Dům U kamenné panny, Orlí 16

Dnes si posvítíme na jeden zajímavý dům, který stojí v samém centru Brna a jako u jednoho z mála se do dnešních dnů zachovaly zbytky jeho zajímavého stavebního vývoje, který začíná zřejmě někdy v polovině 16. století. 

A nejen dům samotný, ale i někteří jeho obyvatelé rozhodně stojí za zmínku. Přiznám se, že k tomuto domu mám trochu osobní vztah. Na začátku 80. let v něm totiž pracovala moje maminka. V té době byl ale dům notně zchátralý a celý takový tajemný. Když jsem tam s ní chodil jeho atmosféra, pověst, socha kamenné dívky, všechno to působilo na moji fantazii a to místo jsem měl hrozně rád. 

Za nenápadným historizujícím průčelím z 19. století se ukrývá dům na poměrně rozlehlé parcele, sahající od ulice Orlí až k tak zvanému Římskému náměstí. Kromě obytné části se nám tu dokonce zachoval i zbytek jeho hospodářského zázemí, což je v Brně dost neobvyklé. Do domu se dnes vstupuje nově vytvořeným průchodem, který je lemován bronzovým portálem z roku 2007 na kterém je zobrazena legenda vztahující se k jeho názvu U kamenné panny. Tato legenda je tu zapsána v několika jazycích, dokonce i Japonsky. K této pověsti se ale vrátím později. Než ale vznikl dnes užívaný název U kamenné panny, říkalo se tomuto domu Stará pošta, podle úlohy, kterou plnil v druhé polovině 17. století za velice významného majitele Jana Jiřího Metzgera z Metzburgu. Dům tedy plnil současně funkci obytnou, úřední i hospodářskou. Původní vstup do domu byl veden mohutným průjezdem dlouhým téměř 23 metrů a širokým 5 metrů. Tímto průjezdem vcházeli do domu nejen jeho obyvatelé, ale také tudy vjížděly poštovní vozy, které zde mohli být i odstaveny. Portál je zaklenutý barokní valenou klenbou s výsečemi a z ulice do něj vede jednoduchý barokní portál. Dnes tento prostor slouží komerčním účelům. 

Do obytné části se lze dostat po poměrně širokém točitém schodišti typickém pro pavlačové domy z 19. století. Ze schodiště vedou původní ocelová dělená okna do bývalého světlíku, do kterého byla při poslední rekonstrukci poměrně citlivě vestavěna výtahová šachta. 

Ve dvoře na hlavní křídlo do ulice navazují dvě křídla příčná. Pravé dosahuje výšky křídla hlavního levé je nižší, pouze jednopatrové a v prvním patře ho lemuje dřevěná pavlač. V tomto křídle se také zachovala původní kamenná ostění oken a dveří. V zadní části dvora, celou dispozici uzavírá jednopatrové křídlo, které je pozůstatkem hospodářského zázemí, které jsem již zmiňoval. V přízemí byla umístěna konírna pro poštovní koně, zaklenutá barokní valenou klenbou, v patře byly ubikace pro čeledíny a v podkroví seník. Dnes v této budově sídlí kavárna. Zajímavé je, že v 80. letech 20. století zde zastrčená ve dvoře chátrajícího domu sídlila Československá reklamní agentura Rapid spadající pod Podnik zahraničního obchodu. V přízemí v konírně byla vytvořena zasedací místnost doplněná výtvarnými díly, tehdejších výtvarníků a v patře byly kanceláře. Později zde sídlila částečně Moravská galerie a potom celý dům již jen chátral. 

V přední části dvora se nachází původně středověká studna, která hraje důležitou roli v legendě o Kamenné panně, nebo také Kamenné Johance. 

Dobře nebudu Vás déle napínat. Tak tedy pověst o tom jak dům přišel k dnešnímu názvu. 

