Císařská koruna

Koruna císařů Svaté říše římské je jednou z nejstarších regálií, kterou v Evropě najdeme. Její vznik je spojen s osobou císaře Oty I. Velikého a předpokládá se, že byla zhotovena na jeho korunovaci v roce 962. K jejímu doplnění potom zřejmě došlo za vlády císaře Konráda II. v roce 1027. Mezi léty 926 a 1806 jí bylo korunováno 66 panovníků. Po dobu téměř tisíce let byla symbolem nejvyššího světského úřadu. Za dobu existence procestovala mnohá místa Evropy aby nakonec zůstala v místě odkud vládl její poslední majitel císař František II. Dnes je součástí pokladu uloženého v císařské klenostnici ve víděňském Hoffburgu. Než se ale podíváme blíže na korunu, řekneme si něco o říši jejímž byla symbolem. 

Svatá říše římská

Latinsky Sacrum Imperium Romanum, byl stát, nebo spíše volný svazek, který po téměř tisíc let združoval státy nejen střední Evropy, ale také Itálii a hlavně jednotlivé německé státy. Její součástí byla hrabství, knížectví a království, v jejichž čele stál jeden universální panovník Římský císař. Za obnovitele Západořímské říše je považován Karel Veliký který byl roku 800 korunován papežem Lvem III. franckým králem a římským císařem. Po jeho smrti ale nelze hovořit o úplné kontinuitě až do roku 962, kdy byl císařem korunován Ota I. Veliký, který je považován za skutečného zakladatele. Římský císař byl volen sborem volitelů - kurfiřtů a po celý středověk se nikomu nepodařilo vytvořit dědičnou dinastii na císařském trůnu. To se podařilo až mnohem později Habsburskému a Habsbursko - Lotrinskému rodu. 

Volitelé panovníka se nazívali Kurfiřti. Jedná se o složeninu z německých slov küren - volit a Fürst - kníže. Nejprve byl sbor volitelů složen ze všech říšských knížat, ale od poloviny 13. století byl ustanoven sbor volitelů - kurfiřtů, zastupujících jednotlivé země říše a jejich počet se ustálil na sedmi. Byli to tři duchovní kurfiřti - arcibiskup mohučský, jako říšský kancléř pro německou část, arcibiskup kolínský jako říšský kancléř pro Itáliia a arcibiskup trevírský, říšský kancléř pro Burgundsko. A čtyři světští kurfiřti. Král český, jako nejvyšší číšník, falckrabě rýnský jako nejvyšší stolník, vévoda saský jako nejvyšší maršálek a markrabě braniborský jako nejvyšší komorník. V průběhu existence Svaté říše římské se jednotlivý kurfiřti měnili podle toho jak docházelo ke změnám hlavně na území dnešního Německa. 

Odznakem kurfiřta byl kurfiřtský klobouk a plášť. Těch se do dnešní doby mnoho nezachovalo, ale jeden je vystaven ve světské klenotnici vídeňského Dvorního hradu. 

Sbor kurfiřtů sice zvolil nového panovníka, ale tomu po volbě náležel "pouze" tytul římského krále. K jeho korunovaci docházelo většinou v centru říše v katedrále v Cáchách. K tomu aby dosáhl až na titul císaře musel podniknout cestu do Říma a císařskou korunu přijmout přímo z rukou papeže, čímž symbolicky přijal podřízenost světské moci, moci církevní. Ale jinak spory mezi císaři a papeži byly poměrně běžnou záležitostí. Povinnost korunovace císaře papežem byla zrušena v 16. století. Prvním českým panovníkem, který dosáhl na titul Římského císaře byl Karel IV. z rodu Lucemburků a po něm následovali jeho synové Václav IV. Zikmund Lucemburský a také synovec, moravský markrabě Jošť Moravský. Ten ale úřad držel jen několik měsíců před svojí smrtí na přelomu let 1410 a 1411. A byl pouze Římským králem, protože císařskou korunovaci nestihl. V těchto měsících se Brno stalo na krátkou dobu hlavním městem Římské říše. Od roku 1512 se změnil název na Svatá říše římská národa německého. 

Tento státní útvar s kořeny v ranném středověku přežil s různými změnami a také postupným omezováním moci císaře, jehož tytul se postupně stával více a více symbolickým až do počátku 19. století. Formálně říše zanikla 6. srpna 1806 kdy se v důsledku změn v Evropě způsobených napoleonskými válkami císař František II. z rodu Habsburků oficiálně vzdal titulu římského císaře a místo něj začal používat titul císaře rakouského. 

