Hotel International

Hotel International v Brně patří ke skupině staveb, které byly postaveny na přelomu 50. a 60. let 20. století v tak zvaném Bruselském stylu. Stavby z této doby dodnes budí jisté kontroverze, jestli se jedná o budovy patřící do historického jádra města, či ne, nicméně si myslím, že si Brusel získal jednoznačné místo na mapě české architektury. V Brně, kromě Internationalu, do této skupiny patří například Janáčkovo divadlo, hotel Continental, nebo výšková administrativní budova BVV. 

Vznik hotelu International spadá do období let 1959 - 1962, kdy se v Brně konal první Mezinárodní strojírenský veletrh a najednou se zjistilo, že zde není žádný hotel, odpovídající požadavkům na mezinárodní hotel první třídy. Proto bylo na nejvyšších místech strany a státu rozhodnuto, že takový hotel musí být v Brně postaven. Byla to doba, kdy se z běžné architektonické produkce pomalu vytrácí socialistický realismus a česká architektura se začínala obracet ke světovým vzorům. 

Jako místo stavby byla vybrána poslední volná parcela na brněnské okružní třídě, na Husově ulici, mezi budovou Uměleckoprůmyslového muzea a Pražákovým palácem. Na tomto místě směrem do Veselé ulice stály původně budovy Staroměstských kasáren, zbořené ale již během asanace. V roce 1959 byla vyhlášena architektonická soutěž, v níž zvítězil architekt Vilém Kuba, velice významný a plodný architekt meziválečného Brna. Bohužel vítězstvím v této soutěži na sebe upozornil a v rámci politických čistek byl vyhozen ze Stavoprojektu a musel jít pracovat do dělnické profese. Dělal vazače těžkých břemen v Královopolské strojírně, což ho nakonec stálo život, protože jedno z těchto břemen na něj padlo a zabilo ho. Po jeho odchodu tedy projekt dokončil tým architektů  Kramoliše, Brabce, Kopecké a Krejzy.

Budova hotelu je navržena jako desková stavba inspirovaná jednak předválečným funkcionalismem, ale také architekturou brazilského architekta Oscara Niemeyera a jeho novým hlavním městem Brasilia. I když hotel stojí na okraji městské památkové rezervace, je do ní zasazen velice citlivě a svojí výškou nedominuje danému prostoru. Celkově se jedná o jedenáctipodlažní budovu, ale vzhledem k tomu, že využívá polohu na terénním zlomu svažujícího se směrem k ulici Veselé, působí jeho rozměry velmi příjemným dojmem. 

Obě fasády jsou členěny železobetonovým rastrem a obloženy modrým opaxitem. Nejnižší obytné patro směrem do Husovy ulice je členěno lodžiemi, jejichž tvar je inspirován prezidentským palácem v Brasilii. V tomto patře byly původně umístěny nejlepší apartmány hotelu. Podobně jsou členěna i okna schodišť na boční fasádě směrem k Uměleckoprůmyslovému muzeu. Vstup do hotelu chrání betonová markýza jako by levitující na konzolách ve tvaru písmene V. Za hotelem směrem do Veselé ulice na interiéry navazovaly terasy s letními zahrádkami. 

Interiér hotelu je krásnou ukázkou Bruselského stylu, který v sobě kombinuje velkorysou dispozici užití ušlechtilých materiálů a hojné používání uměleckých děl, které interiéry zdobí dodnes. Najdeme zde díla předních výtvarníků jako jsou skláři Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, sochař Konrád Babraj, sklářský výtvarník Miloslav Klinger, nebo manželé Matalovi. Rozměrově největší dvě díla vytvořila sochařka Sylva Lacinová - Jílková.  Za dobu existence stavby ale mnohá umělecká díla z interiéru zmizela, zvlášť po odejmutí památkové ochrany v roce 2013. 

Po vstupu do loby, upoutá kovaná mříž schodiště do suterénu, kombinující kov a hutní křišťálové sklo. Je dílem Stanislava Libenského a Jaroslavy Brichtové a jejím námětem je brněnská pověst o kole a drakovi. Nad recepcí se zachovaly mozaikové hodiny od Jana Marii Najmra, zdobené symboly zvěrokruhu. 

Naproti recepci, v místech dnešního loby baru, byla původně snídaňová kavárna, ze které se bohužel do dnešní doby nezachovalo téměř nic. Na snídaňovou kavárnu navazovalo otevřené venkovní atrium z fontánou, na jejímž okraji stála socha Konráda Babraje "Sedící dívka". Atrium bylo ale zastřešeno a zahrnuto do loby baru již v 80. letech 20. století. Fontána byla zrušena, jedinou zachovalou památkou je socha Sedící dívky, která stojí na svém původním místě, ale v interiéru působí jaksi nepatřičně a předimenzovaně. Ale Pán Bůh zaplať, že tu zatím zůstává. Na atrium v interiéru navazovala prodejna s luxusními upomínkovými předměty, jako bylo sklo a bižuterie. Na přechodu mezi interiérem a exteriérem byla instalována keramická plastika v podobě mříže od Konráda Babraje a Františka Malého. 

