Letner v kostele Nejsvětější Trojice byl odstraněn až po zrušení kláštera. 

Výstavba kostela byla dokončena do roku 1387 a i přes pozdější úpravu si zachoval svoji gotickou podobu. Loď je zaklenuta sedmi poli křížové klenby s hruškovitými žebry. Svorníky jsou hladké bez výzdoby. Závěr je pětiboký osvětlený původně hrotitými okny v baroku upravenými. Z gotického vybavení kostela se dodnes nic nedochovalo. 

Nejstarší částí vybavení kostela jsou pozdně renesanční chórové lavice v chóru Otců. Pocházejí z doby okolo roku 1600 a jejich autorem byl pravděpodobně Emerich Thurn, který vytvořil stejný typ lavic i do jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Královopolské staly jsou ale oproti těm jezuitským zachované více v původní podobě. Jsou bohatě zdobeny vyřezávanými ornamenty jak na opěradlech, tak na předních částech. Opěradla jsou tvořena arkádami nesenými sloupky s kompozitními hlavicemi. V arkádě nad každým sedadlem je vyřezána lidská hlavička. Menší chórové lavice z chóru Bratří byly prodány někdy na počátku 20. století do Muzea města Brna a do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. 

Presbytář kostela prošel kompletní přestavbou v barokní době za posledního opata Athanasia Gottfieda, která dala současnou podobu celému kostelu. Na této přestavbě pracovali přední umělci té doby nejen z Moravy ale také z Rakouska. Architektura hlavního oltáře je vytvořena z umělého mramoru a vznikla v dílně Ondřeje Schweigla v roce 1763. V nádstavci zdobeném vázami a anděly je umístěn zlacený tetragram v trojúhelníku lemovaný mohutnou svatozáří. Na konzolách mezi sloupy jsou umístěny štafírované sochy svatého Jana Křtitele a svatého Bruna od Ondřeje Schweigla. Současný obraz na hlavním oltáři je již třetím v pořadí. Nejprve byl na hlavním oltáři umístěn obraz z 80. let 17. století od Tobiase Pocka, který byl v 19. století nahrazen ne příliš kvalitním dílem Josefa Zeleného. Současný obraz pochází z roku 2004 a jeho autorkou je restaurátorka Renata Bartoňová, která jako předlohu použila skicu Josefa Sterna určenou pro hlavní oltář v Drnholci. Před Oltářem je umístěn volně stojící tabernákl v podobě glorietu doplněný adorujícími anděly od Ondřeje Schweigla. Po stranách presbytáře byly při barokní přestavbě vytvořeny dvě sedile z umělého mramoru a také mramorové portály s kovanými dveřmi, vedoucí do Andělské kaple a kaple Zvěstování. 

V presbytáři před hlavním oltářem byla v roce 1975 objevena hrobka s ostatky jednoho ze zakladatelů markraběte Prokopa Lucemburského. Po antropologickém výzkumu, vedeném Emanuelem Vlčkem byly ostatky markraběte v roce 1988 uloženy pod podlahu Andělské kaple. 

Po roce 1765 byly pod strop lodi po jejím obvodu pořízeny obrazy dvanácti apoštolů od Josefa Sterna a jeho dílny. Obrazy jsou umístěny ve štukových rámech a vzhledem k jejich kolísající kvalitě se předpokládá, že skutečným Sternovým dílem jsou pouze apoštolové Petr, Jan Evangelista a svatý Jakub Větší. Ostatní jsou spíše dílenskou prací se Sternovými zásahy. Poslední čtyři obrazy na západní straně kostela jsou dnes téměř nedostupné, protože jsou ukryté za druhotně vestavěnými varhanami na kůru. 

U stěny letneru byly původně umístěny dva boční oltáře, které byly po jeho zboření přesunuty k bočním stěnám lodě. Vpravo je to oltář svaté Apolonie s obrazem od Felixe Ignáce Leichera a v nádstavci je obraz svaté Tekly od Josefa Rottera. na oltáři jsou umístěny dvě sochy křesťanských pannen, které ale vzhledem k absenci atributů nelze přesně určit. Protější oltář je zasvěcen svaté Barboře a v nádstavci se nachází Sternův obraz svaté Kateřiny. Sochařsky jej doplňují dvě sochy řeholnic. 

Vlevo od vstupu do kostela byla před rokem 1770 postavena oválná barokní mariánská kaple zvaná Švédská. Na jejím oltáři je umístěn obraz Panny Marie Dobré Rady z italského Ganazzana. Švédská kaple se jí říká pro to, že obraz Panny Marie byl v roce 1645 během obléhání Brna Švédy, kteří si v kartuziánském klášteře zřídili tábor, prostřílen celkem 48 průstřely. Některé z těchto děr jsou na obrazu označeny zlatými hvězdami. Na klenbě kaple je freska od Franze Antona Maulbertche s námětem Triumf víry. Vstup do kaple tvoří rokoková kovaná mříž. V současné době je kaple v rekonstrukci. 

