Katedrála svatých Petra a Pavla

Katedrála svatých Petra a Pavla je sídelním kostelem brněnského biskupa a tedy hlavním chrámem Brněnské diecéze. Je také dominantou města stojící na Petrském návrší již z dálky viditelná při příjezdu do Brna. 

Její dějiny se začínají psát v raném středověku. Podle hisoriografů 19. a první poloviny 20. století byl na petrovské návrší kladen i brněnský přemyslovský hrad zmiňovaný Kosmou v jeho kronice. Dnes je tento názor již překonán a původní hrad Brno hledají historikové a archeologové někde v oblasti Starého Brna. To však nic neubírá na významu Petrova jako historického církevního okrsku. Jeho nejstarší fáze je doložena někdy do poloviny 12, století, kdy zde stál románský, zřejmě jednolodní kostel, ze kterého se podařilo v polovině 90. let 20. století objevit pod presbytářem románskou kryptu. Ta je také nejstarší doloženou stavební fází dnešního kostela. Krypta se rozkládala na čtvercovém půdorysu a zklenuta byla na čtyři sloupy. Její západní strana kopírovala obvod presbitáře. Ve 13. století dochází k přestavbě kostela v raněgotických formách a při té příleřitosti je rozšířena i původní románská krypta směrem k rápadu. Nová raněgotická stavba byla umístěna téměř na povrchu tehdejšího terénu a směrem ke hřbitovu, který se nacházel na západní straně chrámu se otevírala arkádami. Obě krypty byly ale zasypány během pozdějších přestaveb a znovu byly objeveny až na konci dvacátého století. Jejich propadené klenby tehdy byly nahrazeny železobetonovou skořepinou podle návrhu ateliéru Hrůča - Pelčák a krypty jsou dnes opět přístupné. 

Chrám, který byl určen jako farní pro slovanské obyvatelstvo města Brna ( oproti farnímu chrámu svatého Jakuba, který využívali brněnští Němci), byl přestavován v průběhu celého 13. a 14. století až do vypuknutí husitských válek. V té době zřejmě vypadal jako gotická bazilika snad s věží v západním průčelí. 

K radikální přestavbě dochází po husitských válkách ve druhé čtvrtině 15. století již v pozdněgotických formách. Z této stavební etapy se nám do dnešní doby zachovalo více panátek a pravděpodobně z větčí části i obvodové zdivo dnešního kostela pochází úprávě z této doby. Kostel byl tehdy koncipován jako halové trojlodí, s emporami  (balkony) po jeho obvodu. Pod emporami byly umísteny boční kaple osvětlované dnes zazděnými okny v dolní části stavby. 

V této době byla také na severní straně kostela postavena severní předsíň, která si zachovala svoji gotickou podobu až do dnešní doby. Na jejích architektonických prvcích najdeme erby olomouckého biskupa Stanislava Thurza, se kterým je tato fáze přestavby spojována. Severní předsíň byla jedním ze vstupů do chrám a na její vnější straně najdeme krásný pozdněgotický portál. Druhý se nachází v jejím interiéru. Co upoutá na první pohled jsou obě vnější nároží severní předsíně. Na levém se zachovala pozdněgotická lucerna osvětlující původně hřbitov v těchto místech a na pravé straně kazatelna spojovaná tradičně s františkánským kazatelem Janem Kapistránem. Ve skutečnosti ale kazatelna vznikla až sto let po té, co kazatel v Brně působil. 

V interiéru severní předsíně se zachovala původní síťová klenba, na jejích svornících jsou znaky biskupa Thurza. Severní předsíň je nyní využívána jako adorační kaple Nejsvětější Svátosti, ale o tom později. V kapli je také umístěn epitafní renesanční obraz některé z brněnských měšťanských rodin, na kterém je kromě domátorů v dolní části zobrazena nejsvětější trojice. Tyto epitafy byly běžné v městských farních kostelých a měly připomínat žijící i zemřelé členy jednotlivých rodin. Bohužel běhen 19. století byly většinou z interiéru kostelů odtraněny. 

Na asedverní předsíň bylo později nadstaveno zvonicové patro a tato věž sloužila jako zvonice až do počátku 20. století respektive do výstavby novogotických věží. 

