Kašny, fontány, vodotrysky

Voda, jeden ze základních životních zdrojů, byla v minulosti naprosto nepostradatelnou, pro každý hrad, nebo město. Zvlášť v dobách obléhání mnohdy záleželo jen na tom, jestli mělo město dostatečně vydatné zdroje vody, aby se dokázalo ubránit. Ve středověku tyto potřeby splňovaly hlavně studny, ze kterých se voda čerpala většinou pomocí rumpálu. Ale již od renesance začaly čistě účelové studny nahrazovat sochařsky zdobené kašny, které svůj předobraz nalezly jak jinak než ve starém Římě. Kašny byly pro město kromě praktického využití také zdrojem reprezentace a proto byly k jejich zhotovování zváni významní umělci. Dalším nezanedbatelným úkolem kašen byla jejich společenská funkce, protože se u nic každý den sešly všechny ficky a kuchařky z okolí a než nabraly vodu stihly si sdělit nejnovější drby a novinky z domácností svých pánů. Takové kašny stály většinou na náměstích nebo na křižovatkách ulic a v každém městě jich bylo nepočítaně. Významné šlechtické rodiny si potom ve svých městských palácích budovaly kašny soukromé, které ale sloužily hlavně okrase. Brno bohužel není ani Řím ani Olomouc, což jsou města proslulá svými fontánami a tak se nám z minulosti zachovaly pouze dvě a to jen jedna z nich je funkční. Jedná se o kašnu Parnas na Zelném trhu a Merkurovu kašnu, která stála na Náměstí Svobody a dnes je její sochařská část umístěna v Biskupském dvoře. Kromě těchto historických kašen máme ale v Brně i mnoho kašen modernějších, které zurčením své vody ochlazují v letních dnech městské podnebí. 

Geologické podloží Brna je velmi hojně zásobeno prameny, takže nebyl problém kopat studny, jenže již v průběhu středověku začaly být studny znečišťovány městským provozem, protože co si budeme povídat, hygiena nebyla ve středověku úplně silnou stránkou. Proto se začalo uvažovat o stavbě vodovodu. 

První vodovod byl v Brně postaven v roce 1416. A jeho vybudováním byli pověřeni havíři z Kutné Hory. Přiváděl vodu z řeky Svratky, kamenným a dřevěným potrubím k Lamplovu mlýnu, který stál na Svrateckém náhonu v místě dnešní smyčky na Nových sadech. No a z mlýna byla voda pomocí vodního kola čerpána přes kopec Puhlík do dřevěných vodojemů v prostoru dnešních Denisových sadů. Doba ale šla dál a v 19. století bylo vodní kolo nahrazeno parním strojem, pro který byla postavena čerpací stanice vedle Lamplova mlýna, později přestavěná na lázně na Kopečné. Dřevěné vodojemy už také nedostačovaly, takže byl nad Puhlíkem, v parkánové zdi v roce 1820 postaven nový zděný vodojem. Z něj voda tekla samospádem do kašen na Horním a Rybném trhu. Vodojem fungoval až do roku 1873 a přes to, že je již více než sto let nefunkční, stojí zde pořád. Najdeme ho nad kolonádou v Denisových sadech a na venek působí jako cihlová zeď se slepými arkádami v pravidelných intervalech prolomená klenutými okny. Za touto zdí se nacházejí dvě nádrže vysoké osm metrů a dlouhé okolo patnácti metrů. Nádrže jsou vyzděny z cihel a zaklenuty valenou klenbou. Vnitřní stěny jsou omítnuty betonovou omítkou. Obě nádrže mají obloukově prohnutý tvar, který kopíruje průběh původní středověké hradby. Protože vodojem již není používán, jeho nádrže jsou prázdné a působí jako interiér kostela. Vodojem leží na pozemku Brněnského biskupství, které je i jeho vlastníkem. Na přelomu 20. a 21. století byl vodojem rekonstruován. Přístup do něj je poněkud komplikovaný. Dá se do něj vejít pouze z úzkého balkonu, který vede po jeho obvodu. Jaký bude jeho osud do budoucna není v tuto chvíli úplně jasné.  

Druhý vodovod byl v 16. století vybudován z kopce Cimpl a přiváděl vodu do domu vodáka u Brněnské brány. Ano chápu, ani jedno slovo není srozumitelné :-) Kopec Cimpl je dnešní Kraví hora a voda byla jímána v oblasti, dnešního Náměstí Míru, Brněnská brána stála na dnešním Šilingrově náměstí. Tento vodovod ale nebyl moc funkční, přívod vody kolísal, nebylo na něj spoleh a sloužil spíše jako doplňkový zdroj vody. Jeho konec přineslo švédské obléhání města Brna, kdy Švédové vykopali olověné trubky vodovodu a odlili z nich koule. 