Andělská kaple - bývalá sakristie

Vlevo od presbytáře je prostor původní sakristie z doby vzniku kláštera. Kaple je zaklenuta gotickou žebrovou klenbou a její stěny jsou pokryty pozdně barokní freskovou výzdobou z roku 1769, jejímž autorem je rakouský malíř působící na Moravě a Rakousku Franz Anton Maulbertsch. Jednotlivá pole fresky jsou námětově propojena postavami andělů jako božích poslů. V presbytáři vlevo je to Zvěstování Panně Marii a vpravo Zvěstování svatému Zachariášovi o narození Jana Křtitele. Ostatní obrazy znázorňují Sen svatého Josefa, Vizi proroka Eliáše, Jozue u Jericha a Zjevení svatého Jana na ostrově Patmos. Klenba kaple je pokryta pozdně barokním vlastně již rokokovým ornamentem s květinami a rokajemi. Na východní stěně kaple stojí oltář, na kterém je obraz Vítězství Archanděla Michaela nad padlými anděly, jehož autorem je Martin Johann Schmidt zvaný Kremserschmidt. Po stranách je obraz doplněný dvěma sochami adorujících andělů od Ondřeje Schwigla. 

V podlaze kaple je umístěna nová hrobka, do které byly v roce 1988 uloženy ostatky markraběte Prokopa Lucemburského. 

Kaple zvěstování Panně Marii - bývalá kapitulní síň

Naproti Andělské kaple po pravé straně presbytáře je prostor bývalé kapitulní síně, dnes kaple Zvěstování Panně Marii. Kaple byla také vyzdobena freskami Franze Antona Maulbertsche, ale bohužel oproti Andělské kapli byly tyto fresky výrazně poškozeny a zachovaly se pouze torzálně. Levá strana je věnována legendě o svatém Janu Nepomuckém a najdeme tu scénu Zatčení svatého Jana a Zpověď královny Žofie. V závěru na této straně je Alegorie Víry. Na protější straně byl obraz založení kláštera Janem Jindřichem, ale ten se nezachoval, dále jen fragment Modlitby svatého Bruna a v závěru torzo Vidění svatého Huga a založení mateřského kláštera. Na klenbě se zachovaly pouze drobné malby na svornících zobrazujících Jana Křtitele, Korunování Panny Marie a Madonu s dítětem. Na východní stěně je umístěno sousoší Zvěstování Panně Marii od Ondřeje Schweigla. 

Během barokní přestavby za opata Athanasia Gottfrieda bylo barokizováno také průčelí kostela. Ten dostal konkávně prohnutou kulisu, zdobenou sochami opět od Ondřeje Schweigla. Na vrcholu štítu je sousoší Nejsvětější Trojice s velkou zlatou svatozáří. Pod ním je umístěna kartuše se znakem kláštera. Jedná se o moravskou orlici, která má na prsou štítek s písmeny CT (Cella Trinittatis), V prvním patře jsou ve výklencích umístěny sochy svatého Jana Křtitele a svatého Bruna. Do kostela vede portál lemovaný na každé straně dvěma sloupy vynášejícími balkon, jehož sloupky jsou zdobeny skupinami puttů.  

Po zrušení kláštera v roce 1782 císařem Josefem II. byly jeho budovy předány armádě a z klášterního kostela se stal kostel farní pro Královo Pole. Při této příležitosti došlo také k různým stavebním úpravám, které původně jednotný objekt rozdělily na dvě oddělené části. V kostele byl zbourán letner a byly přidány kostelní lavice. Na západní straně byla vestavěna kruchta pro varhany. Ke kostelu byly také připojeny části velkého a malého ambitu, které byly zazděním odděleny od budov bývalého kláštera. Na severní straně se jedná o původně gotickou chodbu velkého ambitu Otců, zaklenutou valenou klenbou. V této chodbě se zachovala původní gotická omítka a také podávací okénko do jedné z cel. Z velkého ambitu byla také oddělena jedna cela - poustevna, která je dodnes v majetku farnosti Královo Pole. 

Na jižní straně byla ke kostelu připojena dvě půlramena malého ambitu, tak zvaného dvora Bratří. Tyto chodby jsou zaklenuty již barokními plackovými klenbami a vedou z nich okna do dvora Bratří. Během těchto stavebních úprav byla v roce 1784 zbořena kaple svaté Maří Magdalény v malém dvoře Bratří. Tato trojlistá kaple byla přístupná ze severního ramene malého ambitu a její klenba byla vyzdobena freskou Franze Antona Maulbertsche. Pro tuto kapli nechal opat Gottfried pořídit dva obrazy, od malíře Martina Knollera. Jejich originály se ale po zrušení kláštera ztratily a zachovaly se pouze jejich kopie od Josefa Svítila, které jsou pověšeny v chodbě malého ambitu. Jedná se o obrazy svaté Maří Magdalény a svatého Petra. V malém dvoře jsou dnes vyznačeny základy zbořené kaple. 

V malém ambitu je také umístěn kamenný znak pocházející z tak zvaného domu Královopolské kartouzy, který stával na Jakubské ulici. Kartuše se znakem byla součástí jeho portálu. Když byl dům na konci 19. století zbořen, byl portál přemístěn do dvora nové školní budovy na Rašínově ulici a znak se nějak dostal do kláštera. 

Ve třicátých letech 20. století byla na bývalém hřbitově bratří za presbytářem kostela postavena nová sakristie. 

Po převedení farního práva na kostel Nejsvětější trojice byl původní románsko - gotický kostel svatého Víta na návsi v roce 1785 zbořen. Dnes na jeho místě stojí kamenný kříž. Z jeho interiéru se zachoval původní oltářní obraz modlícího se svatého Víta, který je dnes umístěn také v malém ambitu. 

Tento článek mapuje pouze historii a umělecké vybavení původně klášterního, nyní farního kostela Nejsvětější Trojice v Králově Poli. Neméně zajímavým stavebním dějinám kláštera Kartuziánů bude věnován další článek.