Největší pohromou pro Petrov byla Třicetiletá válka, během které byla kostel ostřelován, vyhořel a v podstatě z něj zůstaly pouze obvodové zdi. Nejprve byl provizorně opraven presbytář, ale loď zůstala bez zaklenutí a zrejmě se zcela zřítilo i západní průčelí. V této době dochází také k prvním barokním úpravám. Presbytář byl zaklenut raněbarokní klenbou stavitelem Weinbergerem a postupně se začala plánovat i rekontrukce lodi. O celkové rekonstrukci bylo rozhodnuto za olomouckého biskupa Wolfganga Hanibala ze Schrattenbachu v polovině 18. století. V té době byl přizván brněnský stavitel Mořic Grimm, který navrhl celkové nové zaklenutí lodi a vystavbu barokního západního průčelí. Grimm navrhpoval zaklenutí lodi valenou klenbou a presbitář třemi kopulemi. Tento projekt byl ale příliš finančnš náročný a k jeho realizaci nakonec nedošlo. Stavbu převzal brněnský stavitel František Benedikt Klíčník, který Grimmův projekt zjednodušil a ponechal původní raněbarokní klenbu presbytáře. V té době dostala loď v podstatě dnešní podobu velké haly, zaklenuté plackovou klenbou s výsečemi a zaoblenými nárožími. Z této etapy pochází také část barokního vybavení presbytáře. 

Na konci 18. steletí se vrací na stavbu rodina Grimmova, Otec Mořic a hlavně jeho syn inženýr František Antonín. Ten navrhuje pozdněbarokní úpravy společně se sochařem Onřejem Schweiglem. Schweigl navrhuje oltáře do bočních kaplí, které jsou tvořeny mělkými nikami zaklenutými konchou, do kterých jsou vloženy oltáře z umělého mramoru. V roce 1777 je zřízeno brněnské biskuptsví a kostel se stává katedrálou. Právě v této době vrcholí jeho barokní pořestavba. Na západní průčelí jsou v té době umístěny monumenstální sochy svatých Cyrila a Metoděje a Petra a Pavla. Dnes jsou tyto sochy umístěné u kostela v Buchlovicích. 

Barokní podoba chrámu zůstala přesně 100 let. V roce 1877 se slavilo sto let brněnského biskupství a při té příležitosti brněnký biskup Karel Nöttig, vyhlásil sbírku na vybudování věží brněnského chrámu. V té době se již zcela změnil pohled na archiotekturu a začíná období velkých dostaveb středověkých katedrál a navracení jejich "původní" gotické podoby. Nöttigův nástupce František Saleský Bauer tedy vyhlašuje architektonickou soutěž, na základě které by byla brněnská katedrála dostavěna a očištěna od pozdějších, rozuměj, ne gotických fází. Prvním architektem přestavby katedrály se stává Vídeňský v Brně usazený August Prokop. Za jeho působění je regotizován barokní presbytář, kdy na původní raně barokní klenbu jsou nainstalována štuková žebra imitující hvězdicovitou klenbu. Je také vytvořen nový hlavní oltáž podle Prokopova návrhu a nové, novogotické oratoře v patře. Prokop také upravuje kapli Zvěstování Panny Marie a do gotické podoby přestavuje i sakristii, která dostane nový polygonální přístavek. Do vysokých oken presbytáře jsou vráceny kružby a vitráže. 

Biskup Bauer ale není s Prokopovou prací spokojen a po vzájemných sporech se stavitel a biskup rozcházejí. Je vypsána nová archiotektonická soutěž, která je poměrně hojně obeslána, a z ní vychází vítězně vídeňský architekt August Kirstein. Jedním z důležitých momenstů soutěže, je umístění nových věží katedrály. Podle některých měla být umístěna před západní průčelí, čímž by ale narušila částečně biskupskou rezidenci. Kirstein nakonec dvojvěží umístil na přechod mezi presbytářem a lodí, čímž opticky loď prodloužil a dodal Petrovu jeho typickou dominantní siluetu. 