Ale zpět ke koruně. Koruna váží 3,5 kg a její čelenka je složena z osmi destiček ve tvaru obdélníku zakončenými nahoře segmentovým obloukem. Jednotlivé destičky jsou k sobě spojeny závlačkami, takže obroučka je pohyblivá a přizpůsobí se lépe hlavě. Jednostlivé destičky jsou rozděleny na ty, zdobené filigránem, drahokamy a perlami a ty zdoberné smalty, které se mezi sebou střídají. Tato obroučka je starší částí koruny z doby Oty I. Velikého. Nad čelní deskou je umístěn rovnoramenný kříž zbobený opět filigránem, kameny a perlami. V horní části koruny se zvedá oblouk, tak zvaná kamára, která je opět zdobena filigránem ale z drobných perliček je na ní sestaven nápis "Konrád, z Boží milosti král Římanů". To svědčí o mladším původu z doby Konráda II. 

Koruna je vyrobena ze zlata a základní výzdoba, řekněme ve spodní vrstvě je tvořena filigránem. To je šperkařská technika tvořená ztáčeným hrátkem a granulací do jednotlivých ornamentů. Z těchto filigránů potom vystupují osazny v podobě trubiček a jednotlivé kameny jsou uchyceny nožkami v podobě trojlaločnaté lilie. Celkem je na koruně použito sto šedesát devět drahokamů. Většina z nich není broušena ale jen leštěna a ohlazována, jak bylo ve středověku zvykem. Mnohé z nich byly také použity druhotně, o čemž svědčí různé provrty, nebo stopy po dřívějším uchycení. Tato praxe byla poměrně běžná, protože na šperky tohoto významu byly používány jen ty nejlepší a nejvzácnější kameny, které mohly být před tím součástí jiného šperku. Ani rozmístění kamenů není náhodné, i když by se to mohlo na první pohled zdát. Největší kameny jsou použity na přední a zadní desce. Vepředu jsou seskládány do tvaru kříže, kdy dominantní je v horní části velký safír ve tvaru srdce. Dále jsou zde červené ametisty a turmaslíny složené do tvaru X, které symbolizují ukřižovaného Krista. Mezi nimi jsou potom tři smaragdy sestavené do trojúhelníku se špičkou nahoru, symbolizující Nejsvětější trojici, nebo Boží oko. Na čelní a temenní desce je vždy po dvanácti kamenech, symbolizujících dvanáct apoštolů a dvanáct kmenů Izraele. 

Boční desky jsou ozdobeny menšími kameny, opět smaragdy, safíry a rubelity, doplněnými perlami.Ve středu každé desky je umístěn smaragd, symbolizující Šalamounův chrám, doplněný v rozích pyroalmandiny, které symbolizují čtyři brány Jeruzaléma. Perly potom tvoří paprsky, vycházející z Chrámové hory.  Půdorys koruny není kruh, ale dva vepsané čtverce, které mají symbolizovat půdoris Říma a Jeruzaléma. Čelní kříž je z vnější strany opět zdoben kameny, ale z vnitřní strany je na něm rytina ukřižovaného Krista. Kamáru zdobí 1200 drobných perel. 

Zbývající desky jsou zdobeny emailovými figurami starozákonních proroků a králů, symbolizujích čtyři hlavní křesťanské ctnosti. Král David spravedlnost, král Šalamoun moudrost a pokoru před Bohem, Král Ezechiáš a prorok Izaijáš, symbolizují důvěru v Boha. Na čtvrté desce je zobrazen Kristus mezi dvěma anděly a nad nimi je latinský nápis Per me reges regnant - Skrze mne vládnou králové. 

Císařská koruna spolu s celým říšským pokladem se po staletí pohybovala po území říše, podle toho kde sídlil její panovník. V době kdy byl římským císařem Karel IV. nacházeli se říšské regálie v Praze, respektive na Karlštejně, kde byly uloženy v kapli Svatého Kříže. Jednou do roka je Karel IV. nechal vystavit pro veřejnost v kapli Božího těla, která stála na Dobytčím trhu, dnešním Karlově náměstí. 

Kromě císařské koruny do říšského pokladu patřilo také jablko, Ostatkový kříž a Kopí svatého Longina. 

Říšské jablko, latinsky Globus Cruciger - sféra nesoucí kříž, symbolizuje svět - koule, nad nímž vládne Kristus, symbolizovaný křížem. Císařské jablko pochází pravděpodobně z roku 1014. kdy bylo vytvořeno pro korunovaci Jindřicha II. Dnes se také nachází v klenotnici Hofburgu. 

