Dům s lékárnou U červeného raka

Dům s lékárnou U červeného raka Masarykova 1/Jánská 2, 
Lékárna U červeného raka je nejstarší lékárnou v České republice prokazatelně sídlící a nepřetržité fungující minimálně od roku 1620 na jednom místě. Podle některých pramenů ale ješte mnohem déle. Dům ve kterém lékárna sídlila během historie několikrát změnil nejen majitele, ale i svůj vzhled a dispozici. Naposledy to bylo v roce 1907 za majitele, lékárníka Leopolda Lusara. Tehdy byl starý dům přestavěn do současné secesní podoby s barokními vlivy. Dům stojí v dominantní poloze na rohu Masarykovy a Jánské ulice. Jeho oblé nároží je zdůrazněno mohutným arkýřem, který je na střeše ukončen helmicí v neobarokním stylu. Směrem do Masarykovy ulice je průčelí v patrech členěno dvěma balkony, s kovanými mřížemi, směrem do Jánské arkýřem. Hlavní vchod do domu je z Jánské, kde se dochovaly i původní dvoukřídlé dveře. V interiéru domu je zachované původní secesní zábradlí a jemný štukový dekor v podobě růžových květů. Za dveřmi je na stěně medailon s bohyní Hygií.
Do lékárny se vstupuje z nároží a nad vchodem je umístěn znak v podobě kovového červeného raka, který pochází z původního domu, před přestavbou. Směrem do Masarykovy ulice je do fasády zazděno raně barokní domovní znamení s červeným rakem a letopočtem 1620. Motiv raka se také vyskytuje na dalších místech fasády, jako jsou oblouky výkladců, nebo sloupy okolo hlavního vstupu. V interiéru lékárny se z původního vybavení zachoval pouze štukový strop, protože dům s lékárnou se stal obětí nechvalně proslulé směny za palác Jalta a při odkupu novým majitelem bylo tím původním odvezeno veškeré původní neobarokní vybavení lékárny.
A ještě něco k lékárníkovi Leopoldu Lusarovy. Kromě toho, že vedl prosperující lékárnu a přestavěl dům ve kterém sídlila, byl členem městské rady ve které zasedal téměř 20 let. Dosáhl také titulu císařského rady. Jeho nákladem byly vyrobeny vitráže, zdobící pavlač na Staré radnici, kde se můžeme setkat nejen se znakem lékárny U červeného raka, ale také s jeho portrétem. Když však v roce 1918 náhle zemřel jeho syn Artur, vzdal se všech veřejných funkcí a sám zemřel v roce 1919.