V roce 1544 uzavřelo město Brno smlouvu s Kartuziánským klášterem v Králově poli, že může jímat vodu z pramenů na Kociánce a také z klášterního rybníka Gaisperk. Město za to zaplatilo 130 zlatých. A tak vznikl třetí historický vodovod tak zvaný Kartouzský. Ten přiváděl vodu do města pomocí potrubí, ale také podzemní štolou, jejíž části se zachovaly pod Moravským náměstím. Vodovod napájel kašnu před Místodržitelským palácem a také Merkurovu kašnu na dnešním Náměstí Svobody. Po tomto vodovodu se zachovala jedna zajímavá technická památka. 

Protože  stav vody ve vodovodu neustále kolísal, bylo rozhodnuto v roce 1888 o vybudování vodojemu přímo pod Kociánkou. Jednalo se o dvoukomorový vodojem vyzděný z pálených cihel, jehož komory byly zaklenuty valenou klenbou. Když ale bylo Brno v roce 1913 připojeno na Březovský vodovod, ztratil tento vodojem funkci, byl vypuštěn a ponechán svému osudu. Dlouhá léta sloužil jako skladiště. Na počátku 90. let v něm vybudovala firma AŽD klub pro zaměstnance. V současnosti je v něm restaurace U Krakonoše a i když byla do prostoru vodojemu vestavěna kuchyně a sociální zařízení, je jeho krásný vnitřní prostor stále dobře patrný. 

Zelný trh

Zelný trh jako jedno z historických náměstí samozřejmě na své ploše musel mít zdroje vody. Na historických vyobrazeních, ale i archeologicky je doložena studna v jeho dolní části zhruba v místech, kde je dnes nádržka s kohoutkem vody. Již v renesanci zde byla také vybudována sochařsky pojednaná kašna. Ta ale nestála ve středu náměstí, jako dnes, ale spíše při ústí ulice Radnické. O její přesné podobě toho ale moc nevíme. 

V roce 1690 se město rozhodlo vybudovat novou kašnu, která by lépe reprezentovala město a jeho obyvatele. V současné době se jedná o největší a jedinou zachovalou brněnskou barokní kašnu. Stojí uprostřed Zelného trhu a pochází z let 1690 - 1696. Jejím autorem je vynikající rakouský barokní architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu, mimo jiné i první projektant vídeňského Schönbrunnu nebo Karlskirche a na Moravě autor přestavby zámku Vranov nad Dyjí. Inspirací pro brněnskou kašnu mu pravděpodobně byla Bernniniho kašna Tří řek v Římě. Parnas je ukázkou jakéhosi barokního naturalizmu, protože jeho hlavní součástí je uměle navršené rozeklané skalisko, ve tvaru trojboké pyramidy doplněné sochařskou výzdobou. Město zadalo vybudování nové kašny Fischerovi již před rokem 1690, nicméně vzhledem k jeho pracovní vytíženosti se realizace protáhla na dlouhých šest let. Fischer nakonec pověřil sochařskou výzdobou sochaře Thobiase Krackera a Antonína Rigu. 

Na umělém skalisku je celkem pět hlavních soch, které zobrazují alegorie starověkých říší - Babylonii (okřídlený lev), Řecko (trojhlavá saň) a Persii (medvěd). Na vrcholu potom stojí socha Svaté říše římské, nebo také Evropy v triumfálním gestu a u jejích nohou se svíjí drak symbolizující poražené turecké nebezpečí. 

Uprostřed umělé jeskyně najdeme Herakla, oděného do kůže nemejského lva, držícího na řetězu trojhlavého psa Cerbera, strážce podsvětí. V rámci barokního výkladu antických bájí může Herakles zpodobňovat také zmrtvýchvstalého Krista, vycházející ze zásvětí.