Podle Kisteinova projektu mělo dojít ke kompletní regotizaci exteriéru a interiéru. Uvnitř měla být odstraněna veškerá barokní výzdoba, vytvořeno novogotické halové trojlodí s novou žebrovou klenbou. Vnějšek katedrály, měl být uveden do "původní" podoby z lomového kamene, měli být vztyčeny dvě nové věže a vytvořeno zcela nové západní průčelí. Ne na všechno ale došlo. Důvodem mohli být jednak finanční náklady, ale také nový pohled na památkovou péči, který se na počátku 20. století začal prosazovat. A tak zatímco exteriér byl plně regotizován, na interiér již nedošlo a zůstal ve své barokní podobě. 

Při přestavbě vnějšího pláště katedrály došlo po otlučení starší omítky ke zjištění, že stavba není  postavena z pěkného lomového kamene, ale z kombinace kámen cihla. Proto byl celý vnější plášt odbourán do hloubky cca 0,5 m. a znovu vyzděn z nových kamenů. Při této příležitosti byly dodány také nové kamenické ozdobné prvky. 

V roce 1904 byla zahájena stavba věží. Věže byly založeny v rozích presbytáře na čtvercovém základě. Nahoru stoupají v tomto půdorysu a v horní části je na ně nasazen polyginální sanktusník, ze kterého vystupují vysoké jehlancové střechy ukončené křížem. V přízemí severní věže je umístěn zastřešený vstup do zakristie. Na stěně je základní kámen věží a erb biskupa Bauera. Pod jižní věží je zase zastřešený vstup do mariánské kaple, zbdobený sochou Madony (v současné době zničené vandalem) a nad vstupem do kaple anděly a antifonou modlidby Ave Maria. Sochařská výzdoba na věžích již prozrazuje v detailu nastupující secesi. 

Během výstavby věží byla také zbourána původní pozdněgotická zvonice. Byla ponechána pouze do výšky jednoho patra, s tím, že v přízemí zůstala severní předsíň a v prvním patře byl vybudován depozitář s trámovým stropem. Do gotických oken byly vsazeny nové barevné vitráže. 

Jako poslední fáze novogotické přestavby bylo vztyčeno nové západní průčelí. To původně vyprojektoval architekt Kirstein s velkou rozetou, ale nakonec jej přepracoval a umístil zde velké trojdílné okno. Na okně jsou umístěny sochy svatého Cyrila a Metoděje, nad nimi je potom velký nápis citující Matoušovo evangelium. Nad ním je malá Kalvárie - ukřižovaný Kristus a po jeho stranách Panna Maria a svatý Jan. Úplně na vrcholu průčelí je pod baldachýnem socha Boha Otce a holubice Ducha svatého. Sochy na západním průčelí vytvořil Jan Kastner. 

Před západním průčelím byla umístěna polygonální předsíň podklenutá síťovou klenbou. Nad vchodem do klatedrály je umístěno sousoší Nejsvětějšího srdce Páně se dvěma adorujícími anděly a na sloupech předsíně pak sochy svatých Petra a Pavla. Západní průčelí bylo dokončeno v roce 1908 za vlády biskupa Pavla hraběte Huyna, jehož erb na předsíni také najdeme. 

Jednu, respektive dvě zajímavosti najdeme ještě na jižní straně katedrály. Jsou to dvě sochy světic, umístěné v prvním patře na jižní předsíně. Dlouho se předpokládalo, že se jedná pouze o součást novogotické výzdoby. Až po důkladném restaurátorském průzkumu bylo zjištěno, že se jedná o dvě gotické sochy neznámých světic, které mají svůj stylový původ spojený s katedrálou svatého Štěpána ve Vídni, nebo na křižáckém hradě Malbork. Na původním místě dnes najdeme jejich kopie, kterým byly přidány atributy, svatých Barbory a Kateřiny. Originály soch jsou dnes uloženy v Diecézním Muzeu. 