Velký korunovační kříž a longinovo kopí jsou nejváznamnější relikvie spojené přímio se smrtí ježíše krista. Kříž zdobený perlami a drahokami v sobě obsahuje dřevo z kristova kříže a kopí mělo patřit setníku Longinovi, který jím probodl Kristovi bok. Někdy se nazývá také Kopí osudu. 

Z původního souboru korunovačních klenotů se zachovala ještě rukavice, uložená dnes v Palermu. její vznik je kladen před rok 1220. 

Koruna římských králů

Kromě císařské koruny, existuje ještě koruna Římských králů, která má ale velmi úzkou spojitost s našimi zeměmi. Nechal ji totiž zhotovit Karel IV. pro svoji korunovaci římským králem v Cáchách 25. července 1349. 

Koruna byla vyrobena v Praze v císařské zlatnické dílně. Je vyrobena ze zlaceného stříbra a osázena je drahokamy a antickými a byzantskými gemami. Původně byla ještě dopněna po stranách zlatými závěsky, po ktrých zůstaly v obroučce dírky, ale ty se nedochovaly. Tvarově koruna vychází z francouzských vzorů a není vyloučeno, že na ní pracovali francouzští zlatníci. Obroučka je zbobena čtyřmi velkými liliemi " Fleur de Lis" a čtyřmi menšími mezi nimi. Mezi přední a zadní částí se zvedá vysoký oblouk - kamára, zdobený kovovými lístky a nad čelní lilií je umísten kříž. Zajímavý je poměrně velký průměr koruny - 66cm, což ale odpovídá rozměrům lebky Karla IV. Koruna je trvale součástí pokladnice v Cáchách kde je nasazena na ostatkové bystě Karla Velikého, kterou pro tento účel nechal také zhotovit Karel IV. Uvnitř bysty je umístěna lebka Karla Velikého. 

Další středověké koruny

Mezi území, která spadala pod vládu římských císařů patřila také severní Itálie. Korunou italských králů byla od středověku až do 19. století lombardská, tak zvaná železná koruna. Ta patří opět k nejstarším evropským korunám. Pochází totiž ze 4. století a byla symbolem langobardského a italského království. Jedná se o poměrně jednoduchou kruhovou obroučku tepanou ze zlata a zdobenou rozetami, smaltem a drahokamy. Je složena z několika obdélných dílků a má překvapivě malé rozměry. Vysoká je 8,3 cm a jako ovál má rozměry jen 14, 4 cm x 15, 8 cm. Usuzuje se, že buď se v minulosti, některé dílky ztratily a nebo byla koruna vyrobena pro ženu, nebo nedospělého následníka. Proč se jí ale říká Železná? Důležitý je totiž železný kroužek, který je umístěn na vnitřní straně čelenky. Tento kroužek měl být vykován z hřebu, jímž byl přibit na kříž Ježíš Kristus. Na základě posledních výzkumů bylo ale zjištěno, že vnitřní kruh je vyroben z téměř ryzího stříbra, které je jen zčernalé patinou. Koruna je dnes uchována v katedrále v Monze. Posledním korunovaným italským králem touto korunou byl Fredinand V. Dobrotivý. 

A ještě jedna koruna je spojena se středověkem a českými zeměmi. Jedná se o tak zvanou korunu princezny Blanky, která je uložena v klenotnici v Mnichově. Jedná se o gotickoou ženskou korunu, která se dostala sdo majetku Wittelsbachů jako věno princezny Blanky Anglické, která se v roce 1402 provdala za falckého kurfiřta Ludvíka III. Jenže do Anglie se koruna dostala o něco dříve a to jako svatební koruna Anny České, dcery Karla IV. a manželky anglického krále Richarda II. Svatba se konala v roce 1382 a korunu nechal pro svoji dceru vyrobit císař Karel IV. Přesto že se dnes koruna nachází v Německu, je považována za nejstarší anglickou korunu, po tom co nechal během revoluce Oliver Cromwel všechny anglické korunní klenoty roztavit. 

Korunu tvoří jemná čelenka posázená perlami a drahokamy, z níž vybíhají vzhůru neobvykle vysoké paprsky. Je jich celkem dvanáct a jedná se o šest nižších lilií a šest vyšších ve tvaru kříže. Koruna je osázena safíry, rubíny, smaragdy a diamanty. Datace koruny je mezi léty 1370 a 1380. Jedná se o velice půvabný šperk 

Fotografie celkových pohledů i detailů císařské koruny jsou pořízeny na výstavě mistrovských replik korunovačních klenotů. O výrobě repliky císařské koruny vznikl i zajímavý dokument, který najdete zde https://www.ceskatelevize.cz/porady/10387859439-cisarska-koruna/