Fakultní nemocnice u svaté Anny

Pokud někdo přichází do nemocnice, většinou se soustředí na to, aby našel ordinaci, do které směřuje a při té příležitosti se příliš nezabývá tím, aby sledoval okolní architekturu. Což je ale škoda, protože areál dnešní Fakultní nemocnice v sobě ukrývá zajímavou směsici budov od poloviny 19. století až po supermoderní části ze století 21. 

Původní městský špitál stál již od středověku na ulici Křenové v místech dnešního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie. Jeho součástí byla kaple svatého Štěpána. Památkou na něj, jsou ale v současné době pouze názvy ulic Špitálka a Štěpánská. 

Na místě dnešní Fakultní nemocnice stály již od středověku dvě církevní instituce. Komenda Johanitů v dolní části směrem k Mendlovu náměstí a klášter dominikánek u kostela svaté Anny. Na ten potom navazovalo tak zvané Území svaté Anny v místech dnešní ulice Annenské, 

Klášter ze 14, století byl ale v rámci Josefínských reforem v roce 1782 zrušen a do jeho budov byla postupně přesunuta nemocnice a zaopatřovací ústav. Dokonce i bývalý kostel svaté Anny byl přepatrován a změněn na sály pro nemocné. Tak to je až do roku 1862, kdy je nemocnice převedena pod zemskou zprávu a je rozhodnuto o její úplné přestavbě. Je vyhlášena veřejná architektonická soutěž ze které vyjde vítězně původem dánský architekt působíc ve Vídni a v Brně Theofil Hansen. 

Na základě jeho projektu jsou původní budovy strženy a na jejich místě vyroste budova nová v elegantních formách italské neorenesance. Ale protože se šetřilo vždy a všude, původní budovy středověkého kláštera zřejmě nebyly zbourány úplně a podle jisté asimetrie lze soudit, že některé stavby jsou v budově obsaženy dodnes. Například zbytky kostela svaté Anny v levém křídle budovy. 

Když se díváme na nemocnici od Pekařské ulice uvidíme dlouhou frontu členěnou na několik částí. Centrální rizalit s hlavním vstupem je zvýrazněn převýšením s atikou na vrcholu a kočárovým průjezdem v přízemí. Na ten potom navazují nižší spojovací křídla (ve 20. letech 20. století zvýšené až na úroveň rizalitu) a nakonec mohutná krajní křídla kopírující tvar ulice Pekařské. Celá stavba byla projektována jako trojkřídlá, okolo parkově upraveného nádvoří a její čtvrtou stranu tvoří nemocniční kaple svaté Anny. 

Na svoji dobu byla nemocnice řešena velmi moderním a velkorysým způsobem. Na hlavní vstup navazuje rozlehlý trojosý vestibul dělený dvěma řadami kanelovaných dórských sloupů. Na straně do nádvoří vedou široké klenuté chodby a pokoje a ordinace jsou otočeny směrem do ulice. Ve středu budovy v nárožích jsou umístěna široká schodiště. Co zaujme na první pohled je výrazná kobercová dlažba s divoce barevnými vzory. Zajímavé je, že při rekonstrukci a novém vydláždění jsou fragmenty původní dlažby použity jako vzor dlažby nové. 

Při vstupu do nádvoří každého návštěvníka zaujme symetricky umístěná kaple svaté Anny, spojená s budovami původně otevřenou arkádovou chodbou. Kaple je postavena na obdélném půdorysu s vepsaným řeckým křížem a završená kopulí na vysokém tamburu. Jedná se o poctu architektuře italského renesančního architekta Andrea Palladia. Interiér kaple je členěn jako centrála se stejně dlouhými rameny bočních lodí, nad kterými jsou umístěny balkony a proti hlavnímu vchodu presbytář. Dnešní zařízení kaple je současné po rekonstrukci v 90. letech 20. století. Původní zařízení se nezachovalo, protože v období komunismu kaple chátrala a sloužila jako skladiště nábytku. 

Během první poloviny 20. století vznikly další budovy jako například chirurgický pavilon vpravo od hlavního vchodu, který sice ještě nese neorenesanční Hansenovo členění fasád, ale již se secesními detaily. 

U vjezdové brány z Mendlova náměstí potom stojí budova tak zvané klausury, tedy obydlí řádových sester pracujících v nemocnici. Jedná se o secesní stavbu v podobě vily, která v sobě ukrývá původní soukromou kapli sester zdobenou vitrážovými okny. Dnes je tato kaple změněna na přednáškový sál. 

Areál Fakultní nemocnice do sebe postupně pohltil i několik budov, které s ní neměly původně nic společného a sloužili naprosto jinému účelu. Jedná se o industriální stavby bývalých textilek, podél ulic Leitnerova a Hybešova. Jednalo se o textilky rodiny Skene, Heinrich Kafka a syn a přádelnu Otto Khuna. 

Administrativní a obytná budova textilky Kafka a syn je neorenesanční palácová stavba otočená směrem do Hybešovy ulice. Má velice bohatě zdobené průčelí, inspirované francouzskou renesancí. Na ní dodnes můžeme najít monogram jejího stavitele Heinricha Kafky. V interiérech se zachovalo původní schodiště s mramorovými mozaikovými podlahami, zbytky leptaného zasklení schodiště a dřevěné vyřezávané vstupy k bytům v jednotlivých patrech. 

Na tento dům navazuje bývalá přádelna Otto Kuhna postavení v roce 1910 podle projektu Alfreda Bergera. Jedná se na svoji dobu o velice moderní stavbu s železobetonovou konstrukcí s velkými okny, která přiváděla světlo do hal, ve kterých byly umístěny přádelní stroje. Zajímavé je, že i když sed jedná o stavbu čistě účelovou, architekt na její průčelí požil klasicistní členění završené plochým tympanonem. 

Až tedy příště  půjdete k lékaři do Fakultní nemocnice zvedněte oči a podívejte se okolo sebe, určitě to stojí za to.