Nádrž kašny pochází z 19. století, kdy nahradila původní barokní. V té době byly také vyměněny původní kamenné chrliče ve tvaru delfínů za současné litinové. Původně vodní proudy tryskaly i ze soch umístěných na skalisku, bohužel v současné době je tento vodní systém již nefunkční. Zajímavé je, že kašna Parnas od svého vzniku měla problémy s tím, že z ní unikala voda a tento zádrhel se objevuje i v současnosti. No a jak byla kašna napájena vodou? Pod Zelným trhem dodnes existuje štola, kterou byla přiváděna voda z městského vodojemu v Denisových sadech. Celá kamenná část kašny je vyrobena z krinoidového vápence ze Stránské skály. A proč se vlastně kašna jmenuje Parnas? . Parnas je podle řecké mytologie hora, na které sídlí múzy. V 19. století byly alegorické postavy říší mylně považovány za múzy a odtud tedy nepřesný název kašny. 

Při poslední rekonstrukci Zelného trhu byly do jeho plochy přidány ještě tři další vodní prvky. Najdeme je v jeho jižní části a jedná se o vývěry vody ve zdobených bronzových mřížích, doplněné plastikami drobných živočichu. Gejzíry slouží jako pítka pro ptáky nebo k osvěžení obyvatel města. 

Jedinou zachovalou barokní palácovou kašnou v Brně je ta, která stojí na nádvoří Dietrichsteinského paláce. Jedná se raně barokní edikulovou kašnu, zasazenou do opěrné zdi nádvoří. V horní části je ukončena trojúhelníkovým tympanonen, neseným dvěma dórskými sloupy. Do výklenku je vsazena mušle s delfínem, ze kterého tryská voda.  

Kapucínské náměstí

Při budování nového vstupu do Kapucínské hrobky vznikla v roce 1997 na malém nádvoří za kostelem drobná kašna podle návrhu sochaře Otmara Olivy. Námětem kašny je Strom života a najdeme na ní verše z proroctví proroka Izaijáše o tom, že Spasitel je pravým stromem života. 

Náměstí Svobody

I na Náměstí samozřejmě byl veřejný zdroj vody. Nejprve to opět byly studny a v letech 1693 - 1699 byla vybudována barokní kašna  podle návrhu Ignáce Jana Bendla. Jmenuje se Merkurova nebo také kašna Čtyř živlů. Alegorické sochy mají znázorňovat bohy Vulkána - oheň, Neptuna - voda, Ceres - země a na vrcholu Merkura - vzduch. Po zrušení kašny v roce 1869 byla její sochařská složka věnována tehdejšímu Františkovu, dnes Moravskému zemskému muzeu, kde dodnes stojí v Biskupském dvoře. Kašna byla napájena Kartouzským vodovodem. 

Zajímavý objev byl na Náměstí Svobody učiněn při ražbě kolektoru. V jeho horní části bylo v podzemí nalezeno dřevěné bednění studny, která byla datována do poloviny 13. století, tedy do počátku města Brna. Bednění bylo ze země vyzvednuto, konzervováno a dnes jej nalezneme v expozici Muzea města Brna na Špilberku. 

Při poslední rekonstrukci Náměstí svobody byly na jeho ploše vytvořeny dva nové vodní prvky. Jedná se o velkou tak zvanou Skácelovu kašnu a její miniaturní dvojče, které slouží jako pítko s pitnou vodou. Oba vodní prvky navrhl ateliér Kuba & Pilař. Jedná se velkou bronzovou káď o průměru 15m, která je lemována rošty, na kterých jsou verše Jana Skácela o vodě. Kašna má různé vodní režimy, takže může stříkat v gejzírech do výšky, nebo jen klidně přetékat přes okraj. Celý vodní režim je řízen počítačem. Po vybudování kašny vznikla ale nepříjemná situace. Město totiž nevyřešilo autorská práva na verše s vdovou po Janu Skácelovi. Ta město zažalovala a podařilo se jí získat touto cestou 450 tisíc korun. 

V 90. letech při rekonstrukci domu Říkovských z Dobršic na rohu Náměstí Svobody a Kobližné vznikla v zastřešeném nádvoří kašna k jejíž výzdobě byl použit kus gotické okenní kružby. Bohužel v současnosti je kašna nefunkční. 

Dominikánské náměstí

Dominikánské náměstí, historicky Rybný trh. I zde byly samozřejmě zdroje vody, veřejná  studna byla uprostřed náměstí a dodnes je zachovaná pod dlažbou. Další dvě studny najdeme ve sklepě tak zvaného Mincmistrovského domu. Stála tu samozřejmě i kašna, ale o té toho příliš mnoho  nevíme. Víme jen, že stála pod schodištěm kostela svatého Michala a existuje jedna její kresba. V kulatém bazénu byla socha Nymfy sedící na delfínovi z nějž tryskala voda. Vedle ní byla umístěna kartuše, na které seděl dvouhlavý císařský orel. Kdy byla kašna odstraněna, není jisté, ale bylo to asi v průběhu 19. století. 

