Dva domy Františka Aloise Dvořáka na Třídě kapitána Jaroše a na Schodové

Třída kapitána Jaroše 37a, b a 39a, b, Drobného 

František Alois Dvořák narozený v roce 1852 patřil k nejvýraznějším a také nejplodnějším osobnostem brněnské architektury pozdního historismu na přelomu 19. a 20. století. Dnes bychom o něm zřejmě mluvili jako o developerovi, protože jeho stavební počiny byly nezřídka jím financované za účelem dalšího prodeje. S jeho domy se potkáme po celém rozšířeném centru historického města, od Koliště, přes Třídu kapitána Jaroše, Náměstí 28. října, Drobného, ale také Veveří, Údolní a v okolí Obilního trhu. Ve svém díle se téměř výhradně inspiroval v italské renesanci, nebo období imperiálního Říma. Na rozdíl od svého generačního souputníka a zřejmě největšího konkurenta, Františka Pawlů, ale nikdy nedokázal překročit svůj stín a například nově nastupující secese se mu téměř vyhnula. Rozdíl mezi tvorbou těchto dvou stavitelů jasně najdeme na ulici Antonína Slavíka, jejíž levou stranu stavěl Dvořák a pravou Pawlů. Někdy si sem zajděte a porovnejte stavební výraz obou architektů. František Alois Dvořák žil v Brně až do své smrti v roce 1925 a jeho ostatky jsou uloženy na ústředním hřbitově v rodinné hrobce. 

Skupina nájemních domů Třída kapitána Jaroše 37a, b, 39a, b

Dnešní Třída kapitána Jaroše začala vznikat spolu s přilehlým náměstím 28. října v 80. letech 19. století jako nová rezidenční čtvrť podle jednotného zastavovacího plánu. Jedná se zřejmě o jediný brněnský bulvár pařížského střihu, obklopený výstavnými domy, z období pozdního historismu a lipovou alejí uprostřed. Jednotlivé stavební skupiny okolo nově vznikající třídy byly rozprodány několika stavebním podnikatelům, mezi nimiž byl i František Alois Dvořák. Ten se mimo jiné rozhodl, že postaví vlastní ulici spojující novou Třídu s dnešní ulicí Lidickou. Zakoupil pozemky v zadní části Kellerova paláce, kde vybudoval velmi zajímavou skupinu domů, tvořící monumentální vstup do plánované ulice. Domy byly postaveny v letech 1898 - 1899. Nejzajímavější částí této skupiny je sloupová kolonáda spojující oba domy. Tyto propyláje nesené mohutnými sloupy z umělého kamene červené barvy ukončené korintskými hlavicemi našly svoji inspiraci v dobách imperiálního Říma. Dva zrcadlové domovní bloky jsou řešeny jako neorenesanční paláce s typickými prvky Dvořákovy stavební produkce. Jedná se hlavně o mohutnou soklovou zónu sahající přes tři podlaží. a výrazné balkony a arkýře na fasádách. Kolonáda je po stranách flankována dvěma rizality, které vrcholí převýšenými pavilony v podobě římských chrámků, členěných pilastry a třemi balkony. Horní dvě podlaží domů byla původně zdobena výrazně jemnějším dekorem, který byl ale v průběhu 20. století odstraněn a dnes jsou fasády zcela hladké. Architektu Dvořákovi se ale nepodařilo vykoupit všechny důležité pozemky a proto celá kompozice zůstala pouze torzem a tato monumentální "brána" dnes vede pouze do slepé a "bezejmenné" ulice. Zajímavé také je, že horní část kolonády, ač to tak na první pohled nevypadá, slouží jako balkony dvěma přilehlým bytům. 

Skupina nájemních domů Drobného, Schodová

Ulice Drobného se dnes nachází na hranici Lužáneckého parku a zlomu černopolského kopce. Původně ale park zasahoval až sem a končil ve svahu. Od poloviny 19. století nad Lužánkami začala vznikat vilová kolonie, jejíž prvním domem byla vila Josefa Arnolda, stojící dnes v "druhém pořadí" mezi vilami Löw-Beer a Tugendhat. Na okraji této vilové kolonie začala vznikat ulice Sadová, dnešní Drobného, lemovaná činžovními domy a domy vilového typu. Spojnici mezi Drobného a Fišovou tvoří ulice Schodová, která svojí koncepcí nemá v Brně obdoby. Jedná se vlastně o široké schodiště, které bychom čekali spíš v Římě, nebo Barceloně. Schodiště je v dolní části uvedeno kolonádou podobnou té, kterou několik let před tím postavil stavitel Dvořák na Třídě kapitána Jaroše. Zatím co tam, se mu jeho záměr vybudovat vlastní ulici nezdařil, zde byl o poznání úspěšnější. Výstavba zde probíhala v letech 1904 - 1906. Vstup do Schodové tvoří dva symetrické domy ve zklidněných formách italské renesance, jejichž fasády jsou zdobena dekorativními medailony a antikizujícími sochami. Oba domy jsou propojeny trojdílnou sloupovou kolonádou, v centrální části zdobenou sochařskou výzdobou. Jedná se o dvě ležící alegorické postavy nesoucí kartuši se znakem města Brna. Ženská postava je pravděpodobně alegorií hojnosti (roh hojnosti) a mužská stavitelství a architektury (hlavice sloupu, vavřínový věnec). Okraj kolonády lemují na obou stranách další sochy. Hlavní vchody obou domů jsou orientovány do Schodové a jsou zvýrazněny pilastry. Bohužel při poslední rekonstrukci nedošlo zřejmě k dohodě mezi dvěma majiteli a každý dům má jinou barvu fasády, čímž je narušen celkový monumentální dojem. 

Tyto dvě stavební realizace Františka Dvořáka dokládají vysokou uměleckou hodnotu architektury konce 19. a počátku 20. století, kdy vznikaly i stavby z dnešního pohledu zbytečné, které mají být prostě "jen" krásné. A této krásy okolo sebe bychom si měli vážit, což je důležité hlavně v současné době, kdy se Brno stává pomalu synonymem pro likvidaci nechráněných památek. Snad se doba změní a nebudeme muset trnout, jestli náhodou někdo nezbourá i tyto domy.