Interiér

Při vstupu do interiéru katedrály nás na první pohled zaujme jakási nevyváženost mezi lodí a presbytářem. Je to dané tím, že presbytář prošel neogotickou úpravou, zatímco loď zůstala zachována ve svojí pozdně barokní podobě, tak jak byla vytvořena stavitelem Klíčníkem a sochařem Schweiglem. V lodi jsou umístěny tři protejškové boční oltáře. Od vchodu jsou to oltář svatého Jana Křtitele a svaté Barbory, dále oltáře českých zemských patronů, svatého Václava a svatého Prokopa a nejblíž k presbytáři sochařsky pojaté oltáře svatých Cyrila a Metoděje a svatého Kříže. Uprostřed lodi jsou potom proti sobě vstupy do severní a jižní předsíně. Boční oltáře jsou vytvořeny jako architektonické výplně, mělkých nik, zaklenuté konchou, a celé jsou vytvořeny z umělého mramoru. Do nich jsou umístěny oltářní obrazy. Prostor lodě je velmy světlý, což je způsobeno rozptýleným světlem přicházejícím shora vysokými gotickými okny, bez barevných vitráží. 

Severní předsíň na levé straně hlavní lodi, je dnes využívána jako adorační kaple Nejsvětější Svátosti. Jeji zařízení pochází z přelo tisícíletí a je dílem moravského sochaře Otmary Olivy. Oliva vytvořil nejen nový oltář v kapli, ale také lampu věčného světla, nebo bronzová madla na vstupních skleněných dveřích. 

Presbytář je od hlavní lodě oddělen nekolika stupni a má novou pokoncilní úpravu. Nový obětní stůl kříž a ambon, byly vytvořeny v roce 2022, aby korespondovaly s neogotickým vybavením presbytáře. 

Hlavní oltář byl vytvořen ze dřeva podle návrhu Augusta Prokopa. Bohužel jeho jemná řezba poněkud zaniká před barevnými vitrářovými okny. Před oltářem je umístěno biskupské sedes. V dolní části hlavního oltáře jsou sochy dvanácti apoštolů, a nad nimi výjev malé Kalvárie. Kalvárii doprovázejí sochy Cyrila a Metoděje. 

K výbavě presbytáře patří také původní barokní chórove lavice a oltář svatého Jana Nepomuckého. V prvním patře jsou potom umístěny novogotické oratoře. 

Vlevo se z presbytáře vstupuje do zakristie. Ta byla upravena podle neogotického projektu Augusta Prokopa. Je zaklenuta gotickou žebrovou klenbou, ale k jejímu vybavení patří původní barokní kredenční skříně. Zakristie se dělí na kněžskou a kanovnickou. V polygonálním přístavku kanovnické zakristie je umístěn oltář Panny Marie.

Napravo z presbytáře se dá vstoupit do kaple Zvěstování Panně Marii. Kaple má sice novogotickou klenbu ale její vybavení je barokní. V oltářní nice je z umělého mramoru vytvořen reliéf Zvěstování od Ondřeje Schweigla. Na oltáři stojí ranně barokní tabernákl, který byl původně součástí barokního hlavního oltáře. Jedná se o dar z roku 1652 od brněnského probošta a vídeňského biskupa Filipa svobodného pána Breunera. Tabernákl je vytvořen z ebenového dřeva a bohatě zdoben bronzovými montážemi. 

V katedrále jsou dnes na hlavním kůru umístěny velké varhany na kterých najdeme nápis, že je v roce 1909 postavili bratři Paštikové, ale ono je to s petrovskými varhanami trochu složitější. 

Původní barokní varhany najdeme dnes v kostele v Jevišovicích kam byly přeneseny v roce 1829. V té době byly na Petrově postaveny nové klasicistní varhany Františkem Harbichem. Z těch se dodnes zachovala klasicistní varhaní skříň. Tyto varhany v roce 1909 přestavěli právě bratři Paštikové. Nicméně současné varhany už nejsou ani ty z roku 1909. Do původní Harbichvi skříně byly vytvořeny zcela nové elektronicky řízené varhany na konci 20. století. Dnes se jedná o velice hodnotný koncertní nástroj. 

A na závěr ještě jedna umělecká zajímavost z 20. století. V katedrále je umístěna Křížová cesta od brněnského sochaře Jiřího Marka. Marek ji vytvářek od poloviny 50. let do konce let 60. Na jednotlivých zastaveních je krásně vidět umělecký vývoj sochaře, od zcela konkrétního realistického pojetí prvních zastavení až po abstraktní pojetí u zastavení posledních.