Při rekonstrukci Dominikánského náměstí se řešil i vodní prvek, který by ho měl ozdobit. Byly různé varianty, jednou z nich bylo například obnovení Merkurovy kašny, ale z toho sešlo. Potom byla vyhlášena architektonická soutěž, ve které autoři reflektovali původní účel tržiště jako Rybného trhu. Vítězně nakonec vzešla kašna v podobě kádě na ryby, zdobená reliéfy ryb po obvodu. Ale toto dílo se nakonec nelíbilo radním. Tak byla soutěž zrušena a vyhlášena nová. Z té konečně vyšel vítězný návrh, který byl i realizován. Autory jsou Tomáš Pavlacký a Michael Gabriel. Jedná se o tři bronzové kužely uprostřed náměstí, které mají dva vodní režimy. Buď z nich voda vytéká a nebo z nich vychází vodní mlha. Autoři se inspirovali armaturami, kterých je v podzemí Brna spousta a zde jako by vylézají na povrch. Mlžení má připomínat známé kouřící brněnské sloupky, které jsou výdechem podzemních parovodů. 

Jestli byla na nádvoří Stavovského domu nějaká historická kašna, mi není nic známo. V každém případě, když se budova ve třicátých letech upravovala pro potřeby Nové radnice, byla na nově vydlážděné nádvoří kašna umístěna. Ta vznikla v roce 1928 jako exponát na Výstavu soudobé kultury, konané v tom roce na brněnském výstavišti. Jejími autory jsou Josef Stejskal a Josef Pešek. Na kované dekorativní mříži jsou umístěny alegorie dvanácti měsíců. Jedná se také o nejfotografovanější kašnu v Brně, protože se u ní fotografují všechny svatby konané na Nové radnici. Zajímavé je také to, že v období 2. světové války byla kašna přemístěna na Janáčkovo náměstí, aby nebránila vojenským přehlídkám a po jejím skončení byla zase vrácena zpět. Kašna je napájena vodou z historické studny, která leží několik metrů pod zemí, pod renesančním schodištěm, vedle bysty Karla Staršího ze Žerotína. 

Ulice Česká

Na souběhu ulic České a Veselé stála v minulosti kašna, která měla tvar kamenného pilíře, na kterém stála dívčí postava vylévající vodu ze džbánu. Brňané ji dali něžné jméno Karolínka. Karolínka pocházela z roku 1857 a její zánik způsobila podivná přírodní katastrofa. Do Karolínky totiž udeřil blesk. Po tomto incidentu byla kašna odstraněna a její torzo se snad nachází v lapidáriu města Brna. 

Dnes na tomto místě stojí ale jiná kašna. Jedná se o litinové dílo z roku 1866 v té době byly původní historické kašny nahrazovány právě takovými moderními vývěry vody. Kašna stojící na České je jednou ze tří zachovaných tohoto typu. Fontána, která není ani tak fontánou ale původně stávala někde jinde. Bylo před domem č. 1 na Václavské ulici na Starém Brně. A proč není fontánou? Jedná se totiž o napajedlo nejen pro lidi, ale také pro zvířata. Velká mísa uprostřed je zdobena koňskými hlavami, odtud tedy pili koně, dole u země je malá miska zdobená hlavami psů, tedy napajedlo pro psy. No a na vrcholu voda zurčí v mušli, ze které mohou pít ptáci. V roce 1986 byla kašna z Václavské demontována, restaurována a umístěna ulici České. 

Jakubské náměstí

Již ve 14 . století byla v prostoru dnešního Jakubského náměstí zmiňována studna zvaná Zlatá. Najdeme ji i na různých dobových vyobrazeních. Pravda, o kvalitě vody v této studni by se dalo s úspěchem pochybovat, protože ležela hned za zdí hřbitova u svatého Jakuba, takže vody z ní bych se asi napít nechtěl. V každém případě, při rekonstrukci náměstí byla studna opravdu objevena, vyčištěna a bylo rozhodnuto, že ji bude připomínat nový vodní prvek. Na vrchol studny tedy byla umístěna kašna jejímiž autory byli Petr Průša a Aleš Marek. Říká se jí někdy také ptačí kašna. Má pískovcovou nádrž, ve které jsou umístěny bronzové plastiky hada a ptáka. Zatím co z tlamy hada vytéká voda průběžně, z ptačího zobáku se tak děje po sešlápnutí tlačítka v dlažbě a voda z ptačí tlamy je pitná. Okolo nádrže je skleněný prstenec, kterým mělo být vidět do hloubky původní studny. Tento záměr ale moc nevyšel, protože sklo se ze spodu začalo rosit. A mimochodem, ve studni pod kašnou má voda teplotu asi 27 stupňů. Není to ale tím, že bychom měli v Brně termální pramen. Způsobuje to, že těsně okolo kašny vede trubka parovodu, který vodu ve studni ohřívá. 