Po průchodu z loby hotelu se dostáváme do předsálí, které je umístěno na horní podestě schodiště, vedoucího do dolních podlaží v zadní části hotelu. Zde byl původně umístěn denní bar Kaskáda, změněný na konferenční sál. Z výzdoby se zachoval pouze původní strop s diamantováním a atypickými svítidly. V předsálí zaujmou návštěvníka lustry se světlíky. Jedná se ukázku toho, že i když se jednalo o stavbu pod dohledem nejvyšších míst a dalo by se říci s neomezeným rozpočtem, museli si občas architekti a výtvarníci poradit s některými detaily doslova na koleně. Světlíky jsou totiž kryty ověsky, které jsou vyrobeny z laboratorních zkumavek. Do vrcholu každé zkumavky je vyvrtaná dírka, do té je uchycen kovový háček a za ten je potom zkumavka zavěšena na kovovou síť. Velice zajímavé řešení. Na stěně předsálí byla původně umístěna kovová tepaná plastika" Kuropění" od Bohdana Laciny a Miloše Axmana. Bohužel tento reliéf byl před několika lety odstraněn a nahrazen monitorem. Kam se plastika poděla, mi bohužel není známo. 

Do dolních podlaží hotelu vede z předsálí monumentální, ale současně velmi odlehčené samonosné schodiště, obložené mramorem a černým sienitem. 

Pod schodištěm se nachází zřejmě nejzachovalejší prostor celého hotelu restaurace Lukulus. Na zemi leží kopie původního "bruselského" koberce. Osvětlení zajišťují původní tombakové lustry v podobě Sputniků, což byl v době prvních kosmických objevů velmi oblíbený motiv. Stěna za barem je zdobena tříbarevným sgrafitem, doplněným "drahokamy" z barevného hutního skla od Františka Chmelaře a Jana Rajlicha st. Nejvýraznějším objektem celé restaurace, a moje asi nejoblíbenější umělecké dílo v hotelu International, je skleněná stěna od Miloslava Klingera. Výtvarník zde hledal inspiraci mezi vodním ptactvem ukrývajícím se v rákosí. Vznikla velice jemná skleněná plastika, která dodnes překvapí svojí stylizací a současně propracovaností. 

V případě potřeby se tento centrální kruh dal hydraulicky zvednout do podoby kulatého podia, k němuž vyjela lávka a mohly se zde konat například módní přehlídky. Stěny Interbaru byly zdobeny keramickou mozaikou manželů Matalových s námětem Hudebníci a dále již zaniklé sgrafito Hudebnice. 

Jak jsem na začátku psal, největší umělecká díla se ale nacházejí v exteriérech hotelu a jsou dílem sochařky Sylvy Lacinové - Jílkové. Jedním z nich je mohutný reliéf z pohledového betonu na boční stěně hotelu směrem do Besední ulice. Lacinová jej vytvořila spolu s výtvarníkem Janem Rajlichem a nese název Slunce (Život a mír). Zajímavá je použitá technika, kdy do betonu jsou vkládány říční oblázky, které Lacinová s Rajlichem sbírali v řekách a potocích na Vysočině. 

Druhým monumentálním dílem je sousoší Pohostinnost, na schodišti vedoucím do Besední a Veselé ulice. Sochařka se zde musela vyrovnat s velice zajímavým problémem. Sochu totiž divák vnímá z několika velice rozdílných úhlů. Když přichází od hotelu, vidí ji z nadhledu, když sestoupí pod schodiště, dívá se na ni z podhledu a pokud přichází od Veselé, je socha v dálkovém pohledu. Tyto skutečnosti kladou velké nároky na proporční ztvárnění sousoší. 

Majitelem hotelu je v současné době společnost Best Western Premier, která nechala sejmout památkovou ochranu budovy a postupně odstraňuje některé detaily z jejího vybavení. Doufejme, že tímto způsobem nebude pokračovat dál a hotel si alespoň částečně zachová svoji unikátní podobu. 

Vzhledem k tomu, že jsem neměl k dispozici aktuální fotografie, musel jsem sáhnout do archivu a použít fotky z roku 2014, kdy jsem v hotelu provázel. Ale díky tomu, zde máme vyfocená i místa, která dnes již neexistují. Autorem většiny fotografií je Tomáš Bzz Bzee Bezděk. Historické fotografie jsou repro z knihy Design&Art Hotel International Brno.