Česká banka Union / Český rozhlas Brno

Beethovenova 4, Brno  

Dnes bych Vás chtěl pozvat do budovy, u které by se mohlo zdát, že stojí tak trochu ve stínu ostatních významných funkcionalistických budov v Brně. Ale pozor, tato stavba patří k tomu nejlepšímu, co bylo v té době v Brně postaveno a po poslední rekonstrukci, která jí vrátila původní podobu se jistě jedná o jednu z nejkrásnějších. Jedná se o sídlo Českého rozhlasu Brno na Beethovenově ulici. 

Místo obrovské proluky po zbořené Jezuitské koleji bylo postupně zastavováno od počátku 20. století a na počátku 20. let zde zůstaly volné pouze dvě parcely, v těsném sousedství jezuitského kostela. Jedna v Mozartově ulici a druhá v Beethovenově. Obě tato místa byla vyplněna stavbami podle návrhu brněnského židovského architekta Ernsta Wiesnera. Na straně do Mozartovy to byla v letech 1921 - 1922 Moravská zemská životní pojišťovna a na straně do ulice Beethovenovy v letech 1921 - 1925 sídlo České banky Union. Wiesner patřil k nejvýznamějším architektům Brna před druhou světovou válkou a tomuto významu odpovídá také budova Českého rozhlasu. 

Výrazná puristická fasáda svojí vertikalitou zaujmena první pohled. Její mírně asimetrické řešení upoutá střízlivým řešením, s použitím ušlechtilých materiálů, hlavně kamenným obkladem v kombinaci travertinu a riolitu. Travertinem je fasáda obložena do výše prvního patra, Ostatní detaily, hlavně hluboký hlavní portál a šambrány oken jsou provedeny z narůžovělého riolitu. Vertikálně je nejvýraznější průběžné okno schodiště v pravé části a sdružená trojitá okna nad hlavním vstupem. Nejvyšší patro, výškově rozdílné je zvýrazněno mohutně přesahující kazetovanou korunní římsou. Na uliční křídlo potom navazuje kolmé křídlo dvorní. 

Po vstupu do interiéru návštěvníka doslova ohromí vstupní hala doplněná obklady z ušlechtilých materiálů jak na podlaze, tak na stěnách. Jedná se obklady z různě barevných mramorů. Ze vstupní haly se dá po reprezentačním schodišti vystoupat buď do prvního ředitelského patra, a nebo se dalo vstoupit přímo do rozlehlé přepážkové haly v přízemí. Ta byla ale po nastěhování rozhlasu v roce 1950 změněna na největší rozhlasové studio č. 7. 

Vzhledem k tomu, že budova původně sloužila jako bankovní palác, má dodnes v suterénu umístěný trezor. Pesněji řečeno železobetonovou trezorovou místnost, chráněnou  mohutnými ocelovými dveřmi. Okolo této místnosti vede úzká chodbička, kterou v pravidelných intervalech procházela strážní služba. K trezoru se dá dostat tak zvaným bankovním schodištěm, ale původně bylo spojení i přímo z bankovní haly dnes již zrušeným služebním schodištěm. 

Vraťme se ale do vstupní haly. Po čtvercovém mramorovém schodišti se dá vystoupat do tak zvaného ředitelského patra, kde původně sídlil ředitel banky Union a i dnes zde sídlí vedení Českého rozhlasu. Na podestě schodiště se opět nachází rozlehlá hala se stejným ornamentem mramorové podlahy jako v přízemí, prosvětlená skleněným luxferovým stropem. Odsud se vchází do zasedací místnosti, do kanceláře tajemníka, na sekretariát a nakonec do ředitelny. 