Moravské náměstí

V prostoru Moravského náměstí je asi největší koncentrace vodních prvků v Brně. Ale vezměme to postupně. Historicky stála kašna před budovou místodržitelského paláce a říkalo se jí Kašna čtyř ročních období. Uprostřed nádrže stál sloupek s ženskou postavou a okolo ní byly alegorické sochy, čtyř ročních období. Kašna byla napájena Kartouzským vodovodem, jehož štola se v těchto místech v podzemí nachází dodnes. Při likvidaci kašny na konci 19. století sochy zakoupil tehdejší starosta Karl Giskra. Giskra bydlel ve své vile v Černých polích a sochy mohly zdobit její zahradu. Kam se ale postupem času ztratily, bohužel není známo. 

Dnes na ploše náměstí před Místodržitelstvím stojí čtyři alegorické sochy kardinálních platonských ctností. Spravedlnosti, Prozřetelnosti, Odvahy a Mírnosti. A dvě z nich jsou současně vodními prvky. Socha spravedlnosti od Mariuse Kotrby zobrazuje obra, zdvihajícího obrovskou krychli, jako symbol těžkého údělu spravedlnosti. A aby to nebylo tak těžké, je krychle nadlehčována proudem vody. Další vodní plocha je blíže Místodržitelství a má podobu podélné nádrže, jejíž mírně zvlněná hladina má představovat Mírnost. 

Při rekonstrukci parku na Moravském náměstí v 70. letech zde vznikl pětiboký bazén s vodotryskem. Zajímavě je, že tento bazén byl základem velké rudé pěticípé hvězdy, která byla okolo něj vytvořena pomocí červeného asfaltu. Inu, Náměstí Rudé armády. V místě tohoto bazénu vznikl při poslední rekonstrukci náměstí vodní prvek nazývaný Brněnské moře. Jedná se o mělkou vodní plochu, která je k dispozici obyvatelům města pro osvěžení. 

Nejnovějším přírůstkem mezi brněnskými fontánami je ta, která vznikla na nádvoří Místodržitelského paláce v roce 2024. K její výzdobě byla použita bronzová socha lachtana od Jana Laudy z roku 1935. Tento lachtan byl zřejmě původně součástí jiné neznámé fontány, protože má v tlamičce zaslepenou trysku. Stejnou sochu lachtana najdeme například v Praze v Kinského sadech, uprostřed velkého bazénku. 

Piazetta před Janáčkovým divadlem

Velmi oblíbený, zvlášť mezi dětmi je vodní prvek před Janáčkovým divadlem . Najdeme zde vodní gejzíry, které mohou mít i barevnou ilumunaci a velkým lákadlem je také vodní opona, na které jsou pomocí počítače vytvářeny různé vzory a nápisy. V noci se dá samozřejmě barevně nasvítit. 

Jenže současné vodní prvku u Janáčkova divadla nejsou první, které tu vznikly. Už při stavbě divadla byla naplánována úprava jeho předpolí. Vznikl tu obdélný bazén z vodotryskem, který byl v noci dokonce nasvícen. Říká se, že jako osvětlovací tělesa byly použity upravené reflektory z Trabanta. Bohužel, jak už to tak za minulého režimu bylo, i tato kašna zašla na nedostatek údržby. Nejprve byla léta suchá a nakonec byla zavezena hlínou a byl z ní vytvořen záhon. 