Celý příběh se měl odehrát v době, kdy dům vlastnila rodina Metzgerova. Jejich syn se zamiloval do dívky Johanky, která v domácnosti sloužila. Protože děvče bylo sice pohledné, ale úplně chudé matka této lásce nepřála. Když jednou syn i s otcem odjeli mimo dům, obvinila paní domu Johanku z krádeže a nechala zavolat městskou stráž. Johanka se zapřísahala, že je nevinná, ale nikdo jí nevěřil. V zoufalství tedy skočila do studny na nádvoří domu. Když se syn s otcem vrátili domů našel již jen mrtvé Johančino tělo, vytažené ze studny. Protože ale jeho láska byla veliká, nechal vytvořit kamenný portrét mrtvé dívky, který zazdít do nároží dvorního křídla. Tuto kamennou pannu zde můžeme vidět dodnes. 

Tolik legenda. Nicméně kamenná panna skutečně na nádvoří stojí, jedná se o polo postavu mladé dívky s odhaleným poprsím a vavřínovým věncem ve vlasech. Když se ale podíváme pozorněji, zjistíme, že socha má místo rukou křídla složená nahoru nad hlavu. Ve skutečnosti se pravděpodobně jedná o mytickou bytost tak zvanou harpyji ( orel z dívčí hlavou) nebo něco podobného, která byla součástí nějakého renesančního portálu. V současné době na nádvoří najdeme kopii z umělého kamene. Originál mají v péči restaurátoři. 

Na stěně tohoto křídla domu je ale ještě jedna zajímavá plastika, tedy její torzo. Jedná se o desku ve tvaru lichoběžníku s letopočtem MDCLXXX, tedy 1680 a mogramem I G M Ioanness Georgius Metzger. Mezi těmito písmeny je umístěna korunka vznášející se nad něčím, co by z trochou fantazie mohlo připomínat obrys čertí hlavy. Vzhledem k tomu, že Metzgerovy patřil erb, na kterém najdeme dvouhlavého orla, tak se zřejmě jedná o osekané erbovní znamení tohoto tvaru. A je po záhadě :-)

Dům má i velice zajímavé původně středověké sklepy, o kterých se dočtete v publikaci Aleše Svobody o brněnském podzemí.

No a kdo že tedy byl onen Johann Georg Metzger z Metzburgu? 

Velice zajímavý pán. Jeho rodina pocházela z Dolních Rakous a v Brně se usadil roku 1656. Protože byl, velmi vzdělaný a měl dobré kontakty u dvora, byl dvakrát členem císařského poselstva do Cařihradu. Uměl totiž Turecky a náplní jeho cesty bylo mimo jiné psát deník, do kterého zaznamenal zážitky z těchto cest, zvyklosti v cizích zemích. Tento deník je doplněn také množstvím ilustrací, včetně Metzgerova erbu. Za odměnu byl tedy císařem povýšen do šlechtického stavu, koupil si dům na dnešní ulici Orlí 16 v Brně a stal se městským poštmistrem. Od roku 1663 dokonce městským primátorem. Vedl velmi bohatý společenský život, nejen v Brně, ale i ve Vídni u dvora a byl důvěrníkem císaře Leopolda I. Po své smrti byl pohřben na hřbitově u kostela svatého Jakuba. Na jeho hrobě byl vztyčen velice nákladný barokní náhrobek, který byl po zrušení hřbitova přenesen do interiéru kostela a dodnes ho můžeme najít za hlavním oltářem. Jedná se o o velkou nápisovou desku, kde je latinský nápis vyskládaný z bronzových literek, ve kterém je shrnuta celá životní pouť Jana Jiřího. Deska je lemována bohatou sochařskou výzdobou. Na vrcholu je to rodinný erb, dvouhlavý císařský orel s písmenem L na prsou, po stranách jsou to postavy dvou andělů a úplně dole lebka s okřídlenými přesýpacími hodinami, jako symbolem pomíjivého času. Protože kosti Jana Jiřího Metzgera dodnes  leží v kostnici u svatého Jakuba, je jeho jméno uvedeno i na reliéfní stěně při vstupu do kostnice.