V prostoru ředitelny se zachoval původní dřevěný obklad stěn, vestavěný nábytek a dokonce původní čtyřdílná skříň. Do ředitelny se dá vstoupit přímo ze sekretariátu a nebo přes původní kuchyňku se zachovaným mramorovým obkladem. Stejně jako v celé budově i zde jsou zachována a repasována původní okna s originální mechanikou, typickou pro stavby Ernsta Wiesnera. V patře se také nachází zasedací místnost, která si i po rekonstrukci zachovala svoji podobu ze 70. až 80. let 20. století. 

Zatímco ředitelským schodištěm se dostaneme pouze do prvního patra, tak do ostatních pater můžeme použít buď výtah, nebo mramorové schodiště, které na rozdíl od ostatních částí stavby řešených v čistě pravoúhlých liniích, má elegantní oválnou křivku. 

Ve vyšších patrech opět přichází ke slovu Wiesnerův genius v práci se světlem. Na první pohled si to člověk neuvědomí, ale všechny místnosti i ty nejmenší bez ohledu na umístění v prostorách budovy jsou totiž osvětleny přímým denním světlem. Nejvýraznějším zdrojem světla je centrální světlík, který prochází celou budovou a svými prosklenými stěnami osvětluje chodby, které jej lemují, a přes skleněný strop, také halu, ředitelského patra. Na hlavní budovu do ulice, navazuje příčné křídlo původně s kancelářemi banky, dnes s kancelářemi a studii Českého rozhlasu. Toto křídlo je uspořádáno jako trojtrakt s centrální chodbou, pod jejímž stropem jsou opět světlíky, které přivádějí denní světlo z kanceláří otočených do dvora. Dokonce i na toaletách, nebo v ředitelské kuchyňce, která je uprostřed dispozice přichází rozptýlené světlo pomocí prosklených stropů. Wiesner byl, jak to dokládají i jeho ostatní stavby skutečný odborník na světělné řešení svých realizací. 

Dalším zajímavým prvkerm, který Wiesner na této stavbě vytvořil, byla střešní zahrada, která byla ve své době jednou z prvních svého druhu ve střední Evropě. Tato zahrada však během let zanikla, a až při poslední rekonstrukci byla obnovena. 

Na závěr se musím rozhodně zmínit o rekonstrukci, kterou celá budova prošla v posledních letech. Ta byla naplánována na několik etap a byla prováděna za provozu, což bylo pro Český rozhlas Brno dost omezující. Poslední etapa, která byla ukončena v září roku 2021 vrátila budově její původní eleganci. Za více než 90. let od svého vzniku prošla budova různými dílčími úpravamy. které ale k její architektonické podstatě nebyly vždy citlivé. Například byly pomocí podhledů sníženy stropy, na mramorové podlahy a schodiště bylo nalepeno nejprve linoleum a následně zátěžový koberec. Byly postaveny nejrůznější příčky, které nejen znesnadňovali orientaci, ale také narušovaly Wiesnerovo geniální prosvětlení budovy. Projekt rekonstrukce byl svěřek ateliéru Tišnovka pod vedením architekta Miloše Klementa. V jejím průběhu byly odstraněny degradační zásahy. byly zrepasovány veškeré původní výplně oken a dveží, budova byla vybavena ve společenských částech designovými svítidly, nebo byla svítidla vyrobena podle dobových fotografií. Například skleněný strop nad ředitelským patrem, který byl poškozený od doby druhé světové války, byl celý rozebrán a nové luxfery byly vyrobeny na zakázku podle původních vzorů. Pokud některé dveřní nebo jiné výplně z nějakého důvodu nemohly zůstat na původním místě, hledalo se pro ně jiné využití v rámci budovy. Byl obnoven centrální světlík a střešní zahrada. Tímto přístupem, který by nebyl možný bez osvíceného investora, kterým byl Český rozhlas se celá rekonstrukce řadí k tomu nejlepšímu co se nejen v Brně za posledních několik let odehrálo a doufám, že bude po právu oceněna. 

Za zpřístupnění interiérů budovy Českého rozhlasu Brno bych chtěl poděkovat panu Martinu Kozlovskému.