Justiční palác

Rooseveltova 16, Brno

V prostoru mezi dnešními ulicemi Rooseveltova, Dvořákova, Kozí, Jakubské náměstí a Jezuitská stávala od roku 1578 brněnská Jezuitská kolej. Byl to obrovský areál rozprostírající se okolo šesti  dvorů a součástí koleje byl také kostel Nanebevzetí Panny Marie při Jezuitské ulici. V roce 1782 byl jezuitský řád zrušen a budovy koleje byly předány armádě a od té doby se pro ně vžil název Jezuitská kasárna. Během brněnské asanace byl celý komplex v letech 1904 . 196 zbořen a jediné co se z něj zachovalo je kostel Nanebevzetí a barokní portál umístěný u jeho presbytáře. 

Na této velké vybourané ploše vznikly dvě úplně nové ulice, Mozartova a Beethovenova. Největší stavbou na tomto území postavenou, je budova Justičního paláce na vyvýšeném místě při ulici Rooseveltově. Místo pro nový Justiční palác bylo hledáno delší dobu, uvažovalo se například o místě mezi Náměstím 28. října a Třídou kapitána Jaroše. Nakonec ale byla zvolena parcela na nově budované Okružní třídě, kde budova tvoří výraznou pohledovou dominantu. 

Budova Justičního paláce byla postavena v letech 1906 - 1909 podle projektu vídeňského architekta Alexandera Wielemannse von Monteforte a jejím provedením byli pověření brněnští stavitelé František Pawlu a Josef Nebehosteny. Wielemanns, absolvent vídeňské akademie se v tomto období zabýval stavbou několika justičních budov (Olomouc, Salzburg) a hledal jejich co nejdokonalejší podobu. Pro tu brněnskou zvolil styl pozdního tereziánského baroka, které se v té době u úředních budov stávalo velice populárním jako odkaz na zlaté časy rakouské byrokracie. 

Budova sama o sobě je velice rozlehlá, kubického tvaru postavená okolo dvou nádvoří a do ulice Rooseveltovy členěná třemi rizality z nichž ten centrální vrcholí mohutnou kopulí. 

Při takto velkých rozměrech stavby se musel architekt vyrovnat s jejími naddimenzovanými proporcemi. Její soklová část vytvořená z mohutných bosovaných kvádrů zabírá tři podlaží, nad ní potom následují dvě podlaží bel - étage a nejvyšší patro umístěné v podkroví je členěno malými čtvercovými okny. Krajní křídla vždy o třech okenních osách ustupují mírně do pozadí, čímž pohledově dělí dlouhou uliční fasádu. Fasáda bel - étage je členěna vysokým pilastrovým řádem a alegoriemi spravedlnosti v medailonech (váhy a meč). Polygonální rizalit ke kterému se stoupá po kamenném schodišti v sobě obsahuje mohutný hlavní portál sahající přes dvě podlaží na který na stranách navazují menší vstupní otvory. Nad hlavním portálem je umístěna trojdílná lodžie paladiánského stylu. Střešní neobarokní kopule je po stranách flankovaná dvěma obelisky a vrcholí císařskou korunou. Zajímavé je, že tento symbol habsburských císařů přežil na střeše rok 1918 tak i rok 1945. 

Na schodišti před hlavním vchodem stojí dva sloupy, na jejichž vrcholu jsou umístěny sochy lvů, držících ve svých tlapách štíty. Tyto štíty byly po roce 1918 doplněny zkratkou ČSR. 

Po vstupu do budovy na hlavní vchod navazuje oválný vestibul, zaklenutý kopulí se štukovou výzdobou. V přízemí jsou ve dvou nikách umístěny sochařské alegorie spravedlnosti. ¨

Na vestibul navazuje schodišťová hala, umístěná ve středovém křídle, oddělujícím dva vnitřní dvory. Schodiště je trojramenné, s kamennou balustrádou a plasticky zdobeným kazetovým stropem. 

Celá budova je řešena jako dvoj trakt s dlouhými oběžnými chodbami orientovanými do nádvoří a s kancelářemi a jednacími sály otočenými směrem do ulice. Zajímavé je, že po celou dobu existence budovy se zachovaly v interiérech původní detaily v podobě kazetových dveří, prosklených příček, vytvářejících vstupní předsíně před kancelářemi.

Velmi reprezentativně jsou řešeny i jednací síně. Ty jsou členěny na předsednickou lavici, před kterou je místo pro obžalovaného, a obhajobu a auditorium.  Za předsednickou lavicí je na stěně dřevěné táflování, do kterého jsou zakomponovány dveře do kanceláří soudců. Ty jsou zvýrazněny mělkými tympanony. Dřevěné obložení pokračuje po celém obvodu soudní síně. Lavice v auditoriu jsou původní se zdobenými vyřezávanými detaily. Zajímavé je, že v budově se zachoval původní i volně stojící nábytek, jako jsou stoly, židle, nebo registratury. Návštěvník se tak velmi snadno pomyslně ocitá v době Rakouska - Uherska. Stropy některých soudních síní jsou stejně jako ve zbytku budovy zdobeny štukovým kazetováním. 

V prvním patře centrálního rizalitu přímo nad vstupním vestibulem je umístěna velká zasedací místnost. Má nepravidelný půdorys, protože směrem k Rooseveltově ulici kopíruje tvar rizalitu a má tedy skosené rohy. Největší okno v ose místnosti vede do lodžie v prvním patře nad hlavním vchodem. V zasedací místnosti jsou zavěšeny dva tereziánské křišťálové lustry, visící od stropu zdobeného štukovými kazetami se zlacenými detaily. 

V podkroví budovy je umístěn archiv soudu, jehož spisy jsou dodnes ukládány do původních regálů z doby vzniku budovy. Tyto prostory s budovou propojují jednoduchá boční točitá schodiště. 

Krov Justičního paláce je dřevěný až na konstrukci velké kopule, která je ocelová a při pohledu ze spodu vypadá trošku jako rozkročená Eifelova věž. 

Budova Brněnského Justičního paláce je ukázkou administrativní architektury z počátku 20. století, kdy i přes čistě utilitární náplň byla věnována velká pozornost estetickému a architektonickému účinku. A je také důkazem, že i po více než sto letech od výstavby může sloužit svému původnímu účelu bez větších problémů. Budova byla velice citlivě rekonstruována, aniž by byla narušena její architektonická hodnota. 

Za možnost fotografování v prostorách Justičního paláce děkuji řediteli správy soudu Ing. Zdeňku Tonarovi a panu Davidu Fölklovi.