Budova Obchodní a živnostenské komory                 ( Divadelní fakulta JAMU)

Mozartova 1

Na rohu ulic Mozartovy a Dvořákovy stojí budova, ve které dnes sídlí Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Postavena, ale byla v letech 1908 - 1909 jako sídlo Obchodní a živnostenské komory, podle návrhu architekta Edmunda Schutta. Pokud bych o nějaké budově měl říct, že se na ničem nešetřilo, bude to právě tato. Její výzdoba, jak na fasádě, ale hlavně v honosných interiérech, zaujme i po více než sto letech. 

S myšlenkou postavení nového sídla OŽK, přišel její dlouholetý prezident, podnikatel, politik a předseda brněnské Židovské obce Julius rytíř Gomperz. Bylo rozhodnuto, že budova bude dedikována šedesátému výročí vlády císaře Františka Josefa I., jak bylo v té době obvyklé. Tento přípis císaři byl také zmíněn na pamětních deskách umístěných ve vstupu, které ale byly po roce 1918 odstraněny a na jejich místě jsou dnes jen prázdné plochy z bílého mramoru. Julius Gomperz věnoval na stavbu ze svého sto tisíc korun, čímž pokryl jednu pětinu nákladů na stavbu. Budova je postavena v tak zvaném Jubilejním stylu, který v sobě kombinuje prvky doznívajícího historismu a nastupující secese. 

Hlavní fasáda do Mozartovy ulice je členěna mohutnými sloupy z černé a šedé žuly a nadživotními hlavami bohů Merkura a Hefaistona. Nároží je zdůrazněno třípatrovým arkýřem, jehož konzolu tvoří velká chmelová šiška. Žulové sloupy jsou použity i na fasádě do Dvořákovy ulice, kde lemují vysoká okna slavnostního sálu. Dlátová střecha pozdněgotického tvaru je kryta glazovanými taškami a ukončena zeleně polévanými mušlemi, na způsob řeckých akroterií. 

Vstup do budovy lemují dva kolosální sloupy z černé žuly, původní dubové vstupní dveře jsou zaskleny původními fasetovanými tabulkami. Za nimi navazuje vstupní vestibul s vrátnicí a schodištěm lemovaným zábradlím z exotického žíhaného mramoru. Pod stropem jsou umístěny dnes prázdné pamětní desky, původně upomínající, jak na císaře, tak na stavitele a představitele Obchodní a hospodářské komory. Zajímavé je, že v celé budově se zachovala původní secesní osvětlovadla. 

Jestli návštěvníka mělo něco ohromit, tak to určitě bylo centrální schodiště. V každém patře je vždy několik dvojic sloupů z hnědého mramoru, lemujících vstupy a schodiště. Zábradlí je vytvořeno z tepaného bronzu a můžeme na něm najít svazky vavřínových větví. Na podestě prvního patra je umístěn koncový kámen z letopočtem dokončení celé stavby 1909. Dá se předpokládat, že v dutině za ním je umístěna pamětní schránka. Světlo do prostoru schodiště přivádí rozměrná okna s vitrážovými výplněmi z dílny brněnského skláře Benedikta Škardy s opálového skla. Jednotlivá patra jsou od schodiště odděleny opět prosklenými dveřmi se zabrušovanými tabulkami. Ze stropu visí nad centrálním ramenem původní mohutný secesní lustr.

Nejzdobnější je druhé dříve prezidentské patro, dnes sídlo děkana Divadelní fakulty. Vstup do centrální kanceláře lemují opět dva sloupy z hnědého mramoru  a vedle nich dva mramorové krby. 

Největší místností v budově je velký slavnostní sál sahající přes dvě patra. Je zachovaný v podstatě v původní podobě s dřevěným táflováním, štukovou výzdobou a původními secesními lustry. V oknech najdeme opět vitráže Benedikta Škardy. První patro proti oknům je otevřeno galerií. Ve štukové výzdobě se opět opakují hlavy bohů Merkura a Hefaista lemující balkon v čele místnosti. 

I když se celá budova zachovala až v překvapivě intaktním stavu, neznamená to, že by se v ní nedělaly nikdy žádné úpravy. Například jedna ze zasedacích místností byla v období první republiky modernizována, kdy původní secesní dveře dostaly novou vrstvu mahagonového obložení a ve stejném materiálu byly obloženy i stěny. Nicméně tato úprava je tak citlivá a kvalitní, že vůbec neruší původní vyznění interiéru. V devadesátých letech také vznikla stupňovitě sestavená posluchárna. Z důvodu rozšiřování učebních prostorů DIFA JAMU zabydlela i půdu, kde pod původním zajímavým krovem vzniklo několik učeben z velice příjemnou atmosférou. Jedna z nich je například umístěna v nárožním arkýři, nebo jiná za velkým oválným, původně střešním oknem. Do těchto vyšších pater se již nedostaneme po slavnostním schodišti, ale schodištěm bočním, obslužným. 

Za zpřístupnění interiérů Divadelní fakulty děkuji Adéle Dědové.