Dávno před výstavbou Janáčkova divadla bychom zde nalezli ještě jeden zdroj vody. Tak zvanou Wawrovu kašnu, německy Wawra Brunnen. Kašna měla tvar malé svatyně, v jejíž horní části stály čtyři karyatidy podpírající kopuly s delfíny. Karyatidy znázorňovaly laskavost, jednoduchost, charitu a střídmost a současně, čtyři roční doby. Kašna byla do parku instalována v roce 1887, aby umožňovala přístup k pitné vodě širokému obyvatelstvu. Její pojmenování je spojeno zřejmě s lékařem a cestovatelem Jindřichem Blažejem Wawrou. Kašna byla poškozena při bombardování v roce 1944 a při stavbě Janáčkova divadla byly její zbytky odstraněny neznámo kam. A jak to bylo s jejím vzorem? Tím byla tak zvaná Wallaceova fontána, respektive fontány, které nechal vyrobit a financoval je anglický filantrop Richard Wallace. První z nich byla instalována v Paříži v roce 1872. Inspirací pro základní typ kašny byla renesanční Fontána neviňátek. Existovaly celkem čtyři typy kašen. Malá sloupková, malá nástěnná, velká základní tvar s karyatidami a pak její zjednodušená varianta se sloupky. Kašnu navrhl sám Richard Wallace a měla zpřístupnit pitnou vodu široké veřejnosti. Kašny jsou vyrobeny z litiny a natřeny zelenou barvou. V Paříži jich dodnes najdeme více než sto. Sám jsem jednu minulý týden viděl. Na kašnách byly původně připevněny pocínované kalíšky na pití.

Obilní trh

Za druhé světové války byla na Obilním trhu vybudována čtvercová protipožární nádrž. Ta byla po válce zavezena troskami domů vybombardovaných na ulici Údolní. Při úpravách náměstí v 50. letech zde vznikla kašna podle návrhu Mojmíra Kyselky. Jedná se o kamennou mísu, z níž přetéká voda. Kašna je zajímavá tím, že jako jediná v Brně má celoroční provoz a v zimně na ní vznikají krásné rampouchové výtvory. 

Park Studánka

Kašna v Parku Studánka byla součástí úpravy svahu Františkova na počátku 19. století a jedná se vlastně o jakýsi lázeňský pavilon. V tomto místě totiž ze skály vyvěral pramen, o kterém se tvrdilo, že je léčivý. Byl zde tedy vybudován klasicistní pavilonek s exedrou, nad kterou je umístěn tympanon a nápis Fons Salutis - Pramen zdraví a po stranách jsou reliéfy Hygiiných hadů pijících z misky. Pramen samotný vytéká z mušle uvnitř exedry. V moderní době se bohužel zjistilo, že pramen není nejen léčivý, ale že se nejedná ani o pramen, jde o vývěr povrchové vody.

Špilberk

Hrad Špilberk je obklopen velkým parkem, ve kterém bychom našli také různé fontány. Jedna z nich je umístěna na na terase vytvořené z bývalého bastionu. Jedná se o nádrž s vodotryskem, která zde vznikla za druhé světové války. Kousek pod ní je směrem k Husově ulici další vodotrysk. Nejzajímavější vodní prvek je ale asi před západní branou do hradu. Vznikl na místě bazénku vybudovanému za druhé světové války. Má ledvinkovitý tvar a ze skalky, která se tyčí nad ním, stéká umělý vodopád. V bazénku jsou vysazeny i rybky. No a poslední kašnu najdeme na přístupové cestě k hradu v rohu jihovýchodní terasy. Kašna vznikla během přestavby hradu Wehrmachtem a k její výzdobě byl použit starší maskaron. Kašna byla dlouhá léta suchá, ale v poslední době se do ní opět vrátila voda. 

Jedna z historických Brněnských kašen se zachovala, ale současně se zatoulala mimo Brno. Jedná se o kamennou nádrž, která v minulosti stála na dnešní Lidické ulici. Dnes bychom ji našli na náměstí v Rosicích u Brna, kde je doplněna litinovou sochou Pomony.  

Období socialismu nebylo kašnám příliš nakloněno. Některé sice vznikly v rámci tak zvané 4% kvóty, což znamená, že 4% z nákladů na stavbu musely být věnovány její umělecké výzdobě. Z této doby tedy pocházejí různé fontány na sídlištích, v nákupních centrech, nebo i na náměstích. Bohužel tyto kašny většinou fungovaly jen velice krátce a za čas byly suché a staly se z nich jen dekorované nádoby na odpadky. Z tohoto období také pochází přebornice v oboru Suchá fontána. Jedná se o kaskádovou kašnu stojící před Domem Umění na Malinovského náměstí. Tato fontána byla napuštěna pouze jednou, ale zjistilo se, že z ní uniká voda a od té doby je opět na suchu. 

Je vidět, že Brno je město kašnám zaslíbené, zvlášť v poslední době. A to je dobře, vždycky když okolo nějaké jdu a slyším šumící vodu, tak mi to vždycky zlepší den.