Berglerův palác / Muzejka

Moravské náměstí 15, Brno

Berglerův palác, někdy také Berglerova vila je mezi Brňany známa hlavně pod názvem Muzejka. Je to velmi reprezentativní dům stojící na rohu ulice Lidické a Moravského náměstí, to znamená další ze staveb brněnské Okružní třídy, které se věnujeme. Svým vzhledem určitě upoutá již na první pohled, protože obytných paláců ve stylu cihlové novogotiky v Brně příliš není. 

Palác si nechal v letech 1860 - 1863 postavit obchodník s kůžemi Johan Bergler a projektantem byl vídeňský architekt Heinrich Ferstel, který ve stejném stylu postavil i nedaleký evangelický kostel Jana Amose Komenského. Proč si pro stavbu vybral neogotický styl přesně nevíme, zvlášť když vnitřní dispozice je neorenesanční, přesněji vychází z dispozice italských renesančních paláců. Takže vlastně renesanční dům, oblečený, do gotického hávu. Možná že vnější podoba má světu sdělovat informaci "můj dům, můj hrad" a také možná jde o to, že se podnikatelé z poloviny 19. století snažili vyrovnat rodové šlechtě, jejíž největší sláva byla právě ve středověku. 

Berglerův palác má nejen zajímavý vzhled, ale také velmi členitý půdorys, který vychází ze složitějšího stavebního vývoje. Původně dům navržený Ferstelem vypadal poněkud jinak než ho známe dnes. Jednalo se o nárožní stavbu s terasou v prvním patře, na které byla umístěna litinová konstrukce zimní zahrady. Pod terasou byla velká místnost zaklenutá gotickou síťovou klenbou, staženou na dva sloupy, kde fungovala burza s kůžemi. Směrem do Moravského náměstí dům končil kočárovým průjezdem, tvořícím rizalit, ukončený na střeše věžičkou. Naproti němu byly hospodářské budovy, uzavírající spolu s domem jakýsi čestný dvůr, na který navazovala dekorativní zahrada. Tato dispozice byla ale změněna v roce 1888 kdy další z majitelů Edmund Bochner von Stražisko nechal dům přestavět podle plánu Augusta Prokopa. Vzniklo spojovací křídlo, hospodářské budovy byly začleněny do paláce a nové postaveny v nádvoří. Tuto dostavbu dodnes připomíná svislá spára na fasádě, kde navazuje přístavba na původní dům. V té době také zanikla zimní zahrada a burza v přízemí byla změněna na kavárnu, kterou si pronajal brněnský kavárník Otto Bieber. 

Jak už bylo psáno výše, fasáda domu je vytvořena z neomítaného cihlového zdiva, s kamennými detaily, směrem do náměstí jsou to mohutné kamenné arkýře tudorského stylu s velkými prosklenými plochami. Což je zajímavý detail kdy společně vedle sebe stojí snaha o vzhledovou starobylost, ale moderní přístup a potřeba vysokého prosvětlení místností. Do Lidické ulice je to kromě armování oken a balustrády terasy trojúhelníkový arkýř, na místě zimní zahrady, nesený maskaronem. 

Hlavní vstup do budovy je z Moravského náměstí původním kočárovým průjezdem, kterým se dá projít také do nádvoří.  Fasády z nádvoří jsou výrazně jednodušší, než ty uliční, na první pohled ale upoutá dřevěná krytá pavlač, spojující původní část domu s přistavěným křídlem. Na protilehlé straně dvora jsou umístěny hospodářské budovy, kočárovny, stáje a ubytování pro zaměstnance. Celé nádvoří působí jako bychom se najednou ocitli někde v Londýně. 

Z průjezdu vede do domu trojdílný kamenný portál gotického tvaru s původními kovanými mřížemi. Za dveřmi, které krásně zavržou, jako bychom vstupovali do opravdového hradu, navazuje vstupní vestibul s několika schůdky a gotizující kamennou balustrádou. Za skleněnými lítacími dveřmi je druhá část vestibulu s původní ornamentální dlažbou a štukovým stropem, který je první, ale zdaleka ne poslední z honosně zdobených stropů. Z vestibulu vedou dvoje dveře v neogotickém dřevěném ostění a mohutná kovaná mříž vedoucí do schodišťové haly. Na mříži je umístěn monogram stavebníka JB a letopočet 1862. 

Za vstupní mříží, čeká na návštěvníka opravdu velké překvapení, a tím je monumentální schodišťová hala, která je srdcem celého domu. Když jsem psal, že dům má renesanční vnitřní dispozici, je to nejvíce patrné právě na tomto místě. Celá hala vypadá jako arkádový dvůr italských renesančních paláců, jen je celý převedený do novogotických forem. Stěny schodišťové haly jsou zdobeny umělým mramorem, kamenné zábradlí tvořené čtyřlaločnou kružbou. Schodiště je po obvodu prvního patra lemováno na třech stranách gotickou arkádou a na čtvrté straně hrotitými okny, s malovanými vitrážovými výplněmi. Dřevěný trámový strop má ve svém středu velký, skleněný světlík. Celá hala působí opravdu monumentálně a na každého návštěvníka musela udělat patřičný dojem, protože jak už jsem psal "můj dům, můj hrad".

Přes prosklenou stěnu, bránící úniku tepla do schodišťové haly, se návštěvník dostane do rozlehlé místnosti s původní podlahou z mramorového teracca, vedou dveře, do obytných salonů prvního patra. Všechny tyto místnosti mají velice výpravné štukami zdobené stropy. Dnes v nich sídlí kanceláře Österreich Institutu. 

Největší místností prvního patra je Velký sál, zřejmě bývalá jídelna. Má parketovou podlahu, štukami zdobený strop a v čele je umístěn mramorový krb. Štuky na stropě, částečně zdobené zlacením, jsou složené z vinných hroznů a vinných listů. Ze sálu vede lomený portál do prostoru bývalé zimní zahrady a dá se odsud vyjít také na nárožní terasu. Z terasy je krásný výhled na Moravské náměstí. Na terase je kamenný portál se zdobeným tympanonem, ve kterém najdeme monogram dalšího z majitelů paláce Stefana Haupta von Buchenrode. 

A proč vlastně Muzejka? Poslední šlechtický majitel domu Haupt von Buchenrode prodal dům v roce 1926 Zemědělskému muzeu, které zde sídlilo až do roku 1948. Podle něho dostala název i kavárna v přízemí, ve 30. letech upravena podle návrhu Bohuslava Fuchse, kavárna Muzeum. Dům je dnes v majetku města Brna a ve své stavební podstatě je velice dobře zachovalý, včetně původních okenních výplní se zajímavou mechanikou. V domě dnes sídlí Österreich Institut, Alliance Francaise a v prostorách kavárny Muzeum vzniká nová restaurace Gattamelata. 

Rád bych poděkoval paní Lucii Judové Gráfové z ÖI a Lucii Nahodilové z restaurace Gattamelata za zpřístupnění interiérů k nafocení.