Dvojvila pro ředitele Báňské a hutní společnosti.

Nedávno jsem psal o činžovním domě, který na ulici Úvoz postavila pro svoje zaměstnance Báňská a hutní společnost. Dnes se podíváme na bydlení nejvyššího vedení této společnosti. Jedná se o dvojvilu, která byla postavena na rohu ulic Lerchovy a Roubalovy pro dva ředitele, Kruliše - Randu a Rejholce. Stejně jako u ostatních staveb pro Báňskou a hutní v Brně je autorem projektu vídeňský architekt Karl Lehrmann. 

Dvojvila stojí na rozlehlé svažité parcele a do nároží se obrací svým zkoseným nárožím. Hlavní vchody do obou domů jsou vždy orientované do ulice. Jeden do Lerchovy,  druhý do Roubalovy. Vzhledem k poměrně příkrému spádu Roubalovy ulice se do domu vstupuje na úrovni prvního patra. 

Celkový projekt dvojdomu je na dobu vzniku v roce 1923 poměrně konzervativní, odkazující ke klasicizujícím inspiracím a svojí mohutností a členěním fasády můžeme vidět i inspirace barokní. Celá vnější fasáda je obložena umělým kamenem, a členěna plochými pilastry s volutovými hlavicemi a lizénami. Schodiště a balkony do zahrady jsou tvořeny kuželkovou balustrádou. Nad hlavními vchody jsou reliéfní plastiky malých chlapců. Korunní římsu tvoří mohutný vrubořez. 

Směrem do svažité zahrady, která je dnes rozdělena na dvě poloviny se dům otevírá v přízemí arkádou, tvořící jakousi salu terenu a nad ní je v jedné polovině vily umístěn balkon v prvním patře, zatímco v druhé části je v prvním patře zimní zahrada a balkon je až v druhém podlaží. Tato rozdílnost u jinak symetrického domu svědčí o tom, že jednotlivé poloviny byly upravovány podle individuálních přání stavebníků. Na oknech se zachovaly i původní ocelové okenice natřené bílou barvou. V dolním rohu zahrady u Roubalovy ulice byl původně umístěn antikizující kruhový altán, který byl ale ze statických důvodů odstraněn. 

Co zaujme každého na první pohled, je mohutný železný plot složený z masivních ocelových prutů se zahnutými hroty směrem do ulice. Stejně mohutná je i vstupní brána. Je vidět, že majitelem byla společnost, která nemusela na železe rozhodně šetřit. 

Vila je třípodlažní objekt. V prvním nadzemním podlaží je umístěn sklep  a technické zázemí domu přístupné ze zahrady, nebo po obslužném schodišti v interiéru. Do současnosti se v původní dispozici zachovala pouze část domu přístupná z Roubalovy ulice, které je v současnosti v soukromém vlastnictví a byla velmi pečlivě a citlivě rekonstruována. 

Po vstupu hlavním vchodem návštěvník projde krátkým zádveřím a po několika schodech vejde do centrální haly nepravidelného půdorysu, ze které vede reprezentační schodiště z tmavého dřeva k soukromým pokojům v patře. Z haly se dá vejít také do salonů v prvním nadzemním podlaží. Zachovalo se zde původní dřevěné obložení stěn s vestavěným zrcadlem, umístěným nad krbem (ústředním topením) krytým mosaznou mřížkou. Strop je členěn stejně jako u ostatních staveb postavených pro Báňskou a hutní společnost, pravidelným kazetováním a rozetami ve kterých jsou umístěny žárovky. 

Z haly se dá vstoupit prosklenými dveřmi do oválného salonu, kde se zachovaly také zbytky dřevěného obložení a do zahrady se otevírá širokým špaletovým oknem s původními mechanikami a repasovanými ocelovými okenicemi. Do druhé místnosti, ve které mají současní majitelé umístěnou kuchyni se také dá projít prosklenými několikadílnými dveřmi, Z kuchyně se dá vyjít na balkon otočený do zahrady. Všechna podlaží domu propojuje boční obslužné schodiště pro personál. 

Po roce 1930, kdy Báňská a hutní společnost přesunula svoje sídlo do Prahy, byly všechny její nemovitosti v Brně prodány. Obě poloviny domu od té doby měly různé osudy, které se podepsaly i na jejich vzhledu. Zatímco polovina do Roubalovy ulice měla v uvozovkách štěstí na majitele a její dispozice se zachovala téměř v původním stavu. Tak polovinu do Lerchovy zakoupil od Báňské a hutní společnosti Friedrich Redllich majitel textilní továrny. Tomu byla vila i s továrnou zabavena na začátku II. světové války z důvodu jeho židovského původu. Po skončení války byl tento majetek konfiskován jako německý a protože továrna byla začleněna do n. p. Mosilana připadla této firmě i vila, která v ní zřídila internát pro učnice. V této době také dochází k její první devastaci. Internát byl zrušen v roce 1961 a vila byla rozdělena na několik bytů ve správě ONV. I v dnešní době je v majetku Městské části jako nájemní dům. 

Druhá polovina domu je v současné době majetkem pana Tomáše Baránka, který ji zrekonstruoval a užívá ji částečně k bydlení a podnikání. Tomáši Baránkovi bych rád poděkoval za zpřístupnění svého domu a umožnění fotografovat.

Foto: Jan Pochylý